Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Matouš 15 Bible Online

Matouš 15 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Matouš 15

¹Tehdy přistoupili k němu z Jerusalema zákonici a farizeové a řekli:

²„Proč tvoji učedníci přestupují podání starších? Vždyť si neumývají ruce před jídlem.“

³On pak jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete přikázání Boží pro svoje podání?

⁴Neboť Bůh poručil:,Cti otce i matku!' a,Kdo zlořečí otci nebo matce, ať umře!'

⁵Vy však pravíte:,Řekne-li kdo otci nebo matce:,Co ti ode mne patří, je zásvětný dar,' ten už

⁶není povinen ctíti otce svého nebo matku svou. I zrušili jste přikázání Boží pro své podání.

⁷Pokrytci, dobře o vás prorokova Izaiáš:

⁸,Tento lid ctí mě ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne.

⁹Nadarmo však mě ctí, protože učí lidským naukám a nařízením.' “

¹⁰Pak svolal k sobě zástupy a řekl jim: „Slyšte a rozumějte:

¹¹Neposkvrňuje člověka, co vchází do úst, nýbrž co vychází z úst, to poskvrňuje člověka.“

¹²Tu přistoupili k němu jeho učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, uslyševše tu řeč?“

¹³On odpověděl: „Všeliká sadba, kterou nesázel můj Otec nebeský, bude s kořenem vytržena.

¹⁴Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Vede-li však slepec slepce, oba padnou do jámy.“

¹⁵Na to mu řekl Petr: „Vylož nám to podobenství!“

¹⁶On pravil: „Také vy jste ještě nechápaví?

¹⁷Nechápete, že vše, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky?

¹⁸Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka.

¹⁹Vždyť ze srdce vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰To jsou věci, které poskvrňují člověka; jísti však neumytýma rukama, člověka neposkvrňuje.“

²¹A když Ježíš vyšel odtud, odebral se do území tyrského a sidonského.

²²A hle, tu přišla kananejská žena, která vyšla z toho území, a volala k němu: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův!

²³Mou dceru trápí krutě zlý duch.“ On však jí neodpověděl ani slova. I přistoupili jeho učedníci a prosili ho: „Pošli ji pryč, neboť volá za námi!“

²⁴On pak odpověděl: „Nejsem poslán (jinam), leč k zahynulým ovcím izraelského národa.“

²⁵Ale ona přišla, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“

²⁶On pak odpověděl: „Není správné bráti chléb dětem a házeti psíkům.“

²⁷A ona řekla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“

²⁸Tu jí Ježíš odpověděl: „Ženo, veliká je tvá víra, staň se tobě, jak žádáš.“ I uzdravila se její dcera v tu hodinu.

²⁹A když se odtud Ježíš odebral, přišel k jezeru Galilejskému a vystoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰I přišel k němu veliký zástup; měli s sebou němé, slepé, kulhavé, chromé a mnoho jiných a položili mu je k nohám. I uzdravil je,

³¹takže se zástupy divily vidouce, že němí mluví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha Izraelova.

³²Ježíš si pak svolal své učedníky a řekl jim: „Líto je mi zástupu, neboť již tři dny se zdržují se mnou a nemají co jísti; a nerad bych je rozpustil hladné, aby na cestě nezemdleli.“

³³I řekli mu učedníci: „Kde tedy nabereme v pustém kraji tolik chlebů, abychom nasytili tak veliký zástup?“

³⁴A Ježíš řekl jim: „Kolik chlebů máte?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“

³⁵I rozkázal zástupu, aby se rozložil po zemi.

³⁶A vzal sedm chlebů i ryby a učiniv díky, rozlámal je, dal svým učedníkům a učedníci pak je dali lidu.

³⁷I jedli všichni a nasytili se. A zbylých kousků nasbírali sedm plných košíků.

³⁸Bylo pak těch, kteří jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹A rozpustiv zástup, vstoupil na loďku a připlul do území magedanského.