Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 13 Bible Online

Lukáš 13 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 13

¹Tehdy mu někteří z přítomných vypravovali o Galilejanech, jejichž krev smísil Pilát s jejich obětmi.

²I řekl jim: „Myslíte, že tito Galilejané byli větší hříšníci než všichni (ostatní) Galilejané, poněvadž tolik vytrpěli?

³Nikoliv, pravím vám. Ale nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahynete.

⁴Anebo myslíte, že oněch osmnáct, na něž padla věž u Siloe a zabila je, byli více vinni než všichni (ostatní) lidé v Jerusalemě?

⁵Nikoliv, pravím vám. Ale nebudete-li činiti pokání, všichni podobně zahynete.“

⁶Pověděl pak toto podobenství: „Kdosi měl v své vinici zasazený fíkovník. I přišel hledat na něm ovoce, ale nenalezl.

⁷Řekl vinaři:,Hle, tři léta jsou tomu, co přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nenalézám. Vytni jej tedy! K čemu pak zabírá půdu?'

⁸Ale on mu odpověděl:,Pane, ponechej jej ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím!

⁹Což kdyby pak přinesl ovoce; pakli ne, potom jej vytneš.' “

¹⁰Učil pak v sobotu v jedné [jejich] synagoze.

¹¹A hle, (byla tam) žena, která osmnáct let byla vážně nemocná. Byla shrbená a vůbec se nemohla napřímiti.

¹²Když ji Ježíš uzřel, zavolal ji k sobě a řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci.“

¹³I vložil na ni ruce. Hned se napřímila a velebila Boha.

¹⁴Ale představený synagogy se mrzel nad tím, že Ježíš uzdravoval v sobotu, a řekl zástupu: „Šest dní jest, v nichž se má pracovati, v těch přicházejte a dávejte se uzdravovat, a ne v sobotu!“

¹⁵Pán mu však na to odpověděl: „Pokrytci, zdali neodvazuje každý z vás v sobotu svého vola neb osla od jeslí a nevede ho napájet?

¹⁶A tato – dcera přece Abrahamova, kterou satan svázal, hle, již je tomu osmnáct let – ta neměla býti zbavena svých pout v sobotu?“

¹⁷Při těchto slovech se styděli všichni jeho protivníci. A veškerý lid se radoval ze všech těch slavných činů, které On konal.

¹⁸Pak řekl: „Čemu je podobno království Boží a k čemu mám je přirovnati?

¹⁹Podobno je zrnu hořčičnému, které vzal jeden člověk a zasel v své zahradě. I vzrostlo, stalo se velkým stromem a ptáci nebeští hnízdili na jeho ratolestech.“

²⁰A opět pravil: „K čemu mám přirovnati království Boží?

²¹Podobno je kvasu, který vzala žena a zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všechno.“

²²I ubíral se na cestě do Jerusalema od města k městu, od vesnice k vesnici, a učil.

²³Kdosi mu řekl: „Pane, je málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim řekl:

²⁴„Snažte se vejiti těsnou branou! Neboť pravím vám: Mnozí budou se snažiti vejíti, a nebudou moci.

²⁵Když hospodář vejde a zavře dveře, budete vy státi venku a tlouci na dveře se slovy:,Pane, otevři nám!' Ale on vám odpoví takto:,Neznám vás, odkud jste.'

²⁶Tehdy budete říkati:,Jedli jsme s tebou a pili a učils na našich ulicích.'

²⁷I řekne [vám]:,Pravím vám: Nevím, odkud jste. Pryč ode mne, všichni pachatelé nepravosti!'

²⁸To bude pláče a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jakuba i všechny proroky v království Božím, sebe však vyhnané ven!

²⁹A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a budou stolovati v království Božím.

³⁰A hle, jsou poslední, kteří budou prvními; a jsou první, kteří budou posledními.“

³¹V ten den přistoupili k němu někteří farizeové a řekli mu: „Odejdi a vzdal se odtud, neboť Herodes chce tě zabíti!“

³²I řekl jim: „Jděte a povězte té lišce: ,Hle, vymítám zlé duchy a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne budu u cíle.

³³Avšak dnes, zítra a pozítří musím choditi, neboť je nemožné, aby prorok zahynul mimo Jerusalem.' “

³⁴„Jerusaleme, Jerusaleme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni! Kolikráte jsem chtěl tvé děti shromážditi jako pták svá mláďata pod křídla, a nechtěl jsi!

³⁵Hle, zůstane vám váš dům pustý. Pravím pak vám: Neuzříte mě, až přijde (čas), kdy řeknete:,Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně!' “