Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 4 Bible Online

Marek 4 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 4

¹A opět počal učiti u jezera. Veliký zástup se shromáždil k němu; proto vstoupil na loďku a usedl (v ní) na jezeře. Veškerý lid byl na břehu jezera.

²I učil je mnohým věcem v podobenstvích. V svém kázání jim řekl:

³„Slyšte! Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.

⁴A když rozséval, padlo některé (zrno) na okraj cesty; i přiletěli [nebeští] ptáci a sezobali je.

⁵A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho půdy. Vzešlo rychle, poněvadž neleželo hluboko v zemi.

⁶Když však vyšlo slunce, uvadlo, a poněvadž nemělo kořene, uschlo.

⁷A jiné padlo mezi trní; i vzrostlo trní a udusilo je, a nevydalo užitek.

⁸A jiné padlo v dobrou zemi, vzešlo a rostlo a vydalo plod; a přinášelo na třicet, i na šedesát a na sto [zrn].“

⁹I dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“

¹⁰A když byl sám, otázali se ho ti, kteří byli s ním i se dvanácti na to podobenství.

¹¹I řekl jim: „Vám je dáno poznati tajemství království Božího, oněm však, kdož jsou mimo, se podává všechno v podobenstvích,

¹²aby dívajíce se hleděli, ale neviděli a slyšíce poslouchali, ale nerozuměli; aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.“

¹³I řekl jim: „Nerozumíte tomu podobenství? A jak potom poznáte ostatní podobenství?

¹⁴Rozsevač rozsévá slovo.

¹⁵Těmi pak, kteří jsou na okraji cesty, kde se slovo rozsévá, rozumějí se ti, kdož je slyší, avšak ihned přichází satan a bere jim slovo, které bylo zaseto do jejich srdce.

¹⁶Podobně těmi, kteří jsou rozseti na skalnatá místa, rozumějí se ti, kteří přijímají hned slyšené slovo s radostí;

¹⁷nemají však v sobě kořene, nýbrž jsou nestálí. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, ihned se pohoršují.

¹⁸A jsou jiní, rozsetí mezi trním; to jsou ti, kteří sice slyší slovo,

¹⁹ale světské starosti a klamné bohatství a žádosti po jiných věcech se k nim vplíží, udušují slovo, takže se stává neplodným.

²⁰A těmi, kteří byli zaseti v dobrou zemi, se rozumějí ti, kteří slyší slovo a je přijímají i plod přinášejí, jedem třicet, jiný šedesát, jiný sto.“

²¹I řekl jim: „Cožpak přinášejí svíci, aby ji postavili pod kbelík nebo pod postel? Což ne, aby ji postavili na svícen?

²²Neboť nic není skryto, co by se nedalo zjeviti, a nic se neděje tajně, aby to nepřišlo najevo.

²³Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“

²⁴Potom jim řekl: „Vizte, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou bude vám naměřeno; ano, bude vám přidáno.

²⁵Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.“

²⁶Také řekl: „Tak se děje v království Božím, jako když člověk zaseje símě do země. Zatím co sám

²⁷spí a vstává, v noci a ve dne, símě vzchází a vzrůstá; on však neví, jak.

²⁸Neboť země sama od sebe vydává nejdříve stéblo, potom klas, a nato plné zrno v klasu.

²⁹Když pak se ukáže zralý plod, ihned pošle srp, neboť nastala žeň.“

³⁰Dále řekl: „K čemu přirovnáme království Boží anebo v kterém podobenství je představíme?

³¹Je jako zrno hořčičné, když se zaseje do země; to je nejmenší ze všech semen na zemi,

³²ale když se zaseje, vzrůstá a stává se větším než všechny byliny; a vyhání veliké ratolesti, takže ptáci nebeští mohou hnízditi v jeho stínu.“

³³A mnoha takovými podobenstvími podával jim slovo, pokud je dovedli slyšeti.

³⁴Bez podobenství k nim nemluvil; byl-li však sám se svými učedníky, vykládal jim všechno.

³⁵V onen den, když nastal večer, řekl jim: „Přeplavme se na druhý břeh!“

³⁶Rozpustili lid a (učedníci) berou ho tak, jak byl na loďce; také jiné loďky byly s ním.

³⁷I strhla se veliká vichřice. Vlny vnikaly do loďky, takže se loďka již naplňovala.

³⁸On však spal na zádi loďky na podušce. I budí ho a praví mu: „Mistře, nezáleží ti na tom, že hyneme?“

³⁹I vstal, přísně přikázal větru a nařídil jezeru: „Buď ticho, upokoj se!“ A přestal vítr a nastalo veliké ticho.

⁴⁰I řekl jim: „Proč se bojíte? Což ještě nemáte víry?“ Tu je pojala veliká bázeň a jeden druhého se tázal: „Kdo jest asi tento, že ho vítr i jezero poslouchají?“