Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Římanům 9 Bible Online

Římanům 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Římanům 9

¹Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to[162] mé svědomí v Duchu Svatém,

²že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.

³Přál bych si,[163] abych já sám byl zavržen od Krista[164] místo svých bratrů, svých příbuzných[165] podle těla.

⁴Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy,[166] jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení,

⁵jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš,[167] který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen.

⁶Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael,[168]

⁷ani ne proto, že jsou potomstvem[169] Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž "v Izákovi bude tobě povoláno símě."

⁸To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky[170] se považují děti zaslíbení.

⁹Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: "V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna."

¹⁰A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka;

¹¹ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení,

¹²ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

¹³Jak je napsáno: "Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl."

¹⁴Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

¹⁵Mojžíšovi říká: "Smiluji se, nad kým se smiluji,[171] a slituji se, nad kým se slituji.[172]"

¹⁶Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává.

¹⁷Písmo praví faraonovi: "Právě proto jsem tě vzbudil,[173] abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi."

¹⁸A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje.

¹⁹Řekneš mi tedy: "Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?"

²⁰Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

²¹Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?

²²Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněva uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě?

²³A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě,

²⁴totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů?[174]

²⁵Jak praví u Ozeáše: "Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,"

²⁶"a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni[175] syny Boha živého."

²⁷Izaiáš však volá nad Izraelem: "Kdyby bylo[176] synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn,

²⁸neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi."

²⁹A jak to Izaiáš předpověděl: "Kdyby nám Pán Sabaoth[177] nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni."

³⁰Co tedy řekneme? To, že pohané,[178] kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry;

³¹Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl.

³²Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu,

³³jak je napsáno: "Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a [každý,] kdo v něho věří, nebude zahanben."