Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 6 Bible Online

Marek 6 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 6

¹Když vyšel odtud, odebral se do své otčiny. Jeho učedníci šli s ním.

²Když pak byla sobota, počal učiti v synagoze, a mnozí slyšíce ho, žasli nad jeho učením a pravili: „Odkud má [všechny] ty věci? A jaká to moudrost, která je mu dána, a takové divy, které se dějí jeho rukama?

³Copak to není tesař, syn Marie a bratr Jakubův a Josefův a Judův a Šimonův? A copak nebydlí také jeho sestry zde u nás?“ I horšili se nad ním.

⁴Ježíš jim řekl: „Všude jinde je prorok v úctě, jen v své otčině, mezi svými krajany a v svém příbuzenstvu nikoliv.“

⁵A nemohl tam učiniti žádný zázrak kromě toho, že uzdravil několik nemocných, vloživ na ně ruce.

⁶Divil se jejich nevěře. Pak obcházel okolní vesnice a učil (tam).

⁷I povolal k sobě dvanáct a počal je posílati po dvou; dal jim také moc nad nečistými duchy.

⁸A přikázal jim, aby nebrali na cestu nic, toliko hůl; ani ne mošnu ani chleba ani peníze do opasku;

⁹aby si však obuli sandály a neoblékali dvě sukně.

¹⁰A řekl jim: „Kdekoliv vejdete do domu, tam zůstávejte, pokud z toho místa neodejdete.

¹¹Ale kde vás nepřijmou ani vás neuposlechnou, tam setřeste, až odtamtud budete vycházet, prach se svých nohou na svědectví proti nim!“

¹²I vyšli a kázali, aby činili pokání.

¹³Také vymítali mnoho duchů a mazali olejem mnohé nemocné a uzdravovali je.

¹⁴I uslyšel to král Herodes, neboť (Ježíšovo) jméno se stalo slavným, a řekl: „Jan Křtitel vstal z mrtvých, a proto působí v něm divotvorná moc.“ Jiní však pravili: „Eliáš je to.“

¹⁵A jiní říkali: „Prorok je to jako jeden z proroků.“

¹⁶Když to Herodes uslyšel, řekl: „Jan, kterého jsem dal stíti, vstal [z mrtvých].“

¹⁷Herodes dal totiž Jana zajmouti a vsaditi do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, že ji pojal za manželku.

¹⁸Neboť Jan říkával Herodovi: „Není ti dovoleno míti manželku svého bratra.“

¹⁹Herodias proto nevražila na něho a chtěla ho zabíti, ale nemohla,

²⁰poněvadž Herodes se bál Jana, věda, že je to muž spravedlivý a svatý. I chránil ho, mnoho činil podle jeho rad a rád mu naslouchal.

²¹Nadešel však příhodný den. Herodes vystrojil o svých narozeninách hostinu svým velmožům, velitelům vojska a předním mužům galilejským.

²²Když pak vešla dcera právě té Herodiady a tančila a zalíbila se Herodovi i jeho spolustolujícím, řekl král dívce: „Požádej mě, oč chceš, a dám ti to!“

²³A přísahal jí: „O cokoli požádáš, dám ti, třebas by to byla i polovice mého království.“

²⁴Ona odešla a řekla své matce: „Oč mám žádati?“ Ta odpověděla: „O hlavu Jana Křtitele.“

²⁵I vešla chvatně ke králi a prosila ho: „Chci, abys mi dal ihned na míse hlavu Jana Křtitele.“

²⁶I zarmoutil se král. Pro svou přísahu však a kvůli spoluhodovníkům nechtěl ji zarmoutit.

²⁷I poslal hned kata s rozkazem, aby přinesl jeho hlavu. Ten ho sťal v žaláři

²⁸a přinesl jeho hlavu na míse a dal ji dívce, a dívka ji dala své matce.

²⁹Když to uslyšeli jeho učedníci, přišli, vzali jeho tělo a pochovali je do hrobu.

³⁰I sešli se apoštolé k Ježíšovi a vyprávěli mu všechno, co činili a čemu učili.

³¹On jim řekl: „Pojďte stranou na osamělé místo a trochu si odpočiňte!“ Bylo totiž mnoho těch, kteří přicházeli a odcházeli, takže sami neměli ani kdy se najísti.

³²Potom vstoupili na loďku a odebrali se na osamělé místo v ústraní.

³³Ale lidé viděli je odcházeti a mnozí to poznali; i sběhli se tam pěšky ze všech měst a přišli (tam) dříve než oni.

³⁴A když Ježíš vystoupil a uzřel veliký zástup, bylo mu jich líto, poněvadž byli jako ovce bez pastýře; a počal je uičiti mnoha věcem.

³⁵A když už čas pokročil, přistoupili jeho učedníci a řekli mu: „Osamělé je toto místo a hodina již pokročila.

³⁶Rozpusť je, ať odejdou do okolních dvorců a vesnic nakoupit si pokrmů k jídlu!“

³⁷On však jim odpověděl: „Dejte vy jim jísti!“ I řekli mu: „Což máme odejít a koupit za dvě stě denárů chlebů a dáti jim jísti?“

³⁸On jim řekl: „Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!“ Když to zvěděli, řekli: „Pět a dvě ryby.“

³⁹I přikázal jim, aby rozsadili všechny po skupinách po zelené trávě.

⁴⁰I posadili se ve skupinách po stu a po padesáti.

⁴¹A vzav pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal a pak rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby je kladli před ně. Také dvě ryby rozdělil mezi všechny.

⁴²I jedli všichni a nasytili se.

⁴³A sebrali zbytky, dvanáct plných košů kousků, stejně z ryb.

⁴⁴Bylo pak těch, kteří jedli, pět tisíc mužů.

⁴⁵A hned přiměl své učedníky, aby vstoupili na loďku a plavili se napřed na druhý břeh k Bethsaidě, zatím co On rozpouštěl zástup.

⁴⁶A když je rozpustil, odešel na horu se pomodlit.

⁴⁷Když nastal večer, byla loďka uprostřed jezera. On sám byl na souši.

⁴⁸Viděl je, jak se namáhavě plaví, neboť vál proti nim vítr. Kolem čtvrté noční hlídky kráčel po jezeře směrem k nim a chtěl je minouti.

⁴⁹Ale když oni ho spatřili, jak kráčí po jezeře, vykřikli v domnění, že je to přízrak,

⁵⁰neboť všichni ho viděli a poděsili se. A hned k nim promluvil takto: „Buďte dobré mysli! Já jsem to, nebojte se!“

⁵¹I vstoupil k nim na loďku a vítr se utišil. A oni ještě více žasli,

⁵²neboť nepovážili, co se stalo s chleby; bylo totiž jejich srdce zaslepeno.

⁵³A když se přeplavili na druhý břeh, přišli do genesaretské krajiny; tam přistali.

⁵⁴Jakmile vystoupili z loďky, (lidé) ho hned poznali.

⁵⁵I proběhli celou tu krajinu a počali nositi na nosítkách nemocné tam, kde slyšeli, že jest.

⁵⁶A kde vcházel do vesnic nebo do dvorců nebo do měst, kladli nemocné na ulice. Ti ho prosili, aby se směli dotknouti alespoň lemu jeho roucha. A všichni, kteří se ho dotkli, uzdravili se.