Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Soudců 9 Bible Online

Soudců 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Soudců 9

¹Abímelek, syn Jerubaalův, pak šel do Šekemu k bratrům své matky a promluvil k nim a ke vší čeledi z domu rodu[231] své matky:

²Promluvte prosím ke[232] všem občanům[233] Šekemu: Co je pro vás lepší? Má nad vámi vládnout sedmdesát mužů, samí synové Jerubaalovi? Co kdyby nad vámi vládl jediný muž? Vzpomeňte si, že jsem vaše kost a vaše tělo.

³Když o něm bratři jeho matky promluvili ke všem občanům Šekemu všechna tato slova, jejich srdce se naklonilo za Abímelekem, protože si řekli: Je to náš bratr.

⁴Dali mu sedmdesát šekelů[234] stříbra z chrámu[235] Baalberíta[236] a Abímelek si za ně najal[237] ničemné[238] a bezohledné muže, kteří ho následovali.

⁵A přišel do Ofry, do domu svého otce, a zabil své bratry, syny Jerubaalovy, sedmdesát mužů na jednom kameni. Zůstal Jótam, nejmladší syn Jerubaalův, protože se ukryl.

⁶Pak se shromáždili všichni občané Šekemu a celé Bétmiló.[239] Šli a ustanovili Abímeleka za krále u dubu, který stojí[240] v Šekemu.

⁷Když to oznámili Jótamovi, šel a postavil se na vrchol hory Gerizím,[241] pozvedl svůj hlas a zavolal. Řekl jim: Poslouchejte mě, občané Šekemu, a vás nechť vyslechne Bůh.

⁸Tak se jednou sešly stromy, aby nad sebou pomazaly krále, a řekly olivě: Kraluj nad námi.

⁹Oliva jim však pravila: Cožpak bych se vzdala své tučnosti, pro kterou mě[242] oslavují bohové i lidé, a šla se kymácet nad stromy?

¹⁰Stromy tedy řekly fíkovníku: Pojď ty, kraluj nad námi.

¹¹I fíkovník jim odpověděl: Cožpak bych se vzdal své sladkosti a svého dobrého ovoce a šel se kymácet nad stromy?

¹²Nato řekly stromy révě:[243] Pojď ty, kraluj nad námi.

¹³Rovněž réva jim pravila: Cožpak bych se vzdala svého mladého vína,[244] které dává radost bohům i lidem, a šla se kymácet nad stromy?

¹⁴Ještě řekly všechny stromy bodláku: Pojď ty, kraluj nad námi.

¹⁵A bodlák stromům odpověděl: Jestliže mě opravdu chcete pomazat za krále nad sebou, přijďte a schovejte[245] se v mém stínu. Pokud ne, ať vyjde z bodláku oheň a stráví libanonské cedry.

¹⁶Nyní, jestliže jste si počínali věrně[246] a bezúhonně, když jste ustanovili Abímeleka králem, pokud jste prokázali dobro Jerubaalovi a jeho domu a naložili jste s ním podle toho, co vykonaly jeho ruce,[247]

¹⁷-- můj otec přece bojoval za vás, dal v sázku svou duši[248] a vysvobodil vás z ruky Midjánců,

¹⁸ale vy jste dnes povstali proti domu mého otce, zabili jste jeho syny, sedmdesát mužů, na jednom kameni a králem nad občany Šekemu jste ustanovili Abímeleka, syna jeho služebnice, protože je to váš bratr --

¹⁹jestliže jste tedy věrně a bezúhonně jednali s Jerubaalem a s jeho domem tohoto dne, radujte se z[249] Abímeleka a také on ať se raduje z[250] vás.

²⁰Pokud tomu tak není, ať vyjde z Abímeleka oheň a stráví občany Šekemu a Bétmiló a ať vyjde oheň z občanů Šekemu a z Bétmiló a stráví Abímeleka.

²¹Potom Jótam utekl, prchal pryč od svého bratra Abímeleka, odešel do Beéru[251] a bydlel tam.

²²Abímelek vládl nad Izraelem tři roky.

²³Bůh pak poslal mezi Abímeleka a občany Šekemu zlého ducha a občané Šekemu se k Abímelekovi zachovali zrádně.

²⁴To pro násilí spáchané na sedmdesáti Jerubaalových synech, aby jejich krev dopadla na jejich bratra Abímeleka, který je zabil, a na občany Šekemu, kteří posilnili jeho ruce, aby zabil své bratry.

²⁵Občané Šekemu mu nastražili zálohy na vrcholech hor a okrádali každého, kdo procházel po cestě kolem nich. Abímelekovi to bylo oznámeno.

²⁶Tehdy přišel Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři a procházeli Šekemem. Občané Šekemu mu důvěřovali.

²⁷Vyšli na pole a sbírali víno ze svých vinic, šlapali ho a uspořádali slavnost. Vstoupili do chrámu svého boha, jedli a pili a proklínali Abímeleka.

²⁸Tehdy řekl Gaal, syn Ebedův: Kdo je Abímelek a kdo jsou šekemští, že jim[252] budeme sloužit? Což to není syn Jerubaalův a není Zebúl jeho dohlížitel? Služte mužům Chamóra, otce Šekemova. Proč my máme sloužit jemu?

