Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 14 Bible Online

Marek 14 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 14

¹Po dvou dnech byly velikonoce, slavnost přesnic. I uvažovali velekněží a zákonici, jak by ho lstivě jali a zabili.

²Pravili však: „Ne o slavnosti, aby snad nevzniklo pobouření mezi lidem!“

³Když pak byl v Bethanii v domě Šimona malomocného a byl za stolem, přišla jedna žena s alabastrovou nádobou drahého oleje z pravého nardu, rozlomila alabastrovou nádobu a vylila mu olej na hlavu.

⁴Někteří se však nad tím mrzeli mezi sebou a pravili: „K čemu tato ztráta oleje?

⁵Vždyť se ten olej mohl prodati za více než tři sta denárů a darovati chudým.“ I osopovali se na ni,

⁶ale Ježíš řekl: „Nechte ji! Proč jí to máte za zlé? Dobrý skutek na mně učinila.

⁷Vždyť chudé máte vždycky s sebou a kdykoliv chcete, můžete jim prokázati dobrodiní, mne však vždycky nemáte.

⁸Ona učinila, co mohla, neboť pomazala mé tělo napřed k pohřbu.

⁹Vpravdě pravím vám: Všude na celém světě, kdekoliv bude hlásáno toto evangelium, tam se bude vypravovati na její památku také to, co ona učinila.“

¹⁰A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.

¹¹Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dáti peníze. I uvažoval, jak by ho v příhodnou chvíli vydal.

¹²Prvního dne přesnic, kdy se zabíjel velikonoční beránek, praví mu jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti šli připravit beránka?“

¹³I posílá dva ze svých učedníků a praví: „Jděte do města a potká vás člověk se džbánem vody. Jděte za ním,

¹⁴a kam vejde, tam povězte pánu domu:,Mistr vzkazuje: Kde je mé večeřadlo, v němž bych jedl se svými učedníky beránka?'

¹⁵On vám ukáže veliké večeřadlo, prostřené a připravené; a tam nám připravte!“

¹⁶I odešli jeho učedníci a přišli do města a nalezli to tak, jak jim pověděl; i připravili beránka.

¹⁷Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

¹⁸A když byli za stolem a jedli, řekl Ježíš: „Vpravdě pravím vám: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“

¹⁹I počali se rmoutiti a říkati mu jeden po druhém: „Což já?“

²⁰On však jim řekl: „Jeden ze dvanácti, který se mnou omáčí ruku v míse.

²¹Syn člověka sice jde, jak jest o něm psáno, ale běda tomu člověku, jímž bude Syn člověka zrazen! Tomu člověku bylo by lépe, kdyby se nebyl narodil!“

²²A při večeři vzal Ježíš chléb, požehnal jej, lámal a dal jim jej se slovy: „Vezměte, toto je Tělo mé!“

²³Pak vzal kalich, poděkoval, podal jim jej – a pili z něho všichni –

²⁴a řekl jim: „Toto je má Krev [Nového] Zákona, která se vylévá za mnohé.

²⁵Vpravdě pravím vám: Již nebudu píti z toho plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy budu píti nový (kalich) v království Božím.“

²⁶A zazpívali chvalozpěv a vyšli na horu Olivetskou.

²⁷I dí jim Ježíš: „Všichni se pohoršíte [v této noci nade mnou], neboť je psáno: ,Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce.'

²⁸Ale po svém zmrtvýchvstání předejdu vás do Galileje.“

²⁹Petr však mu řekl: „I kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já nikoliv.“

³⁰Dí mu Ježíš: „Vpravdě pravím tobě: Dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

³¹Ale on ještě více ujišťoval: „I kdybych měl s tebou umříti, nezapřu tě.“ Podobně pravili též všichni.

³²A přicházejí do dvorce jménem Getsemany. I praví svým učedníkům: „Poseďte zde, pokud se budu modliti!“

³³A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Počal se třásti a teskniti.

³⁴I praví jim: „Smutná je má duše až k smrti; zůstaňte zde a bděte!“

³⁵A popošel dále, padl na zem a modlil se, aby odešla od něho ta hodina, možno-li.

³⁶I řekl: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne co já chci, nýbrž co Ty!“

³⁷Pak jde a nalezne je spáti. I dí Petrovi: „Šimone, spíš? Nemohl jsi bdíti ani jedinou hodinu?

