Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 22 Bible Online

Lukáš 22 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 22

¹Přibližoval se svátek přesnic, jenž slove velikonoce.

²Velekněží a zákoníci uvažovali, jak by Ježíše usmrtili; ale báli se lidu.

³Tu vešel ďábel do Jidáše příjmením Iškariotského, který byl jedním ze dvanácti.

⁴I odešel a mluvil s velekněžími a veliteli, jak by jim ho vydal.

⁵Oni se zaradovali a dohodli, že mu dají peníze.

⁶On slíbil a hledal vhodnou chvíli, aby jim Ježíše vydal, až nebude obklopen zástupem.

⁷Přišel den přesnic, kdy se musil zabíjeti beránek.

⁸I poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka, abychom večeřeli!“

⁹Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom jej připravili?“

¹⁰I řekl jim: „Hle, jak vejdete do města, potká vás jeden člověk se džbánem vody. Jděte za ním do domu, do kterého vejde,

¹¹a řekněte hospodáři domu:,Mistr ti vzkazuje: Kde je místnost, v které bych jedl se svými učedníky beránka?'

¹²A on vám ukáže veliké a prostřené večeřadlo. Tam připravte!“

¹³I odešli a nalezli, jak jim pověděl; a připravili beránka.

¹⁴Když přišla hodina, zaujal místo za stolem a dvanáct apoštolů s ním. I řekl jim:

¹⁵„Velmi jsem toužil jísti tohoto beránka s vámi ještě před svým utrpením.

¹⁶Neboť pravím vám: Nebudu ho [už] jísti, dokud se nenaplní v království Božím.“

¹⁷A vzal kalich, učinil díky a řekl: „Vezměte a podávejte si jej mezi sebou!

¹⁸Neboť pravím vám: Nebudu již píti z plodu vinného kmene, dokud nepřijde království Boží.“

¹⁹A vzal chléb, učinil díky, lámal jej a dal jim (jej) se slovy: „Toto je Tělo mé, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku!“

²⁰Taktéž vzal po jídle i kalich a řekl: „Tento kalich je nová úmluva (potvrzená) mou Krví, která se za vás vylévá.“

²¹„Avšak hle, ruka mého zrádce je se mnou u stolu.

²²Syn člověka sice jde, jak jest určeno, ale běda tomu člověku, jímž bude zrazen!“

²³Tu se počali jeden druhého dotazovati, kdo z nich to asi jest, který to učiní.

²⁴Povstal však mezi nimi spor, kdo z nich jest asi největší.

²⁵I řekl jim: „Králové národů jsou pány nad nimi, a kdož moc mají nad nimi, nazývají se dobrodinci.

²⁶Ale vy ne tak! Kdo je mezi vámi největší, budiž jako nejmenší; kdo je představený, budiž jako služebník!

²⁷Neboť kdo je větší: host či přisluhující? Což ne host? Ale já jsem mezi vámi jako přisluhující.

²⁸Vy pak jste vytrvali se mnou v mých zkouškách,

²⁹proto já vám odkazuji království, jak mně je odkázal můj Otec,

³⁰abyste v mém království jedli a pili u mého stolu a seděli na stolicích, soudíce dvanáct pokolení izraelských.“

³¹[I řekl Pán:] „Šimone, Šimone! Hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici.

³²Ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra nepřestala, a ty jednou po svém obrácení posiluj své bratry!“

³³On mu řekl: „Pane, s tebou jsem hotov jíti i do žaláře, i na smrt!“

³⁴Ale On řekl: „Petře, pravím tobě: Ještě dnes, než kohout zakokrhá, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

³⁵A řekl jim: „Když jsem vás poslal bez měšce, bez mošny a bez obuvi, scházelo vám něco?“ Oni řekli: „Nic.“

³⁶I řekl jim: „Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně i mošnu! Kdo nemá, prodej svůj plášť a kup si meč!

³⁷Neboť pravím vám, že se musí na mně naplniti ještě toto Písmo:,Ke zločincům je připočten.' Neboť tak se naplňuje všechno, co se mne týká.“

³⁸A oni pravili: „Pane, hle, dva meče jsou zde!“ I řekl jim: „Dostačí!“

³⁹Potom vyšel Ježíš a odebral se, jak bylo jeho zvykem, na horu Olivetskou. Jeho učedníci šli za ním.

⁴⁰Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení!“

⁴¹Potom se od nich vzdálil, asi co by kamenem dohodil; poklekl na kolena a modlil se:

⁴²„Otče, chceš-li, odejmi tento kalich ode mne, avšak ne má, nýbrž tvá vůle se staň!“

⁴³I zjevil se mu anděl s nebe a posiloval ho. A když se octl ve smrtelné úzkosti, modlil se vroucněji.

⁴⁴I stékal s něho pot jako krůpěje krve na zem.

⁴⁵Když vstal od modlitby a přišel k svým učedníkům, shledal, že zármutkem spí.

⁴⁶I řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“

⁴⁷Když ještě mluvil, hle, zástup (přicházel), a ten, jenž slul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi. Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

⁴⁸Ale Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“

⁴⁹Když uzřeli ti, kteří byli s Ježíšem, co nastává, řekli mu: „Pane, máme bíti mečem?“

⁵⁰A jeden z nich napadl služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho.

⁵¹Ale Ježíš řekl: „Nechte toho! Dost!“ I dotkl se jeho ucha a uzdravil je.

⁵²Velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří pro něho přišli, řekl Ježíš: „Jako na lotra jste vyšli s meči a kyji!

⁵³Když jsem býval denně s vámi v chrámě, to jste mě nejali; ale toto je vaše hodina a moc temnoty.“

⁵⁴I jali ho a dovedli ho do domu veleknězova. Petr šel za ním zpovzdálí.

⁵⁵Uprostřed dvora rozdělali oheň a posadili se kolem. Petr si sedl mezi ně.

⁵⁶Když ho jedna služka spatřila, jak sedí u ohně, pohlédla naň upřeně a pravila: „Také tento byl s ním!“

⁵⁷Ale on zapřel slovy: „Ženo, neznám ho!“

⁵⁸Krátce potom ho uzřel kdosi jiný a řekl: „Také ty jsi z nich!“ Ale Petr řekl: „Člověče, nejsem!“

⁵⁹Asi o hodinu později tvrdil někdo jiný: „Skutečně, i tento byl s ním, vždyť je také Galilejan!“

⁶⁰Petr však řekl: „Člověče, nevím, co pravíš.“ A vtom, právě co ještě mluvil, zakokrhal kohout.

⁶¹Pán se obrátil a pohleděl na Petra. Petr se rozpomenul na slovo Páně, jak mu řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“

⁶²I vyšel ven a plakal hořce.

⁶³Ti muži, kteří drželi Ježíše, posmívali se mu a bili ho.

⁶⁴Zakryli mu oči, [bili ho do tváře] a tázali se ho: „Hádej, kdo tě to udeřil?“

⁶⁵A mnoho jiného rouhání mluvili proti němu.

⁶⁶Když se rozednilo, sešli se starší lidu, velekněží a zákoníci a dali ho dovésti do svého shromáždění. Řekli: „Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to!“

⁶⁷I řekl jim: „Povímli vám to, neuvěříte [mi];

⁶⁸otáži-li se však také, neodpovíte mi [a ani mě nepropustíte].

⁶⁹Ale od té chvíle bude Syn člověka seděti po pravici všemohoucího Boha.“

⁷⁰Řekli pak všichni: „Ty jsi tedy Syn Boží?“ On řekl: „Ano, já jsem.“

⁷¹Avšak oni řekli: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť sami jsme to slyšeli z jeho úst!“