²⁹Kéž bych měl tento lid pod svým velením,[253] abych Abímeleka odstranil! Abímelekovi řekl: Rozmnož svou armádu a vytáhni.

³⁰Když Zebúl, kníže města, uslyšel slova Gaala, syna Ebedova, vzplanul jeho hněv.

³¹A poslal k Abímelekovi tajně[254] posly se slovy: Hle Gaal, syn Ebedův, a jeho bratři přicházejí do Šekemu. Pozor na ně! Pobuřují[255] město proti tobě.

³²Nuže, vstaň v noci, ty i lid, který je s tebou, a nastraž v poli zálohu.

³³A časně ráno, jakmile vyjde slunce, vstaneš, vtrhneš do města a hle, on a lid, jenž je s ním, vytáhne proti tobě[256] a ty s ním naložíš, jak se ti namane.[257]

³⁴V noci tedy Abímelek a všechen lid, který byl s ním, vstal a nastražili na Šekem zálohu -- čtyři oddíly.

³⁵Když Gaal, syn Ebedův, vyšel a postavil se do vchodu městské brány, Abímelek a lid, který byl s ním, vstal ze zálohy.

³⁶Gaal ten lid spatřil a řekl Zebúlovi: Podívej se, lid sestupuje z vrcholů hor. Ale Zebúl mu odpověděl: Vidíš jen stín hor, podobný mužům.

³⁷Gaal však mluvil stále dál.[258] Řekl: Hle, lid sestupuje ze středu země[259] a jeden oddíl přichází od cesty k dubu věštců.[260]

³⁸Nato mu Zebúl řekl: Kde jsou tedy tvá ústa, kterými jsi prohlásil: Kdo je Abímelek, že mu máme sloužit? Cožpak tohle není ten lid, kterým jsi kvůli němu pohrdl? Vytáhni už konečně a bojuj proti němu.

³⁹Gaal tedy vytáhl v čele šekemských občanů a bojoval proti Abímelekovi.

⁴⁰Abímelek jej však pronásledoval a on před ním utekl. Padlo mnoho probodených až po vchod do brány.

⁴¹Abímelek se usadil v Arúmě a Zebúl Gaala a jeho bratry vyhnal, takže nezůstali v Šekemu.

⁴²I stalo se příštího dne, že lid vyšel na pole. Oznámili to Abímelekovi.

⁴³Ten vzal lid, rozdělil je do tří oddílů a v poli nastražil zálohu. Rozhlédl se a hle, lid vychází z města. Povstal proti nim a pobil je.

⁴⁴Abímelek a oddíly, které byly s ním, vtrhly a postavily se ke vchodu do městské brány. Další dva oddíly pak vtrhly na všechny, kdo byli na poli, a pobily je.

⁴⁵Abímelek proti městu bojoval celý[261] den, dobyl to město a lid, jenž byl v něm, zabil. Město zbořil[262] a posypal[263] ho solí.

⁴⁶Když to uslyšeli všichni občané šekemské věže, vešli do sklepení chrámu Elberíta.[264]

⁴⁷Abímelekovi bylo oznámeno, že se shromáždili všichni občané šekemské věže.

⁴⁸Tu Abímelek vystoupil na horu Salmón, on i všechen lid, který byl s ním. Abímelek s sebou[265] vzal sekery, usekl větev ze stromu, zvedl ji a položil se ji na rameno. Lidu, který byl s ním, řekl: Co jste viděli, že jsem udělal, pospěšte si a udělejte to jako já.

⁴⁹Také všechen lid tedy usekl každý svou větev, šli za Abímelekem, položili je na sklepení a zapálili nad nimi na tom sklepení oheň.[266] Tak zemřeli také všichni lidé ze šekemské věže, asi tisíc mužů a žen.

⁵⁰Potom šel Abímelek do Tebesu,[267] utábořil se u Tebesu a dobyl jej.

⁵¹Uprostřed toho města byla pevná věž. Tam utekli všichni muži a ženy, všichni občané města, zavřeli za sebou a vystoupili na střechu té věže.

⁵²Abímelek přišel k věži, bojoval proti ní a přistoupil až ke vchodu té věže, aby ji spálil ohněm.

⁵³Vtom svrhla jedna žena Abímelekovi na hlavu vrchní mlýnský kámen[268] a prorazila mu lebku.

⁵⁴Rychle zavolal na služebníka, svého zbrojnoše, a řekl mu: Vytáhni svůj meč a usmrť mě. Jinak o mně budou říkat: Zabila jej žena. Jeho služebník jej tedy probodnul a on zemřel.

⁵⁵Když izraelští muži viděli, že Abímelek zemřel, odešli každý do svého domova.[269]

⁵⁶Tak Bůh odplatil Abímelekovi za zlo, jež spáchal proti svému otci, když zabil svých sedmdesát bratrů.

⁵⁷Také všechno zlo šekemských mužů Bůh obrátil na jejich hlavu a přišla na ně kletba Jótama, syna Jerubaalova.