Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 7 Bible Online

Lukáš 7 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 7

¹Když dokončil všechna svá slova před naslouchajícím lidem, odebral se do Kafarnaa.

²Služebník jednoho setníka, který si ho velmi vážil, ležel (tam) na smrt nemocen.

³Když uslyšel (setník) o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a uzdravil jeho služebníka.

⁴Ti přišli k Ježíšovi a prosili ho vroucně: „Zaslouží si, abys mu to učinil;

⁵neboť miluje náš národ a sám nám dal postaviti synagogu.“

⁶Ježíš tedy šel s nimi. Když už byl nedaleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou.

⁷Proto jsem se ani nepokládal za hodna, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a uzdraven bude můj služebník!

⁸Vždyť i já, ač jsem člověk podřízený, mám pod sebou vojáky, a řeknu-li tomuto:,Jdi!' jde; a jinému:,Přijď!' přijde; a svému služebníku:,Učiň to!' učiní (to).“

⁹Když to Ježíš uslyšel, podivil se a obrátil se k zástupu, který šel za ním, se slovy: „[Vpravdě] pravím vám, ani v národě izraelském jsem tak velikou víru nenalezl.“

¹⁰Když pak se poslové vrátili domů, shledali, že služebník, jenž byl nemocen, je zdráv.

¹¹Potom šel do města jménem Naim a šli s ním jeho učedníci a četný zástup.

¹²Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna matky, a ta byla vdovou; a četný zástup z města šel s ní.

¹³Když ji Pán spatřil, byl jat soustrastí nad ní a řekl jí: „Neplač!“

¹⁴A přistoupil k márám a dotkl se jich. Nosiči se zastavili. I řekl: „Mládenče, tobě pravím, vstaň!“

¹⁵I posadil se mrtvý a počal mluviti. I odevzdal ho jeho matce.

¹⁶Hrůza pojala všechny a velebili Boha slovy: „Prorok veliký povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“

¹⁷A rozšířila se o něm ta pověst po celém Judsku a po celém okolí.

¹⁸I zvěstovali Janovi jeho učedníci o všech těchto událostech.

¹⁹Tu si Jan zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se vzkazem: „Ty jsi ten, který má přijíti, anebo máme čekati jiného?“

²⁰Když ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel poslal nás k tobě se vzkazem:,Ty jsi ten, který má přijíti, anebo máme čekati jiného?' „

²¹V touž dobu uzdravil mnohé z neduhů a nemocí a od zlých duchů a mnoha slepcům vrátil zrak.

²²I odpověděl jim takto: „Jděte a zvěstujte Janovi, co jste uslyšeli a uviděli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní se očišťují, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých, chudým se zvěstuje evangelium,

²³a blahoslavený jest, kdo se nebude horšiti nade mnou!“

²⁴Když poslové Janovi odešli, počal mluviti k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu větrem se klátící?

²⁵Nebo co jste vyšli vidět? Člověka měkkým rouchem oděného? Hle, ti, kteří nosí skvostná roucha a žijí v rozkoších, jsou na dvorech královských.

²⁶Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Zajisté – pravím vám – i více než proroka.

²⁷Neboť to je ten, o němž je psáno:,Hle, já posílám svého posla před tváří tvou, který ti připraví cestu před tebou.' “

²⁸„Neboť pravím vám: Mezi narozenými z ženy není žádného [proroka] většího nad Jana [Křtitele]. Avšak (i) nejmenší v království Božím je větší než on.“

²⁹Veškeren lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boží spravedlnost a dali se pokřtíti křtem Janovým.

³⁰Ale farizeové a zákonici pohrdli sami k své škodě úradkem Božím a nedali se od něho pokřtíti.

³¹[Pravil pak Pán:] „Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? A komu jsou podobni?

³²Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí a navzájem na sebe volají:,Pískali jsme vám, a netančili jste; naříkali jsme, a neplakali jste.' „

³³„Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a pravíte:,Má zlého ducha.'

³⁴Přišel Syn Boží, jedl a pil, a pravíte:,Hle, člověk jedlík a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!'

³⁵Ale uznána byla ta moudrost ode všech moudrých.“

³⁶Jeden farizej prosil ho, aby s ním pojedl. I vešel do domu farizeova a zaujal místo u stolu.

³⁷A hle, v městě byla jedna žena, hříšnice. Když se dověděla, že stoluje v domě farizeově, přinesla alabastrovou nádobu masti.

³⁸Postavila se vzadu u jeho nohou a (plačíc) počala smáčeti slzami jeho nohy a vlasy své hlavy je utírala, líbala mu nohy a mazala mastí.

³⁹Když to uzřel farizej, který ho pozval, myslil sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká; vždyť je to hříšnice!“

⁴⁰Ježíš ho oslovil: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Mistře, pověz!“

⁴¹„Jeden věřitel měl dva dlužníky: jeden mu byl dlužen pět set denárů a druhý padesát.

⁴²Poněvadž neměli, čím by zaplatili, odpustil oběma. Kdo z nich ho tedy miluje více?“

⁴³Šimon na to odpověděl: „Myslím, že ten, jemuž více odpustil.“ On mu odvětil: Správně jsi usoudil.“

⁴⁴„„Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vodu na nohy jsi mi nepodal, tato však slzami smočila mé nohy a svými vlasy je utřela.

⁴⁵Políbení jsi mi nedal, tato však od svého vstupu nepřestala líbati mi nohy.

⁴⁶Olejem jsi nepomazal mou hlavu, tato však mastí pomazala mi nohy.

⁴⁷Proto pravím tobě: Odpouští se jí mnoho hříchů, poněvadž milovala mnoho. Komu se však méně odpouští, méně miluje.“

⁴⁸I řekl jí: , Odpouštějí se ti hříchy.“

⁴⁹Tu myslili si spolustolující: „Kdo je tento, že i hříchy odpouští?“

⁵⁰Ale Ježíš řekl ženě: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“