Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Římanům 7 Bible Online

Římanům 7 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Římanům 7

¹Což nevíte, bratři -- vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon -- že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ?

²Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je tohoto[126] zákona zproštěna.

³Nuže tedy, pokud je její muž naživu, oddáli se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.

⁴Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli[127] Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.

⁵Neboť když jsme byli v těle,[128] působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby[129] přinesly ovoce k smrti.

⁶Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme[130] v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.

⁷Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: “Nepožádáš.”

⁸Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil[131] ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev.

⁹Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil,

¹⁰a já jsem zemřel. I ukázalo se,[132] že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.

¹¹Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil.

¹²A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.

¹³Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby[133] se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným.

¹⁴Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu.[134]

¹⁵Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím.

¹⁶Činímli však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý.

¹⁷Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá.

¹⁸Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.[135]

¹⁹Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž[136] zlo, které nechci.

²⁰Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.

²¹Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při[137] mně zlo.

²²Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím.

²³Vidím však jiný zákon ve svých údech,který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu,jenž je v mých údech.

²⁴Já nešťastný[138] člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?

²⁵Bohu buď dík[139] skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.