Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Římanům 11 Bible Online

Římanům 11 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Římanům 11

¹Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid?[190] Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek[191] Abrahamův, z kmene Benjamínova.

²Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal.[192] Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví,[193] jak si stěžuje Bohu na Izrael?

³"Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují."

⁴Co mu však řekl božský výrok?[194] "Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem.[195]"

⁵Tak i v nynějším čase zůstal[196] ostatek lidu podle vyvolení z milosti.

⁶Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.[197]

⁷Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení.[198] Ostatní byli zatvrzeni,

⁸jak je napsáno: "Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne."

⁹A David praví: "Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.

¹⁰Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy."

¹¹Ptám[199] se tedy: Což klopýtli proto, aby padli? Naprosto ne! Ale jejich proviněním se dostalo záchrany pohanům,[200] aby to vzbudilo jejich žárlivost.

¹²Jestliže jejich provinění znamená bohatství pro svět a jejich porážka bohatství pro pohany,[201] oč více bude znamenat jejich plnost![202]

¹³Ale vám, pohanům,[203] pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů,[204] oslavuji[205] svoji službu,

¹⁴zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů[206] a některé z nich zachránit.

¹⁵Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání?[207]

¹⁶Jsouli prvotiny svaté, je svaté i těsto; jeli kořen svatý, jsou svaté i větve.

¹⁷Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene [i] tučnosti olivy,

¹⁸nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe.

¹⁹Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.

²⁰Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!

²¹Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe [nijak] neušetří.

²²Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budešli se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty.

²³A oni, nezůstanouli v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat.

²⁴Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří.

²⁵Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství -- abyste nebyli moudří sami u sebe -- že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů.

²⁶Bude však[208] zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: "Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti;

²⁷a to bude má smlouva[209] s nimi, až odejmu jejich hříchy."

²⁸Podle[210] evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle[211] vyvolení zůstávají milovanými pro své otce.

²⁹Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.[212]

³⁰Jako vy jste kdysi neposlouchali Boha, nyní však se vám dostalo milosrdenství[213] pro jejich neposlušnost,

³¹tak i oni nyní upadli v neposlušnost pro milosrdenství prokázané vám,[214] aby také[215] došli milosrdenství.

³²Bůh totiž všechny uzavřel pod[216] neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.

³³Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné[217] jeho cesty!

³⁴"Kdo poznal Pánovu mysl a kdo se stal jeho rádcem?"

³⁵"Anebo kdo mu dal něco dopředu, aby mu to on musel odplatit?"

³⁶Vždyť z něho a skrze něho a pro něho[218] jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.