³⁸Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení! Duch je zajisté připraven, ale tělo je slabé.“

³⁹I vzdálil se opět a modlil se táž slova.

⁴⁰A když se vrátil, nalezl je, jak opět spí. Jejich oči byly obtíženy, a nevěděli, co mu mají odpovědět.

⁴¹I přichází po třetí a praví jim: „Vy klidně spíte dále? Dost toho! Má hodina je tu! Hle, Syn člověka bude vydán do rukou hříšníků.

⁴²Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zradí!“

⁴³Když ještě mluvil, přišel Jidáš [Iškariotský], jeden ze dvanácti, a s ním veliký zástup s meči a kyji (poslaný) od velekněží, zákoníků a starších.

⁴⁴Dal pak jim jeho zrádce znamení: „Koho políbím, ten je to; toho zajměte a odveďte opatrně!“

⁴⁵Když přišel, hned přistoupil k němu a řekl: „[Zdráv buď], Mistře!“ A políbil ho.

⁴⁶Oni pak napřá hli na něho ruce a jali ho.

⁴⁷Tu jeden z těch, kteří tu stáli, vytasil meč, napadl služebníka veleknězova a uťal mu ucho.

⁴⁸Ježíš k nim promluvil takto: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji, abyste mě jali.

⁴⁹Den co den jsem učíval mezi vápni v chrámě a nejali jste mě. Avšak Písma se musí naplniti.“

⁵⁰Tehdy ho všichni [jeho učedníci] opustili a utekli.

⁵¹Jeden jinoch však, oděný lněným rouchem na holém těle, šel za ním. I chytili ho.

⁵²Ale on odhodil lněné roucho a utekl od nich bez šatů.

⁵³I přivedli Ježíše k veleknězi. A shromáždili se všichni velekněží, zákoníci a starší.

⁵⁴Petr šel za ním zpovzdálí až do dvora veleknězova; seděl se služebníky a ohříval se u ohně.

⁵⁵Velekněží a celá velerada hledali svědectví proti Ježíšovi, aby jej vydali na smrt; ale nenalezli.

⁵⁶Mnozí sice svědčili křivě proti němu, ale jejich svědectví se neshodovala.

⁵⁷I povstali někteří a svědčili křivě proti němu:

⁵⁸„My jsme ho slyšeli, jak pravil: ,Já zbořím tento chrám lidskou rukou zbudovaný a ve třech dnech vystavím jiný, ne lidskou rukou zbudovaný.'”

⁵⁹Ale ani takto se jejich svědectví neshodovalo.

⁶⁰I postavil se velekněz doprostřed a otázal se Ježíše: „Nic neodpovídáš na to, co tito proti tobě svědčí?“

⁶¹Ale On mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho tázal velekněz: „Jsi ty Mesiáš, Syn [Boha] požehnaného?“

⁶²Ježíš [mu] řekl: „Ano, já jsem. Uzříte Syna člověka seděti po pravici Všemohoucího a přicházeti na oblacích nebeských.“

⁶³Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: „Nač ještě potřebujeme svědky?

⁶⁴Slyšeli jste rouhání. Co soudíte vy?“ A oni všichni ho odsoudili, že je hoden smrti.

⁶⁵I počali někteří na něj plivati, zahalovati jeho obličej, bíti pěstmi a říkati: „Hádej!“ Také služebníci ho políčkovali.

⁶⁶A když byl Petr dole na dvoře, přišla jedna ze služek veleknězových.

⁶⁷Spatřivši Petra, jak se ohřívá, pohlédla naň a řekla: „Ty také jsi byl s Ježíšem Nazaretským!“

⁶⁸Ale on zapřel a řekl: „Nevím ani nerozumím, co pravíš.“ A vyšel ven na předdvoří. Tu zakokrhal kohout.

⁶⁹Opět řekla služka, když jej spatřila, těm, kteří tam stáli: „Tento je z nich.“

⁷⁰On však zapřel po druhé. Po malé chvíli pravili Petrovi zase ti, kteří tam stáli: „Skutečně jsi z nich, vždyť jsi také Galilejan.“

⁷¹On však se počal zaklínati a přísahati: „Neznám toho člověka, o němž mluvíte.“

⁷²A hned kohout zakokrhal po druhé. I rozpomněl se Petr na slovo, které mu řekl Ježíš: „Dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš!“ A dal se do pláče.