Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 24 Bible Online

Lukáš 24 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 24

¹V neděli záhy zrána přišly ke hrobu s vonnými věcmi, které připravily.

²Nalezly však kámen odvalený od hrobu.

³Když vešly, nenalezly tělo Pána Ježíše.

⁴A zatím co byly nad tím na rozpacích, hle, postavili se před nimi dva muži v skvoucím rouše.

⁵Ženy se bály a sklopily zrak k zemi. Řekli jim: „Pročpak hledáte živého mezi mrtvými?

⁶Není tu, ale vstal! Rozpomeňte se, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji!

⁷Řekl: ,Syn člověka musí býti vydán do rukou hříšníků a býti ukřižován, ale třetího dne musí vstáti z mrtvých.'”

⁸I rozpomenuly se na jeho slova.

⁹A když se vrátily od hrobu, zvěstovaly to všechno jedenácti a všem ostatním.

¹⁰Byla to Maria Magdalena, Johanna, Maria, matka Jakubova, a ostatní s nimi; ty to pověděly apoštolům.

¹¹Ale ta slova se jim zdála bláznovstvím a nevěřili jim.

¹²Petr pak vstal, běžel ke hrobu, naklonil se do něho a uzřel tam jen prostěradla. S údivem nad tím, co se stalo, odešel domů.

¹³A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emauz, vzdálené od Jerusalema šedesát honů.

¹⁴Hovořili spolu, o všech těch událostech.

¹⁵Když rozmlouvali a sebe se dotazovali, přiblížil se Ježíš a ubíral se s nimi.

¹⁶Jejich oči byly však drženy, aby ho nepoznali.

¹⁷I řekl jim: „Jaké to řeči spolu cestou vedete a proč jste smutni?“

¹⁸A jeden z nich jménem Kleofáš mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, že nevíš o těch věcech, které se tam v těchto dnech staly?“ I řekl jim:

¹⁹„Které?“ Oni pravili: „Co se stalo s Ježíšem Nazaretským, jenž byl prorok, mocný slovem a skutkem před Bohem a před vším lidem.

²⁰Jak ho naši velekněží a členové velerady vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.

²¹My jsme však doufali, že On má vykoupiti národ izraelský. A ke všemu tomu jest už dnes třetí den od té události.

²²Některé z našich žen však nás poděsily; neboť byly zrána u hrobu,

²³ale jeho tělo nenalezly. Přišly se zprávou, že viděly také zjevení andělů, kteří pravili, že Ježíš je živ.

²⁴I odešli někteří z našich ke hrobu a shledali tak, jak ženy řekly. Jej však nenalezli.“

²⁵Tu On jim pravil: „O bláhoví a srdce váhavého uvěřiti všemu tomu, co mluvili proroci!

²⁶Což nemusil to Mesiáš trpěti a tak vejíti do své slávy?“

²⁷A počav Mojžíšem a všemi proroky, vykládal jim všechna Písma, která byla o něm.

²⁸Tak se přiblížili k vesnici, do které šli. Ježíš se však dělal, jako by chtěl jíti dále.

²⁹Ale oni ho přinutili slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil!“ I Vešel s nimi.

³⁰Když byl s nimi za stolem, vzal chléb, požehnal jej, lámal a podával jim.

³¹I otevřely se jejich oči a poznali ho. Ale On zmizel od nich.

³²I řekli vespolek: „Což nehořelo naše srdce v nás, když k nám cestou mluvil a vykládal nám Písma?“

³³V touž hodinu vstali, vrátili se do Jerusalema a nalezli pohromadě jedenáct (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi.

³⁴Ti pravili: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“

³⁵I vypravovali také oni, co se přihodilo cestou a jak ho poznali při lámání chleba.

³⁶Zatím co to mluvili, stanul [Ježíš] mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! [Já jsem to, nebojte se!]“

³⁷Ale oni se v svém zděšení a přestrašení domnívali, že vidí ducha.

³⁸I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vaše srdce napadají takové myšlenky?

³⁹Vizte mé ruce i mé nohy! Já jsem to! Dotýkejte se mne a vizte! Vždyť duch nemá tělo a kosti, jak vidíte na mně.“

⁴⁰Po těch slovech ukázal jim své ruce i nohy.

⁴¹Když pak oni pro radost ještě nevěřili a divili se, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“

⁴²Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].

⁴³Když před nimi pojedl, [vzal zbytek a dal jim].

⁴⁴I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem k vám mluvil, pokud jsem byl ještě s vámi: Všechno se musí (totiž) naplniti, co je o mně psáno v Zákoně Mojžíšově, u Proroků a v Žalmech.“

⁴⁵Potom jim vyložil smysl, aby rozuměli Písmům,

⁴⁶a řekl jim: „Tak je psáno [a tak bylo třeba], aby Mesiáš trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,

⁴⁷a aby v jeho jménu bylo kázáno všem národům, počínajíc od Jerusalema, pokání a odpuštění hříchů.

⁴⁸Vy jste toho svědky.

⁴⁹A já sešlu na vás Toho, jehož můj Otec slíbil. Vy však zůstaňte v městě, dokud nebudete opatřeni mocí s nebe!“

⁵⁰Vyvedl je pak ven směrem

⁵¹k Bethanii, pozdvihl své ruce a požehnal jim. Když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.

⁵²Oni se poklonili a s velkou radostí se vrátili do Jerusalema

⁵³a stále [chválili a] velebili Boha v chrámě. [Amen.]