Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 10 Bible Online

Marek 10 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 10

¹Když se odtud odebral, přišel do judského území za Jordánem. I scházely se k němu opět zástupy a On je učil, jak to měl ve zvyku.

²Tu přistoupili k němu farizeové s otázkou, pokoušejíce jej: „Je dovoleno muži propustiti svou manželku?“

³On jim odpověděl takto: „Co vám přikázal Mojžíš?“

⁴Oni řekli: „Mojžíš dovolil napsati propustný lístek a propustit.“

⁵Ježíš jim odpovídá: „Pro tvrdost vašeho srdce napsal vám ten příkaz.

⁶Na počátku stvoření však stvořil Bůh lidi jako muže a ženu.

⁷Proto opustí člověk otce svého a matku svou a přilne k své manželce,

⁸a ti dva budou jedním tělem. Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo.

⁹Proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

¹⁰Ale v domě se ho zase otázali učedníci na tu věc.

¹¹Řekl jim: „Kdokoliv propustí svou manželku a pojme jinou, cizoloží proti ní;

¹²a propustí-li žena svého muže a vdá se za jiného, cizoloží.“

¹³I přiváděli mu dítky, aby se jich dotkl. Učedníci však domlouvali těm, [kteří je k němu nesli].

¹⁴Ale Ježíš vida je, zamrzel se nad tím a řekl jim: „Nechte dítky přijíti ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží!

¹⁵Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Boží jako dítko, nevejde do něho.“

¹⁶I bral je na lokty, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

¹⁷Když pak vyšel na cestu, přiběhl kdosi, poklekl před ním a tázal se ho: „Mistře dobrý, co mám činiti, abych dosáhl života věčného?“

¹⁸Ježíš mu odvětil: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý kromě jediného Boha.

¹⁹Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, nepodváděj, cti otce svého a matku svou!“

²⁰On mu odpověděl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“

²¹Tu Ježíš pohleděl naň laskavě a řekl mu: „Jednoho se ti ještě nedostává: Jdi, prodej, co máš, a dej. chudým, a budeš míti poklad v nebi; a přijď a následuj mě!“

²²Ale on se zarmoutil pro to slovo a odešel smutně, neboť měl mnoho majetku.

²³I rozhlédl se Ježíš a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!“

²⁴Učedníci žasli nad jeho slovy, ale Ježíš promluvil k nim opět takto: „Synáčkové, jak těžko je vejiti do království Božího těm, kteří doufají ve statky!

²⁵Snáze projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království Božího.“

²⁶I divili se tím více a říkali si vespolek: „Kdo tedy může býti spasen?“

²⁷A Ježíš pohleděl na ně a řekl: „U lidí je to nemožné, ne však u Boha; neboť u Boha je všechno možné.“

²⁸Tu mu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou.“

²⁹Ježíš odpověděl: „Vpravdě pravím vám: Každý, kdo opustí dům nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium,

³⁰dostane stokrát tolik: nyní v tomto čase domy, bratry, sestry, matky, děti a pole, i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.

³¹Mnozí pak první budou posledními a poslední prvními.“

³²Byli pak na cestě k Jerusalemu. Ježíš spěchal před nimi, takže žasli a šli za ním se strachem. Pak vzal opět dvanáct k sobě a počal jim vypravovati, co ho potká:

³³„Hle, ubíráme se do Jerusalema a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům [a starším]. Ti jej odsoudí na smrt a vydají ho pohanům.

³⁴I budou se mu posmívat, plivat na něj, bičovat ho a pak ho zabijí; ale třetího dne vstane z mrtvých.“

³⁵Tu přistoupí k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a praví mu: „Mistře, přejeme si, abys nám splnil, o cokoliv tě poprosíme.“

³⁶On jim řekl: „Co chcete, abych vám učinil?“

³⁷Oni řekli: „Dopřej nám, abychom v tvé slávě seděli jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici!“

³⁸Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete píti kalich, který já piji, anebo býti pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“

³⁹Oni mu řekli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete píti, a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni,

⁴⁰avšak seděti po mé pravici nebo po mé levici není mou věcí dáti vám, nýbrž je to pro ty, pro které je to připraveno.“

⁴¹A když to uslyšelo deset (ostatních), počali se mrzeti na Jakuba a Jana.

⁴²Ale Ježíš je zavolal a pravil jim: „Víte, že ti, kteří se uznávají za vládce národů, nad nimi panují, a že jejich velmoži uplatňují proti nim svou moc.

⁴³Tak to však nesmí býti mezi vámi. Ale kdo chce býti mezi vámi větší, budiž vaším služebníkem;

⁴⁴a kdo chce býti mezi vámi první, budiž sluhou všech!

⁴⁵Neboť ani Syn člověka nepřišel, a by mu bylo slouženo, nýbrž aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

⁴⁶I přicházejí do Jericha. A když vycházel z Jericha se svými učedníky a s velikým zástupem, seděl u cesty slepý žebrák Bartimeus, syn Timeův.

⁴⁷Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, počal volati: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁸I domlouvali mu mnozí, aby mlčel; ale on tím hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁹Ježíš se zastavil a dal si ho zavolati. I volají slepce, řkouce mu: „Buď dobré mysli; vstaň, volá tě!“

⁵⁰Odhodil plášť, vyskočil a přišel k němu.

⁵¹Ježíš k němu promluvil: „Co chceš, abych ti učinil?“ Slepec mu řekl: „Mistře, ať vidím!“

⁵²Ježíš pak mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila!“ Hned prohlédl a šel za ním tou cestou.