Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 11 Bible Online

Marek 11 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 11

¹Když se přibližovali k Jerusalemu a Bethanii při hoře Olivetské, poslal dva ze svých učedníků a pravil jim:

²„Jděte do vesnice, která je před vámi! A hned, jak budete do ní vcházeti, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo neseděl. Odvažte je a přiveďte!

³A řekne-li vám někdo:,Co to děláte?' odpovězte:,Pán je potřebuje a hned je sem propustí.' “

⁴I odešli a nalezli oslátko přivázané u dveří u cesty; i odvázali je.

⁵Někteří z okolostojících jim pravili: „Co to děláte? Proč odvazujete oslátko?“

⁶Oni jim řekli, jak jim přikázal Ježíš. I nechali je.

⁷A přivedli oslátko k Ježíšovi a vložili na ně svá roucha. I vsedl na ně.

⁸Mnozí pak prostřeli svá roucha na cestu, jiní sekali ratolesti se stromů a prostírali je na cestu.

⁹A ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří byli vzadu, volali: „Hosanna!

¹⁰Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Buď požehnáno přicházející království našeho otce Davida! Hosanna na výsostech!“

¹¹I vešel do Jerusalema a do chrámu; pohleděl okolo na všechno, a poněvadž byla již večerní hodina, odešel se dvanácti do Bethanie.

¹²Když druhého dne vyšli z Bethanie, pocítil hlad.

¹³A spatřil zpovzdálí fíkovník s listy. Sel, zdali snad něco na něm nalezne. Ale když k němu přišel, nenalezl nic kromě listí, neboť nebyl čas fíků.

¹⁴I řekl mu: „Ať z tebe na věky nikdo nejí ovoce!“ A slyšeli to jeho učedníci.

¹⁵I přicházejí do Jerusalema. Když vešel do chrámu, počal vyháněti ty, kteří v chrámě prodávali a kupovali; a převrátil stoly penězoměnců i stoly prodavačů holubů,

¹⁶a nedopustil, aby kdo nosil nádobu chrámem.

¹⁷Učil je takto: „Což není psáno: ,Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy'? Vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.“

¹⁸Když to uslyšeli velekněží a zákoníci, přemýšleli, jak by ho zahubili, neboť se ho báli, poněvadž všechen lid byl v úžasu nad jeho učením.

¹⁹Když nastal večer, vyšel z města.

²⁰Když ráno šli kolem toho fíkovníku, uzřeli, že jest uschlý od kořene.

²¹Tu se rozpomenul Petr a řekl mu: „Mistře, hle, fíkovník, jemuž jsi zlořečil, uschl.“

²²Ježíš jim řekl: „Mějte víru v Boha!

²³Vpravdě pravím vám: Kdo řekne této hoře:,Zdvihni se a vrhni se do moře!' a nebude v svém srdci pochybovat, nýbrž věřiti, že se tak stane, cokoli řekne, stane se mu.

²⁴Proto pravím vám: O cokoli budete prositi v modlitbě, věřte, že to dostanete a že se vám to splní.

²⁵A když vstáváte k modlitbě, odpouštějte, máte-li něco proti někomu, aby vám též váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše hříchy.

²⁶[Neodpustíte-li vy, neodpustí ani váš Otec, který je v nebesích, vaše hříchy.]“

²⁷A přicházejí opět do Jerusalema. Když chodil v chrámě, přistoupili k němu velekněží a zákoníci a starší

²⁸a praví mu: „Jakou pravomocí ty věci činíš? A kdo ti dal tu pravomoc, abys to činil?“

²⁹Ježíš jim však řekl: „I já se vás otáži na jednu věc; odpovězte mi a povím vám, jakou pravomocí činím ty věci.

³⁰Odkud byl křest Janův, s nebe či od lidí? Odpovězte mi!“

³¹Ale oni uvažovali sami u sebe takto: „Řekneme-li,S nebe,' řekne:,Proč jste mu tedy neuvěřili?'

³²Řekneme-li:,Od lidí,' bojíme se lidu.“ Všichni totiž měli Jana za pravého proroka.

³³I odpověděli Ježíšovi takto: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“