Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Židům 10 Bible Online

Židům 10 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Židům 10

¹Poněvadž Zákon má pouhý stín budoucího dobra, ne samu podobu těch skutečností,[152] nemůže každoročně stejnými oběťmi, jež jsou stále přinášeny, nikdy učinit dokonalými ty, kdo s nimi přistupují.

²Což by nepřestali obětovat,[153] kdyby ti, kdo Bohu slouží, již neměli žádné vědomí hříchu, když jsou jednou očištěni?

³Ale v těch obětech je každoročně připomínka hříchů,

⁴neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů odstraňovala hříchy.

⁵Když tedy vchází do světa, praví: "Oběť a obětní dar jsi nechtěl, připravil jsi mi však tělo;[154]

⁶nelíbily se ti celopaly a oběti za hřích.

⁷Tehdy jsem řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli."

⁸Když napřed říká: "Oběti a obětní dary" a "celopaly a oběti za hřích jsi nechtěl ani se ti nelíbily" -- tedy ty, které se obětují podle Zákona --,

⁹potom řekl: "Hle, tu jsem, abych vykonal [, Bože,] tvou vůli." To první ruší, aby ustanovil to druhé.

¹⁰V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.

¹¹Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.

¹²On[155] však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl[156] po pravici Boží

¹³a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou.

¹⁴Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.

¹⁵Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech:

¹⁶"Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do[157] jejich srdce a napíši je do[158] jejich mysli,"

¹⁷dodává: "a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu."

¹⁸Kde je odpuštění hříchů,[159] tam už není oběti za hřích.

¹⁹Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit[160] do svatyně Ježíšovou krví,

²⁰cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,

²¹a když máme velikého kněze nad domem Božím,

²²přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti[161] víry, se srdcem očištěným[162] od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

²³Neochvějně[163] držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;

²⁴a buďme pozorní jedni k druhým,[164] abychom se rozněcovali v[165] lásce a dobrých skutcích.

²⁵Nezanedbávejme[166] své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se,[167] a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁶Neboť jestliže dobrovolně hřešíme poté, co jsme přijali jasné poznání pravdy, nezůstává již více oběť za hříchy,

²⁷nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který bude stravovat odpůrce.

²⁸Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem, umírá bez slitování na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

²⁹Uvažte, oč horšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího, a krev smlouvy, jíž byl posvěcen, měl za nečistou,[168] a Ducha milosti potupil?

³⁰Neboť známe toho, kdo řekl: "Mně náleží pomsta, já odplatím." A opět: "Pán bude soudit svůj lid."

³¹Je hrozné upadnout do rukou živého Boha.

³²Připomínejte si dřívější dny, v nichž jste byli osvíceni a[169] přestáli jste mnohý zápas[170] s utrpením.

³³Buď jste byli veřejně vystavováni[171] urážkám[172] a soužením, nebo jste se stali společníky[173] těch, s nimiž se takto nakládalo.

³⁴Vždyť jste měli soucit s vězni[174] a uloupení svého majetku jste přijali s radostí, vědouce, že máte [v nebi] vlastnictví lepší a trvalé.

³⁵Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.

³⁶Je vám totiž třeba vytrvalosti, abyste vykonali Boží vůli a obdrželi zaslíbení.

³⁷"Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít,[175] přijde a nebude otálet;

³⁸[můj] spravedlivý bude žít z víry, ale kdyby ustoupil, nebude v něm mít moje duše zalíbení."

³⁹My však nejsme ti, kdo ustupují[176] k záhubě, nýbrž lidé víry k zachování duše.