Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Korintským 15 Bible Online

1 Korintským 15 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Korintským 15

¹Připomínám[227] vám, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, v němž stojíte

²a skrze něž jste i zachraňováni,[228] držíteli se ho tak, jak[229] jsem vám je zvěstoval -- ledaže byste uvěřili nadarmo.

³Předal jsem vám především to, co jsem také sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem,

⁴byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen[230] podle Písem,

⁵zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti.

⁶Dále se zjevil více než pěti stům bratří najednou; většina z nich doposud žije,[231] někteří však již zemřeli.[232]

⁷Potom se zjevil Jakubovi a potom všem apoštolům.

⁸Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně.

⁹Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se[233] apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.

¹⁰Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní[234] -- nikoli já, nýbrž Boží milost, [která] byla se mnou.

¹¹Ať už tedy já, nebo oni -- takto hlásáme a tak jste uvěřili.

¹²Když se tedy hlásá o Kristu, že vstal[235] z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení[236] mrtvých?

¹³Neníli vzkříšení[237] mrtvých, pak nevstal[238] ani Kristus.

¹⁴Jestliže však Kristus nevstal[239] z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné,[240] prázdná je i vaše[241] víra

¹⁵a my jsme se také stali[242] falešnými Božími svědky -- vždyť jsme vydali svědectví o[243] Bohu, že probudil k životu Krista, on ho však neprobudil, jestliže totiž mrtví nevstávají.[244]

¹⁶Neboť jestliže mrtví nevstávají,[245] není vzkříšen[246] ani Kristus.

¹⁷Neníli však Kristus vzkříšen,[247] je vaše víra marná,[248] ještě jste ve svých hříších.

¹⁸Pak tedy zahynuli i ti, kteří v Kristu zemřeli.[249]

¹⁹Mámeli naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech[250] lidí.

²⁰Avšak Kristus vstal[251] z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.[252]

²¹Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení[253] mrtvých.

²²Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.

²³Každý však ve svém pořadí:[254] jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi,

²⁴potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc.

²⁵Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.

²⁶Jako poslední nepřítel bude zahlazena smrt.

²⁷Neboť "všechno podřídil pod jeho nohy." Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.

²⁸A až mu podřídí všechno, pak i sám Syn se podřídí tomu, jenž mu podřídil všechno, aby byl Bůh všechno ve všem.

²⁹Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za[255] mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za[256] ně[257] dávají křtít?

³⁰A proč i my se v každou hodinu vydáváme do nebezpečí?

³¹Denně umírám -- jakože [vy, bratři,] jste moje chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.

³²Jestliže, po lidsku řečeno,[258] jsem v Efesu bojoval s šelmami, co mi to prospěje? Jestliže mrtví nevstávají, "jezme a pijme, neboť zítra zemřeme."

³³Neklamte se: "Špatné řeči[259] ničí dobré mravy."[260]

³⁴Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Vždyť někteří z vás nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení.

³⁵Někdo však řekne: "Jak vstanou[261] mrtví?" "V jakém těle přijdou?[262]"

³⁶Pošetilý člověče![263] To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře.

³⁷A co zaséváš, není[264] to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné.

³⁸Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo.

³⁹Není každé tělo[265] stejné, nýbrž jiné je tělo lidské, jiné je tělo dobytka, jiné tělo ptáků a jiné tělo ryb.

⁴⁰A jsou těla[266] nebeská a těla pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.

⁴¹Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě.

⁴²Tak je tomu i při vzkříšení[267] mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává[268] v neporušitelnosti;

⁴³zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci.

⁴⁴Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Jeli tělo duševní, je také tělo duchovní.

⁴⁵Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.

⁴⁶Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní,[269] a potom duchovní.

⁴⁷První člověk je ze země, z prachu,[270] druhý člověk [Pán] z nebe.

⁴⁸Jaký je ten pozemský,[271] takoví i ti pozemští;[272] a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští.

⁴⁹A jako jsme nesli podobu[273] pozemského,[274] nesme[275] také podobu[276] nebeskéko.

⁵⁰Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.

⁵¹Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme,[277] ale všichni budeme proměněni,

⁵²naráz,[278] v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou[279] jako neporušitelní a my budeme proměněni.

⁵³Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.

⁵⁴Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: "Smrt byla pohlcena ve vítězství."

⁵⁵"Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten?[280]"

⁵⁶Ostnem smrti je hřích a mocí hříchu je Zákon.

⁵⁷Budiž dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

⁵⁸Tak tedy, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle, vědouce, že vaše námaha není v Pánu zbytečná.[281]