Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Marek 7 Bible Online

Marek 7 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Marek 7

¹I scházejí se k němu farizeové a někteří ze zákoníků; přišli z Jerusalema.

²Když uzřeli některé z jeho učedníků, jak jedí chléb poskvrněnýma, to jest neumytýma rukama, [hanili je]. –

³Farizeové totiž a židé vůbec nejedí, dokud si neumyjí důkladně ruce, zachovávajíce tak podání starších.

⁴A když přijdou z trhu, nejedí dříve, dokud se nevykoupají. A je mnoho ještě jiných předpisů, které zachovávají na základě podání: umývání koflíků, džbánů, měděnic, [loží]. –

⁵I tázali se ho farizeové a zákoníci: „Proč tvoji učedníci nezachovávají podání starších, ale jedí chléb poskvrněnýma rukama?“

⁶On však jim odpověděl: „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ,Tento lid ctí mě ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne!

⁷Nadarmo však mě ctí, protože učí lidským naukám a nařízením.'

⁸Neboť jste opustili přikázání Boží a zachováváte lidské nařízení: umývání džbánů, koflíků; a mnoho jiných předpisů podobných těmto zachováváte.“

⁹Potom jim řekl: „Klidně rušíte přikázání Boží, abyste mohli zachovávati své podání.

¹⁰Neboť Mojžíš pravil:,Cti otce svého a matku svou!' a,Kdo zlořečí otci nebo matce, ať umře!'

¹¹Vy však pravíte: Řekne-li kdo otci nebo matce:,Co ti ještě ode mne patří, je korban, to jest zásvětný dar,'

¹²již připouštíte, aby takový už nic nečinil pro svého otce nebo pro svou matku.

¹³Tak rušíte slovo Boží svým podáním, jemuž jste učili; a podobných takových věcí činíte mnoho.“

¹⁴A svolal k sobě opět zástup a pravil jim: „Poslyšte mě a rozumějte!

¹⁵Nic nevchází zvenku do člověka, co by ho mohlo poskvrniti, ale to, co vychází z člověka, to jest, co ho poskvrňuje.

¹⁶Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“

¹⁷A když vešel od zástupu do domu, tázali se ho jeho učedníci na to podobenství.

¹⁸Praví jim: „I vy jste tak nechápaví? Nechápete, že nic, co zvenku vchází do člověka, nemůže ho poskvrniti,

¹⁹poněvadž nevchází mu do srdce, nýbrž jde do břicha a vychází do stoky, vyčišťujíc všeliké pokrmy?“

²⁰Pravil dále: „Co vychází z člověka, to poskvrňuje člověka;

²¹neboť z nitra, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy,

²²krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lesť, nestydatosti, závist, rouhání, pýcha, pošetilost.

²³Všechny tyto (nectnosti) vycházejí z nitra a poskvrňují člověka.“

²⁴Když vstal, odešel odtud do tyrského a sidonského území. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby se někdo o tom dověděl. Ale nemohl se utajiti;

²⁵neboť hned, jak o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcera měla nečistého ducha, vešla a padla mu k nohám.

²⁶Ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. I prosila ho, aby vymítí zlého ducha z její dcery.

²⁷Řekl jí: „Dovol, ať se nejdříve nasytí dítky; neboť není správné bráti chléb dětem a házeti psíkům.“

²⁸Ale ona odpověděla: „Ovšem, Pane, ale i psíci pod stolem jedí z drobtů po dětech.“

²⁹Tu jí řekl: „Pro tuto řeč jdi! Zlý duch vyšel z tvé dcery.“

³⁰I odešla do svého domu a shledala, že dívka leží na loži a že zlý duch vyšel.

³¹A když vyšel zase z tyrského území, přišel Sidonem k jezeru Galilejskému územím Desítiměst.

³²I přivedli mu hluchoněmého a prosili ho, aby vložil na něho ruku.

³³Vzal jej od zástupu stranou, vložil mu do uší své prsty, pak nasliniv si prst, dotkl se jeho jazyka,

³⁴pohlédl s povzdechem k nebi a řekl mu: „Efeta!“ to jest: „Otevři se!“

³⁵A hned se otevřely jeho uši a rozvázal se jeho svázaný jazyk; i mluvil správně.

³⁶A přikázal jim, aby o tom nikomu neříkali. Ale čím více jim přikazoval, tím více to rozhlašovali.

³⁷I divili se velice a pravili: „Dobře učinil všechny věci, i hluchým dává sluch a němým řeč.“