Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 18 Bible Online

Lukáš 18 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 18

¹Pověděl jim také podobenství, že je potřebí se vždycky modliti a neustávati.

²Pravil: „V jednom městě žil soudce. Ten se Boha nebál a člověka se nestyděl.

³V témže městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala:,Obhaj mě před mým protivníkem!'

⁴Ale on dlouho nechtěl. Potom však myslil sám u sebe: Ačkoliv se Boha nebojím a člověka se nestydím,

⁵přece ji obhájím proto, že mě ta vdova obtěžuje, aby naposledy nepřišla a mě neztloukla.“

⁶A Pán dodal: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce!

⁷A Bůh neobhájí své vyvolené, kteří k němu dnem i nocí volají, a nechá je čekat?

⁸Pravím vám, že vbrzku je obhájí. Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

⁹Některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, pověděl toto podobenství:

¹⁰„Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se pomodlili, jeden farizej a druhý celník.

¹¹Farizej se postavil a modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, jako lupiči, nespravedliví, cizoložníci, anebo jako tamhle ten celník.

¹²Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.'

¹³Ale celník zůstal stát opodál a nechtěl ani oči pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšníku!' “

¹⁴„Pravím vám: Tento odešel domů ospravedlněn, onen však nikoliv. Neboť kdo se povyšuje, bude ponížen; a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

¹⁵Přinášeli k němu také dítky, aby se jich dotýkal. Když to učedníci uzřeli, domlouvali jim.

¹⁶Ale Ježíš povolal dítky k sobě a pravil: „Nechte dítky přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takovým patří království Boží.

¹⁷Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Boží jako dítko, nevejde do něho.“

¹⁸I otázal se ho jeden člen velerady: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych dostal za podíl život věčný?“

¹⁹Ježíš mu odvětil: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leda jediný Bůh.

²⁰Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, cti otce svého i matku svou!“

²¹On řekl: „To všechno jsem zachovával od svého mládí.“

²²Uslyšev to, řekl mu Ježíš: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všechno, co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi, pak přijď a následuj mne!“

²³Ale když to onen uslyšel, zarmoutil se; neboť byl velkým boháčem.

²⁴Když Ježíš viděl, [že je zarmoucen], pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!

²⁵Snáze zajisté projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království Božího.“

²⁶I řekli ti, kteří to slyšeli: „Kdo tedy může býti spasen?“

²⁷Ale On jim řekl: „Co jest u lidí nemožno, je možno u Boha.“

²⁸Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou!“

²⁹A On jim řekl: „Vpravdě pravím vám: Nikdo neopustil pro království Boží dům nebo rodiče nebo bratry nebo manželku nebo dítky,

³⁰aniž by nebyl za to dostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku život věčný.“

³¹Potom vzal Ježíš s sebou dvanáct a řekl jim: „Hle, ubíráme se do Jerusalema. Tam se naplní všechno, co napsali proroci o Synu člověka.

³²Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat.

³³A když ho zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“

³⁴Oni však z toho neporozuměli ničemu. To slovo bylo jim skryto a nepochopili, co bylo řečeno.

³⁵Když pak se přibližoval k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.

³⁶Když uslyšel, jak zástup jde mimo, tázal se, co to jest.

³⁷Řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁸I zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

³⁹Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však ještě hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“

⁴⁰I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. Když se přiblížil, otázal se ho:

⁴¹„Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“

⁴²I řekl mu Ježíš: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“

⁴³Ihned prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A jakmile to veškerý lid uzřel, vzdal Bohu chválu.