Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Židům 12 Bible Online

Židům 12 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Židům 12

¹Proto i my, majíce kolem sebe[204] tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející[205] a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi,[206]

²upřeně hledíce k původci[207] a dokonavateli víry Ježíši, který pro[208] radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

³Pomyslete na[209] toho, který snesl od hříšníků proti sobě takový odpor, abyste neochabovali, umdlévajíce ve svých duších.

⁴Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu.

⁵A zapomněli jste na napomenutí,[210] které vám praví jako synům:[211] "Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu,[212] ani neochabuj, když jsi od něho kárán;

⁶neboť koho Pán miluje, toho vychovává,[213] a švihá každého, koho přijímá[214] za syna."

⁷Snášejte to ke[215] své výchově,[216] Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť [je] nějaký syn, jehož by otec nevychovával?[217]

⁸Jsteli však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.

⁹Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili?[218]

¹⁰Vždyť oni vskutku na krátký čas[219] vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti.

¹¹Každá výchova[220] se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.

¹²Proto napravte umdlené ruce a zchromlá kolena

¹³a čiňte přímé stezky pro své nohy, aby se to, co je chromé, nevyvrátilo, ale naopak aby se uzdravilo.

¹⁴Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.

¹⁵Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí.

¹⁶Ať nikdo není smilník nebo bezbožný[221] člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.

¹⁷Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami usilovně hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání.

¹⁸Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné [hoře] a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru

¹⁹a k zvuku polnice a takovému hlasu slov, že ti, kdo ho uslyšeli, prosili,[222] aby k nim nebylo více mluveno,[223]

²⁰neboť nemohli snést to, co bylo přikazováno: "I kdyby se zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno,"

²¹a tak strašná byla ta podívaná,[224] že Mojžíš řekl: "Jsem zděšen a třesu se."

²²Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění

²³a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými,

²⁴a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel.[225]

²⁵Hleďte, ať neodmítnete[226] toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli oni, když odmítli[227] toho, který k nim promlouval na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátímeli se od toho, kdo mluví z nebes.

²⁶Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, a nyní zaslíbil řka: "Já ještě jednou zatřesu" nejenom "zemí", ale i "nebem".

²⁷Ono "ještě jednou" ukazuje na proměnu[228] těch věcí, jimiž lze otřást,[229] neboť jsou učiněné, aby zůstaly ty věci, jež jsou neotřesitelné.[230]

²⁸Projevujme[231] proto vděčnost,[232] že přijímáme neotřesitelné království, a s ní[233] přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní.

²⁹Neboť náš Bůh je oheň stravující.