Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 12 Bible Online

Marek 12 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 12

¹I počal jim mluviti v podobenstvích: „Jeden člověk založil vinici; ohradil ji plotem, vykopal v ní lis, postavil strážní vížku a pronajal vinici vinařům. Potom odcestoval.“

²„Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby přijal od vinařů z užitku vinice.

³Ale oni ho chytili, zmrskali a propustili s prázdnou.

⁴I poslal k nim zase jiného služebníka; toho zranili na hlavě a potupili.

⁵A opět poslal jiného, toho však zabili; a ještě mnoho jiných; a z těch jedny zmrskali, jiné usmrtili.

⁶Měl tedy ještě jediného milovaného syna; i toho poslal k mim naposled a řekl:,Zastydí se před mým synem.'

⁷Ale vinaři si řekli vespolek:,To je dědic! Pojďme, zabijme ho, a dědictví bude naše.'

⁸I uchopili ho, zabili a vyhodili ven z vinice.

⁹Co tedy učiní pán vinice? Přijde a zahubí vinaře a dá vinici jiným.

¹⁰Copak jste nečetli Písmo o tom:,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným.

¹¹Od Pána se to stalo a je to podivné v našich očích'?“

¹²I snažili se ho zajmouti, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství vztahoval na ně. A nechali ho a odešli odtud.

¹³I poslali k němu některé z farizeů a herodovců, aby ho polapili v řeči.

¹⁴Ti přišli a pravili mu: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na osobu lidskou, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží. Sluší se platiti císaři daň, či jí nemáme platiti?“

¹⁵Ale On, znaje jejich pokrytectví, řekl jim: „Proč mě pokoušíte? Podejte mi denár, ať se podívám!“

¹⁶Oni mu jej podali. I řekl jim: „Čí je tento obraz i nápis?“ Dí jemu: „Císařův.“

¹⁷Ježíš pak jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři; a co je Božího, Bohu!“ I divili se mu.

¹⁸Přišli k němu saduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a tázali se ho:

¹⁹„Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr a zanechá-li po sobě manželku, ale nezanechá žádné děti, ať si jeho bratr vezme jeho manželku a zplodí svému bratru potomstvo!'

²⁰Bylo pak sedm bratrů: První si vzal manželku a zemřel bez potomstva.

²¹I vzal si ji druhý, ale zemřel; a ani on nezanechal potomstvo; a třetí taktéž.

²²A tak všech sedm [si ji vzalo za manželku a] nezanechali potomstvo. Naposledy ze všech zemřela i žena.

²³Čí z nich tedy bude žena při vzkříšení, až vstanou z mrtvých? Neboť všech sedm ji mělo za manželku.“

²⁴Odpověděl jim Ježíš: „Zdaž se nemýlíte proto, že neznáte Písma ani moc Boží?

²⁵Neboť až vstanou z mrtvých, nebudou se ani ženit, ani vdávat, nýbrž budou jako andělé v nebesích.

²⁶A o zmrtvýchvstání jste nečetli v knize Mojžíšově,při keři', jak mu Bůh prohlásil:,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakubův'?

²⁷Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých. Vy se tedy velmi mýlíte.“

²⁸I přistoupil jeden ze zákoníků, který je slyšel, jak se ho dotazovali, a protože viděl, že jim správně odpověděl, otázal se ho: „Které přikázání je ze všech první?“

²⁹Ježíš mu odpověděl: „První ze všech přikázání jest: ,Slyš, izraelský národe! Hospodin, Bůh tvůj, je Bůh jediný;

³⁰proto miluj Pána, Boha svého, z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší mysli své a ze vší síly své!' [To jest první přikázání.]

³¹Druhé pak je mu podobné:,Miluj bližního svého jako sebe samého!' Jiného přikázáni většího nad tato není.“

³²I řekl mu zákoník: „Správně, Mistře! Podle pravdy jsi pověděl, že je jeden [Bůh] a že není jiného kromě něho;

³³a že milovati ho z celého srdce a z celého rozumu [a z celé duše] a ze vší síly, a milovati bližního jako sebe samého je větší než všechny celopaly a oběti.“

³⁴Ježíš vida, že odpověděl moudře, řekl mu: „Nejsi daleko od království Božího.“ A již se ho nikdo neosmělil otázati.

³⁵A když Ježíš učil v chrámě, pravil: „Jak to, že praví zákoníci, že Mesiáš je syn Davidův?

³⁶Vždyť David sám praví v Duchu svatém:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám!'

³⁷David tedy sám jej nazývá Pánem; jak může býti jeho synem?“ Četný zástup rád ho poslouchal.

³⁸I pravil jim při svém učení: „Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je na náměstí pozdravují,

³⁹a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na čestných místech při hostinách.

⁴⁰Na mizinu přivádějí domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Ty stihne přísnější soud!“

⁴¹A Ježíš se posadil proti chrámové pokladnici a pozoroval, jak lidé do pokladnice házejí peníze. Mnozí boháči házeli mnoho.

⁴²Přišla pak jedna chudá vdova a hodila tam dva grošíky, to jest jeden halíř.

⁴³I povolal k sobě své učedníky a řekl jim: „Vpravdě pravím vám: Tato chudá vdova dala více než všichni, kteří házeli do pokladnice;

⁴⁴neboť všichni házeli ze svého přebytku, tato však dala ze svého nedostatku všechno, co měla, všechen svůj majetek.“