Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 20 Bible Online

Lukáš 20 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 20

¹Když jednoho dne učil lid v chrámě a kázal evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci a starší

²a pravili mu: „Pověz nám, jakou pravomocí ty věci činíš? Nebo kdo ti dal tuto pravomoc?“

³Odpověděl jim Ježíš: „I já se vás otáži na jednu věc. Povězte mi:

⁴Byl křest Janův s nebe nebo od lidí?“

⁵Ale oni uvažovali sami u sebe takto: „Řekneme-li:,S nebe,' řekne nám:,Proč jste mu tedy neuvěřili?'

⁶Řekneme-li však:,Od lidí,' bude nás veškerý lid kamenovatí, neboť žije v přesvědčení, že Jan je prorok.“

⁷I odpověděli mu, že nevědí, odkud byl.

⁸Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“

⁹Potom počal mluviti k lidu toto podobenství: „Jeden člověk založil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval na dlouhou dobu.“

¹⁰„Když přišel čas, poslal k vinařům služebníka, aby mu dali z užitku vinice. Ale vinaři ho zmrskali a propustili s prázdnou.

¹¹I poslal druhého služebníka. Také toho však zmrskali, potupili a propustili s prázdnou.

¹²I poslal ještě třetího. Ale i toho zranili a vyhodili.

¹³Tu řekl pán vinice:,Co mám dělat? Pošlu svého milého syna, snad se zastydí, až ho uvidí.'

¹⁴Když ho oni uzřeli, myslili sami u sebe takto:,To je dědic! Zabijme ho, aby jeho dědictví bylo naše!'

¹⁵A vyhodili ho z vinice a zabili ho. Co jim tedy učiní pán vinice?

¹⁶Přijde a zahubí ty vinaře a dá vinici jiným.“

¹⁷Když to uslyšeli, řekli mu: „Chraň Bůh!“ Ale On na ně pohlédl a řekl: „Jaký smysl tedy mají tato slova Písma: ,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným'?

¹⁸Kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on sám padne, toho rozdrtí.“

¹⁹I snažili se ho velekněží a zákoníci v onu hodinu zajmouti, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství vztahoval na ně.

²⁰I slídili po něm. Poslali k němu špehy, kteří předstírali o sobě, že jsou spravedliví, aby ho polapili v řeči a tak aby ho mohli vydati vrchnosti a moci vladařově.

²¹I otázali se ho: „Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš, že nehledíš na osobu, nýbrž podle pravdy učíš cestě Boží.

²²Sluší se pro nás platiti císaři daň či ne?“ Ale

²³Ježíš prohlédl jejich lest a řekl jim: „[Proč mě pokoušíte?]

²⁴Ukažte mi denár! Čí má obraz i nápis?“ Oni mu odpověděli: „Císařův.“

²⁵I řekl jim: „Dávejte tedy co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu!“

²⁶A nemohli ho před lidem polapiti za jeho slovo. Podivili se však jeho odpovědi a umlkli.

²⁷I přistoupili k němu někteří saduceové, kteří popírají zmrtvýchvstání, a otázali se ho:

²⁸„Mistře, Mojžíš nám napsal:,Zemře-li něčí bratr, jenž má manželku, a je bez dítek, ať si jeho bratr vezme (jeho) manželku a zplodí svému bratru potomstvo!'

²⁹Bylo pak sedm bratrů. První pojal manželku a zemřel bezdětný;

³⁰i vzal si ji druhý za manželku, [a zemřel i on bezdětný].

³¹Také třetí [si ji vzal] a tak všech sedm. Zemřeli však bez potomstva.

³²Naposledy zemřela i žena.

³³Čí z nich tedy bude manželkou při vzkříšení? Neboť všech sedm ji mělo za manželku.“

³⁴I řekl jim Ježíš; „Děti tohoto světa se žení a vdávají.

³⁵Kdož však budou uznáni za hodny onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ti se nebudou ani ženit ani vdávat.

³⁶Vždyť ani zemříti nebudou moci, poněvadž budou rovni andělům a budou syny Božími, neboť budou účastni vzkříšení.

³⁷Že však mrtví vstanou, naznačuje i Mojžíš,při keři', když nazývá Hospodina Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým.

³⁸Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť všichni žijí jemu.“

³⁹Tu promluvili někteří zákoníci a pravili: „Mistře, správně jsi pověděl.“

⁴⁰A již se ho neosmělili na něco tázat.

⁴¹Řekl pak jim: „Jak mohou říkati, že Mesiáš je syn Davidův?

⁴²Vždyť David sám praví v knize žalmů:,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici,

⁴³dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám!'

⁴⁴David tedy nazývá ho Pánem; i jak může býti jeho synem?“

⁴⁵A když všechen lid poslouchal, řekl svým učedníkům:

⁴⁶„Varujte se zákoníků, kteří se zálibou chodí v dlouhých řízách a libují si, když je na náměstí pozdravují, a rádi sedí v prvních stolicích v synagogách a na čestných místech při hostinách.

⁴⁷Na mizinu přivádějí domy vdov pod záminkou dlouhého modlení. Ty stihne přísnější soud!“