Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Matouš 20 Bible Online

Matouš 20 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Matouš 20

¹„Podobno je království nebeské hospodáři, který vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na svou vinici.

²Smluviv pak s dělníky denár na den, poslal je na svou vinici.“

³„A když vyšel okolo třetí hodiny, uzřel jiné státi na náměstí a zaháleti.

⁴I řekl jim:,Jděte i vy na mou vinici a co bude spravedlivé, dám vám.'

⁵I odešli. Opět vyšel o šesté i deváté hodině a učinil taktéž.

⁶Když pak vyšel kolem jedenácté hodiny, nalezl (tu) jiné státi. I řekl jim:,Co tu stojíte celý den v zahálce?'

⁷Praví mu:,Nikdo nás nenajal.' Dí jim:,Jděte i vy na mou vinici!' “

⁸„A když byl večer, řekl pán vinice svému správci:,Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu od posledních až do prvních!'

⁹Když přišli tedy ti, kteří nastoupili o jedenácté hodině, dostali po jednom denáru.

¹⁰Když pak přišlí i první, domnívali se, že dostanou více; dostali však i on: po jednom denáru.

¹¹A dostavše, reptali proti hospodáři:

¹²,Tito poslední pracovali jedinou hodinu a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli břímě i horko dne.

¹³Ale on jednomu z nich odpověděl:, příteli, nečiním ti křivdu. Copak jsi nesmluvil se mnou jeden denár?

¹⁴Vezmi, co je tvoje, a jdi! Chci však také tomu poslednímu dáti tolik co tobě.

¹⁵Či snad nesmím učiniti, co chci? Což je tvé oko zlé, že já jsem dobrý?' “

¹⁶„Tak budou poslední prvními a první posledními; [neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených].“

¹⁷A když se Ježíš ubíral do Jerusalema, vzal dvanáct [učedníků] v ústraní a řekl jim cestou:

¹⁸„Hle, ubíráme se do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům. Ti jej odsoudí na smrt

¹⁹a vydají pohanům, aby se mu posmívali, jej bičovali a ukřižovali; ale třetího dne vstane z mrtvých.“

²⁰Tu přistoupila k němu matka synů Zebedeových se svými syny, a klanějíc se mu, prosila ho o něco.

²¹On jí řekl: „Co chceš?“ Dí jemu: „Řekni, ať tito dva moji synové sedí v tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici!“

²²Ale Ježíš odpověděl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete píti kalich, který já budu píti?“ Odpovídají mu: „Můžeme.“

²³Dí jim: „Můj kalich sice píti budete, avšak abyste seděli po mé pravici nebo po mé levici, není mou věcí dáti [vám], nýbrž je to pro ty, pro které to připravil můj Otec.“

²⁴A když to uslyšelo (ostatních) deset, rozmrzeli se na ty dva bratry.

²⁵Ale Ježíš je zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů panují nad nimi a velmoži uplatňují proti nim svou moc.

²⁶Tak nebudiž mezi vámi. Ale kdo chce býti mezi vámi větší, budiž vaším služebníkem;

²⁷a kdo chce býti mezi vámi první, budiž vaším sluhou!

²⁸Tak i Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

²⁹Když vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup.

³⁰A hle, dva slepci seděli u cesty, a když uslyšeli, že Ježíš tudy jde, zvolali: „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův!“

³¹Zástup jim domlouval, aby mlčeli.

³²Ale oni tím hlasitěji volali: „Pane, smiluj se nad námi, Synu Davidův!“

³³I zastavil se Ježíš, zavolal je a řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“ Praví mu: „Pane, ať se otevrou naše oči!“

³⁴I slitoval se nad nimi Ježíš a dotkl se jejich očí. Ihned prohlédli a šli za ním.