Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 16 Bible Online

Lukáš 16 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 16

¹Pravil i svým učedníkům: „Byl jeden boháč a měl správce. Ten byl u něho udán, že prý promarňuje jeho majetek.

²I povolal ho k sobě a řekl mu:,Co to slyším o tobě? Slož účty ze své správy, neboť již nebudeš moci správu vésti!'

³I myslil si správce sám u sebe: Co mám dělati, neboť pán mi odnímá správcovství? Kopati nemohu, žebrati se stydím.

⁴Vím, co učiním, aby mě přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.

⁵A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém. Řekl prvnímu:,Kolik jsi dlužen mému pánu?' On řekl:

⁶,Sto džbánů oleje.' I řekl mu:,Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát!'

⁷Potom řekl druhému:,Kolik ty jsi dlužen?' On řekl:,Sto korců pšenice.' Dí mu:,Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát!'

⁸I pochválil pán nevěrného správce, že jednal opatrně. Neboť lidé tohoto světa jsou mezi sebou opatrnější než lidé světla.

⁹I já pravím vám: Učiňte si přátele z klamného mamonu, aby vás, až dokonáte, přijali do věčných příbytků.“

¹⁰„Kdo je věrný v nejmenším, bývá věrný i ve velkém. Kdo je však nevěrný v nejmenším, bývá nevěrný i ve velkém.

¹¹Jestliže jste nespravovali věrně ani klamný mamon, kdo vám pak svěří pravá dobra?

¹²A jestliže jste nebyli v cizím věrni, kdo vám dá to, co je vaše?“

¹³„Žádný služebník nemůže dvěma pánům sloužiti. Neboť buď jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, anebo jednomu se dá do služby, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužiti Bohu i mamonu.“

¹⁴To všechno poslouchali farizeové, kteří byli lakomí, a posmívali se mu.

¹⁵I řekl jim: „To vy se děláte před lidmi spravedlivými, avšak Bůh zná vaše srdce. Neboť co před lidmi je vznešené, to před Bohem jest ohavné.“

¹⁶„Zákon a Proroci (trvají) až do Jana. Od toho času se hlásá království Boží; a každý mu činí násilí.

¹⁷Avšak spíše pominou nebesa a země, než aby padla jedna čárka ze Zákona.“

¹⁸„Kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží; a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“

¹⁹„Byl jeden boháč; odíval se v purpur a jemné plátno a hodoval každého dne přepychově.

²⁰U jeho vrat ležel jeden žebrák jménem Lazar, plný vředů.

²¹Rád by se byl nasytil drobty, které padaly se stolu boháčova, [ale nikdo mu je nedával]. Ba i psi přicházeli a lízali mu vředy.“

²²„Ten žebrák zemřel a byl donesen anděly do lůna Abrahamova. Také boháč zemřel a byl pohřben.

²³Když v pekelných mukách pozdvihl své oči, z daleka spatřil Abrahama a v jeho lůně Lazara.

²⁴I zvolal:,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec svého prstu ve vodě a ochladí mi jazyk, neboť se velice trápím v tomto plameni.'

²⁵Ale Abraham mu řekl:,Synu, rozpomeň se, že se ti vedlo dobře v tvém životě, a Lazara zle. Nyní pak on se zde těší, ty se však trápíš.

²⁶A mimo to je mezi námi a vámi stanovená veliká propast, aby nemohli přijíti odtud k vám, ani odtamtud sem ti, kteří by chtěli.' I řekl:

²⁷,Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,

²⁸neboť mám pět bratrů, ať jim vážně domluví, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.'

²⁹Ale Abraham mu řekl:,Mají Mojžíše a Proroky, ty ať poslouchají!'

³⁰On však pravil:,Ne, otče Abrahame! Ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činiti pokání.'

³¹Tu mu řekl:,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, neuvěří, i kdyby někdo z mrtvých vstal.' “