Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Matouš 18 Bible Online

Matouš 18 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Matouš 18

¹V tu dobu přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kdo je největší v království nebeském?“

²A Ježíš, zavolav si dítě, postavil je doprostřed nich a řekl:

³„Vpravdě pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, nevejdete do království nebeského.

⁴Každý, kdo se tedy poníží jako toto dítě, ten bude největší v království nebeském.

⁵A kdo přijme jedno takové dítě ve jménu mém, mne přijímá.“

⁶„Kdo by však pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, tomu bylo by lépe, aby byl mlýnský kámen zavěšen na jeho hrdlo a aby byl pohroužen do hlubiny mořské.“

⁷„Běda světu pro pohoršení! Je nutno, aby přicházela pohoršení, ale běda tomu člověku, skrze něhož pohoršení přichází!

⁸Pohoršuje-li tě tvá ruka nebo tvá noha, utni ji a odhoď od sebe; lépe je ti vejiti do života bez ruky nebo bez nohy, než s oběma rukama nebo s oběma nohama býti uvržen do věčného ohně.

⁹A pohoršuje-li tě tvé oko, vyloupni je a odhoď od sebe; lépe je ti s jedním okem vejiti do života, než s oběma očima býti uvržen do pekelného ohně.“

¹⁰„Hleďte, ať žádným z těchto maličkých nepohrdáte! Neboť pravím vám: Jejich andělé v nebi stále patří na tvář mého Otce, jenž je v nebesích.“

¹¹„Syn člověka přišel totiž, aby spasil, co zahynulo.

¹²Co myslíte vy? Měl-li by někdo sto ovec a jedna z nich by se zaběhla, zda nenechá devětadevadesát na horách a nejde hledati tu, která se zaběhla?

¹³A podaří-li se mu ji nalézti, vpravdě pravím vám, že se nad ní raduje více než nad devětadevadesáti, které se nezaběhly.

¹⁴Tak také není vůle vašeho Otce, jenž je v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“

¹⁵„Jestliže by se proti tobě provinil tvůj bratr, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima! Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra;

¹⁶neposlechne-li tě, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byla každá věc zjištěna.

¹⁷Neposlechne-li jich, pověz to Církvi! Neuposlechne-li však ani Církve, budiž tobě jako pohan a celník!“

¹⁸„Vpravdě pravím vám: Cokoli svážete na zemi, bude svázáno i na nebi; a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi.“

¹⁹„Opět pravím vám: Dohodnou-li se dva z vás na zemi o jakékoliv věci a poprosí o ni, dostane se jim toho od mého Otce, jenž je v nebesích.

²⁰Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já mezi nimi.“

²¹Tehdy přistoupil k němu Petr a řekl: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proviní proti mně? Nejvíc sedmkrát?“

²²Dí jemu Ježíš: „Nepravím tobě,nejvíc sedmkrát', nýbrž sedmasedmdesátkrát.“

²³„Proto je podobno království nebeské králi, který chtěl klásti účty se svými služebníky.

²⁴A když počal účtovati, předvedli mu jednoho, který mu byl dlužen deset tisíc hřiven.

²⁵Poněvadž však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodati, i jeho manželku i děti a všechen jeho majetek a (tak za to) zaplatiti (dluh).

²⁶Padl tedy ten služebník před ním a prosil:,Poshověj mi, a všechno ti zaplatím!'

²⁷I slitoval se pán nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil.“

²⁸„Ale když vyšel ten služebník, potkal se s jedním ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů. I popadl ho a rdousil řka:,Zaplať svůj dluh!'

²⁹Padl tedy jeho spoluslužebník před ním a prosil ho:,Poshověj mi, a všechno ti zaplatím!'

³⁰Ale on nechtěl, nýbrž odešel a dal jej do žaláře, dokud by mu nezaplatil dluh.“

³¹„Když spatřili jeho spoluslužebníci, co se přihodilo, zarmoutili se velmi a přišli povědět svému pánu všechno, co se stalo.

³²Tu si ho zavolal jeho pán a řekl mu:,Služebníče nešlechetný, všechen dluh jsem ti odpustil, poněvadž jsi mě prosil,

³³neměl ses tedy také ty slitovati nad svým spoluslužebníkem, jak i já jsem se slitoval nad tebou?'

³⁴I rozhněval se jeho pán a dal jej mučitelům, dokud by nezaplatil všechen dluh.“

³⁵„Tak i můj Otec nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte ze srdce každý svému bratru.“