Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 5 Bible Online

Marek 5 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 5

¹I přeplavili se na druhý břeh do gerasenské krajiny.

²Jak vyšel z loďky, ihned se s ním potkal člověk vyšlý z hrobů, posedlý nečistým duchem.

³Bydlel totiž v hrobech a již ani řetězy nemohl ho nikdo svázati;

⁴neboť ačkoliv byl často spoután okovy a řetězy, řetězy přetrhal, okovy rozlámal a nikdo ho nemohl zkrotit.

⁵Zdržoval se stále ve dne v noci v hrobech nebo na horách, křičel a bil se kameny.

⁶Když spatřil z daleka Ježíše, přiběhl, poklonil se mu

⁷a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“

⁸Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z tohoto člověka!“

⁹I otázal se ho: „Jak se jmenuješ?“ Řekl mu: „Jmenuji se Pluk, neboť je nás mnoho.“

¹⁰A prosil ho velice, aby je nevyháněl z té krajiny.

¹¹Páslo se tam u hory veliké stádo vepřů.

¹²I prosili ho duchové: „Pošli nás do vepřů, ať vejdeme do nich!“

¹³Povolil jim to [hned]. I vyšli nečistí duchové a vešli do vepřů. A stádo – asi dva tisíce kusů – se hnalo po srázu do jezera a utonulo v jezeru.

¹⁴Pastýři pak utekli a rozhlásili to po městě i po venkově. I vyšli se (lidé) podívat, co se stalo.

¹⁵A přicházejí k Ježíšovi a vidí toho, jenž býval posedlý, že sedí, jest oblečen a má zdravý rozum; i báli se.

¹⁶Očití svědkové pak jim vypravovali, jak se to posedlému stalo; též (vypravovali) o vepřích.

¹⁷I počali ho prosit, aby odešel z jejich území.

¹⁸Když pak vstupoval na loďku, prosil ho ten, jenž býval posedlý, aby směl jíti s ním.

¹⁹Ale nedovolil mu to, nýbrž řekl mu: „Jdi domů k svým a oznam jim, jak veliké věci ti učinil Pán a jak se nad tebou slitoval!“...

²⁰I odešel a počal rozhlašovati v Desítiměstí, jak veliké věci mu prokázal Ježíš. A všichni se divili.

²¹Když se Ježíš přeplavil na loďce opět na druhý břeh, sešel se k němu veliký zástup. Ještě byl na břehu jezera,

²²když k němu přišel jeden z představených synagogy, jménem Jair; a spatřiv ho, padl mu k nohám

²³a prosil ho snažně: „Má dcera umírá; pojď, vlož na ni ruku, aby se uzdravila a žila!“

²⁴I odešel s ním za doprovodu velkého zástupu lidí. Ti se tísnili okolo něho.

²⁵Tu byla jedna žena, která trpěla krvotokem dvanáct let.

²⁶Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů a vynaložila všechen svůj majetek, a přece jí to nic neprospělo, nýbrž spíše ještě uškodilo.

²⁷Když uslyšela o Ježíšovi, přišla k zástupu odzadu a dotkla se jeho roucha,

²⁸neboť si myslila: „Dotknu-li se jen jeho roucha, budu uzdravena.“

²⁹A hned jí přestal výtok krve a pocítila na těle, že jest uzdravena ze své nemoci.

³⁰Ale Ježíš poznal ihned sám na sobě, že z něho vyšla moc. Obrátil se k zástupu a pravil: „Kdo se to dotkl mého roucha?“

³¹I řekli mu jeho učedníci: „Vidíš přece, že se zástup tlačí na tebe, a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?' „

³²I rozhlížel se po té, která to učinila.

³³Žena pak vědouc, co se jí stalo, přistoupila s bázní a chvěním, padla před ním a pověděla mu plnou pravdu.

³⁴On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila; jdi v pokoji a buď uzdravena ze své nemoci!“

³⁵Když ještě mluvil, přišli od představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera zemřela. Proč ještě obtěžuješ Mistra?“

³⁶Ježíš však uslyšev to slovo, řekl představenému synagogy: „Neboj se, jenom věř!“

³⁷A nenechal nikoho jíti s sebou kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.

³⁸I přicházejí do domu představeného synagogy. A postřehne hluk a zaslechne lidi plakati a velmi kvíleti.

³⁹Vešel k nim a praví: „Proč hlučíte a pláčete? Dívka nezemřela, ale spí.“

⁴⁰I posmívali se mu. On však vypustil všechny, vzal otce i matku té dívky a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde ležela dívka.

⁴¹Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talítha, kúmí!“ – to jest v překladě: „Dívko – pravím ti – vstaň!“

⁴²A hned dívka vstala a chodila; bylo jí dvanáct let. I užasli velmi.

⁴³A přikázal jim přísně, aby nikdo o tom nezvěděl. Pak řekl, aby jí dali jísti.