Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Matouš 22 Bible Online

Matouš 22 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Matouš 22

¹Tu mluvil k nim Ježíš opět v podobenstvích:

²„Podobno je království nebeské králi, který vystrojil svatbu svému synu.

³I poslal své služebníky pozvat hosty na svatbu. Ti však nechtěli přijíti.

⁴Opět poslal jiné služebníky a řekl:,Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd; moji býci a krmný dobytek je pobit a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'

⁵Ale oni na to nedali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

⁶Ostatní pak pochytali jeho služebníky, potupili je a zabili.

⁷[Když to uslyšel] král, rozhněval se. Poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich města zapálil.

⁸Potom řekl svým služebníkům:,Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni.

⁹Jděte tedy na rozcestí, a kohokoli naleznete, pozvěte na svatbu!' “

¹⁰„I vyšli jeho služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. I naplnila se svatební síň hodovníky.

¹¹Když vešel král se podívat na hodovníky, spatřil tam člověka neoděného svatebním rouchem.

¹²I dí jemu:,Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?' On pak oněměl.

¹³Tu řekl král služebníkům:,Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte jej ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.'

¹⁴Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.“

¹⁵Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho polapili v řeči.

¹⁶I posílají k němu své žáky s herodovci s otázkou: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že podle pravdy učíš cestě Boží. A nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na osobu lidskou.

¹⁷Pověz nám tedy své mínění: Sluší se platiti císaři daň či ne?“

¹⁸Ale Ježíš prohlédl jejich zlobu a řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?

¹⁹Ukažte mi peníz daně!“ I podali mu denár.

²⁰A Ježíš jim řekl: „Čí je tento obraz i nápis?“

²¹Dí jemu: „Císařův.“ I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři; a co je Božího, Bohu!“

²²Když to uslyšeli, podivili se; nechali ho a odešli.

²³V ten den přistoupili k němu sadduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a otázali se ho:

²⁴„Mistře, Mojžíš řekl:,Zemře-li někdo bez dětí, ať si jeho bratr vezme jeho manželku a zplodí svému bratru potomstvo!“

²⁵U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel. Nemaje potomstva, zanechal svému bratru svou manželku.

²⁶Podobně i druhý a třetí, až i sedmý.

²⁷Naposledy pak ze všech zemřela i ta žena.

²⁸Čí tedy z těch sedmi bude ta žena při vzkříšení, neboť všichni ji měli (za ženu)?“

²⁹Odpověděl jim Ježíš: „Mýlíte se, poněvadž neznáte Písma ani moc Boží.

³⁰Neboť při vzkříšení se nebudou ani ženit ani vdávat, nýbrž budou jako andělé Boží v nebi.

³¹A což jste nečetli o vzkříšení z mrtvých, co vám Bůh řekl slovy:

³²,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakubův'? Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

³³A když to uslyšeli zástupové, divili se a žasli nad jeho učením.

³⁴Když však farizeové uslyšeli, že umlčel sadduceje, sešli se vespolek.

³⁵I otázal se ho jeden z nich, zákoník, pokoušeje ho:

³⁶„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“

³⁷Ježíš mu řekl: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své!

³⁸To je největší a první přikázání!

³⁹Druhé pak je mu podobné:,Miluj bližního svého jako sebe samého!'

⁴⁰V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci.“

⁴¹Když pak byli farizeové pohromadě, otázal se jich Ježíš:

⁴²„Co soudíte vy o Mesiáši? Čí je syn?“ Praví mu: „Davidův.“

⁴³Řekl jim: „Jak to, že ho David nazývá v Duchu Pánem, když praví:

⁴⁴,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám.'

⁴⁵Jestliže ho tedy nazývá David svým Pánem, jak může býti jeho synem?“

⁴⁶A nikdo mu nemohl odpověděti ani slova, a od toho dne se již nikdo neosmělil se ho na něco otázat.