Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 2 Bible Online

Lukáš 2 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 2

¹Toho času vydal císař Augustus rozkaz, aby byl vykonán soupis celé říše.

²Tento soupis byl první a konal se za správy Kviriniovy v Syrii.

³I šli všichni se dát zapsat, každý do svého města.

⁴Odešel také Josef z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, jež se nazývá Betlem, poněvadž pocházel z rodu a kmene Davidova,

⁵dát se zapsat s Marií, svou zasnoubenou [manželkou], která byla v požehnaném stavu.

⁶Když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.

⁷I porodila svého prvorozeného syna; ovinula ho plenkami a uložila do jeslí, poněvadž pro ně nebylo místa v útulku pro pocestné.

⁸V oné krajině ponocovali pastýři a pod širým nebem hlídali za noci své stádo.

⁹A hle, anděl Páně stanul u nich a jasnost Boží je ozářila. I ulekli se velice.

¹⁰Anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid:

¹¹Dnes se vám narodil v městě Davidově Spasitel, to jest Kristus Pán.

¹²A toto bude vám znamením: Naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené v jeslích.“

¹³Hned potom se přidružilo k andělu množství nebeských zástupů, kteří chválili Boha a zpívali:

¹⁴„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“

¹⁵Jakmile andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři vespolek: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na tu událost, kterou nám Pán oznámil!“

¹⁶I přichvátali a nalezli Marii a Josefa i děťátko, které leželo v jeslích.

¹⁷Když je spatřili, vypravovali, co jim bylo řečeno o tom dítěti.

¹⁸Všichni, kteří to slyšeli, se divili tomu vypravování pastýřů.

¹⁹Maria však uchovávala všechna ta slova a uvažovala o nich v svém srdci.

²⁰I vrátili se pastýři, velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo pověděno.

²¹Když se naplnilo osm dní, kdy mělo býti dítě obřezáno, nazvali je jménem Ježíš. Tak je (totiž) nazval anděl, dříve než se počalo v mateřském lůně.

²²Když přišly dny jejího očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli ho do Jerusalema, aby ho představili Pánu,

²³jak je psáno v zákoně Páně: „Každý prvorozený hošík budiž zasvěcen Pánu!“

²⁴Také chtěli přinésti oběť podle příkazu zákona Páně: dvě hrdličky nebo dvě holoubátka.

²⁵A hle, v Jerusalemě byl jeden muž jménem Simeon. Ten muž (žil) spravedlivě a bohabojně, očekávaje potěšení Izraelovo, a Duch svatý byl v něm.

²⁶Dostal zjevení od Ducha svatého, že nezemře, dokud neuzří Pomazaného Páně.

²⁷I přišel z vnuknutí Ducha do chrámu, když rodiče přinesli dítko Ježíše, aby za ně splnili předpis zákona.

²⁸Vzal je na své lokty a velebil Boha slovy:

²⁹„Nyní propustíš, Pane, svého služebníka podle svého slova v pokoji,

³⁰neboť mé oči viděly tvou spásu,

³¹kterou jsi připravil přede všemi národy:

³²Světlo k osvícení pohanů a slávu svého národa izraelského.“

³³Jeho otec a matka byli plni údivu nad tím, co se o něm pravilo.

³⁴A Simeon je blahoslavil a řekl Marii, jeho matce: „Hle, tento jest určen k pádu a k povznesení mnohých v Izraeli a na znamení, jemuž budou odpírati

³⁵a tvou vlastní duší pronikne meč – aby se projevilo smýšlení mnoha srdcí.“

³⁶A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova. Ta byla v pokročilém věku. Od svého panenství žila se svým mužem sedm let

³⁷a byla vdovou čtyřiaosmdesátiletou. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami dnem i nocí.

³⁸Ta přišla v touž hodinu, velebila Boha a vyprávěla o něm všem. kteří očekávali vykoupení Izraelovo.

³⁹Jakmile vyplnili všechno podle zákona Páně, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta.

⁴⁰Dítě pak rostlo a sílilo; bylo plné moudrosti a milost Boži byla v něm.

⁴¹Jeho rodiče chodívali každého roku na slavnost velikonoční do Jerusalema.

⁴²Když měl dvanáct let, šli podle svátečního obyčeje do Jerusalema.

⁴³Jakmile skončily sváteční dny, vydali se na zpáteční cestu. Ale hošík Ježíš zůstal v Jerusalemě, aniž to jeho rodiče zpozorovali.

⁴⁴V domnění, že je v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.

⁴⁵Poněvadž jej však nenalezli, vrátili se do Jerusalema a hledali ho.

⁴⁶Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a otazuje se jich.

⁴⁷Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.

⁴⁸Jakmile jej spatřili, podivili se. I řekla mu jeho matka: „Synu, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec a já s bolestí jsme tě hledali!“

⁴⁹I řekl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím býti v tom, co je Otce mého?“

⁵⁰Ale oni neporozuměli slovu, které jim řekl.

⁵¹Odešel pak s nimi a přišel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to všechno v svém srdci.

⁵²A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.