Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jakub 1 Bible Online

Jakub 1 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jakub 1

¹Jakub,otrokBoží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům,které jsou v rozptýlení.[1]

²Pokládejte za velikou[2] radost, moji bratři,[3] když upadnete do rozličných pokušení.[4]

³Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost.

⁴A vytrvalost ať má dokonalý výsledek,[5] abyste byli dokonalí[6] a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo.

⁵Nedostáváli se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.

⁶Ať však žádá ve víře[7] a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.

⁷Ať si takový[8] člověk nemyslí, že něco od Pána dostane;

⁸je to muž nerozhodný,[9] nestálý ve všem, co činí.[10]

⁹Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení

¹⁰a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy:

¹¹vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho[11] vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí.[12]

¹²Blahoslavený muž, který snáší zkoušku,[13] neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.

¹³Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh nemůže být pokoušen ke zlému[14] a sám také nikoho nepokouší.

¹⁴Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.

¹⁵Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

¹⁶Nemylte se, moji milovaní bratři.

¹⁷Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje[15] od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.[16]

¹⁸On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

¹⁹Víte to,[17] moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.

²⁰Neboť lidským hněvem[18] se Boží spravedlnost nevypůsobí.

²¹Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.[19]

²²Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.

²³Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;

²⁴podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

²⁵Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.

²⁶Domníváli se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame své srdce; jeho zbožnost je marná.

²⁷Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.