Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 10 Bible Online

Lukáš 10 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 10

¹Potom vyvolil Pán ještě jiných dvaasedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a místa, kam sám zamýšlel přijíti.

²A pravil jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo! Proste tedy Pána žní, aby poslal dělníky na svou žeň!

³Jděte! Hle, já posílám vás jako ovce mezi vlky.

⁴Nenoste měšec ani mošnu ani obuv a nikoho cestou nepozdravujte!

⁵Když vejdete do kteréhokoliv domu, napřed pozdravte:,Pokoj tomuto domu!'

⁶A bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm pokoj váš; nebude-li, vrátí se pokoj k vám.

⁷V tom domě pak zůstávejte, jezte a pijte, co mají; neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu!

⁸A když vejdete do města a přijmou vás, jezte, co vám předloží,

⁹a uzdravujte nemocné, kteří jsou v něm, a řekněte jim:,Přiblížilo se k vám království Boží.'

¹⁰Když však vejdete do města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:

¹¹,I prach vám setřásáme, který se nám z vašeho města přichytil na nohou. Ale to vězte, že se přiblížilo k vám království Boží.'

¹²Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než onomu městu.“

¹³„Běda tobě, Korozain! Běda tobě, Bethsaido! Neboť kdyby se byly udály v Tyru a v Sidonu zázraky, které se děly u vás, byly by se již dávno daly v žínici a popelu na pokání.

¹⁴Avšak Tyru a Sidonu bude na soudě lehčeji nežli vám.

¹⁵A ty, Kafarnaum, nebylos povýšeno až do nebe? Až do pekla budeš svrženo!“

¹⁶„Kdo vás slyší, mne slyší; kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo však mnou pohrdá, pohrdá Tím, který mě poslal.“

¹⁷S radostí se vrátilo těch dvaasedmdesát a vyprávěli: „Pane, také zlí duchové se nám ve jménu tvém poddávají.“

¹⁸I řekl jim: „Viděl jsem satana jako blesk padati s nebe.

¹⁹Hle, dal jsem vám moc šlapati na hady a na štíry a na veškerou moc nepřítelovu, a nic vám neuškodí.

²⁰Avšak z toho se neradujte, že se vám zlí duchové poddávají, nýbrž se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích!“

²¹V onu hodinu zaplesal v Duchu svatém a řekl: „Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se Ti tak zalíbilo.

²²Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná, kdo je Syn, leč Otec; a nikdo nezná, kdo je Otec, leč Syn, a komu by to chtěl Syn zjeviti.“

²³A obrátil se k svým učedníkům a pravil: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte!

²⁴Neboť pravím vám, že mnozí proroci a králové si přáli viděti to, co vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, co vy slyšíte, a neslyšeli.“

²⁵A hle, jeden zákoník povstal, aby ho pokoušel. I řekl: „Mistře, co mám učinit, abych získal život věčný?“

²⁶On mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak (tam) čteš?“

²⁷On odpověděl: „Miluj Pána, Boha svého, z celého srdce svého, z celé duše své, ze vší síly své a ze vší mysli své a bližního svého jako sebe samého!“

²⁸I řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš!“

²⁹Ale on, chtěje se ospravedlniti, řekl Ježíšovi: „A kdopak je můj bližní?“

³⁰I ujal se Ježíš slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lotry. Ti ho oloupili, zranili a polomrtvého nechali a odtamtud odešli.

³¹I přihodilo se, že cestou šel kněz. Spatřil ho, ale obešel ho.

³²Podobně i levita přišel k tomu místu, spatřil ho, ale obešel. Avšak jeden

³³Samaritán, ubíraje se cestou, přišel k němu, a když ho spatřil, byl jat soucitem.

³⁴I přistoupil k němu, nalil na rány oleje a vína a ovázal je. Vložil ho na svého soumara a dopravil do hospody a postaral se o něj.“

³⁵„Druhého dne vyňal dva denáry a dal je hospodskému se slovy:,Starej se oň! A co nad to vynaložíš, já ti nahradím na své zpáteční cestě.'

³⁶Kdo z těch tří se ti zdá, že jednal jako bližní s tím, jenž upadl mezi lotry?“ On řekl:

³⁷„Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ I řekl mu Ježíš: „Jdi a čiň i ty podobně!“

³⁸Když se brali cestou, vešel do jedné vesnice. Jedna žena jménem Marta přijala ho do svého domu.

³⁹Měla sestru jménem Marii. Ta se posadila k nohám Páně a naslouchala jeho slovu.

⁴⁰Marta však se zaměstnávala samou obsluhou. Přistoupila pak k němu a pravila: „Pane, nedbáš toho, že mě má sestra nechala samu posluhovati? Řekni jí tedy, ať mi pomůže!“

⁴¹Ježíš jí však odpověděl: „Marto, Marto, pečlivá jsi a děláš si starosti s mnohými věcmi,

⁴²ale jednoho je zapotřebí. Maria si vyvolila nejlepší úděl, a ten jí nebude odňat.“