Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Lukáš 9 Bible Online

Lukáš 9 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Lukáš 9

¹Povolal k sobě dvanáct [apoštolů] a dal jim moc a sílu nade všemi zlými duchy i uzdravovati nemoci.

²A poslal je hlásat království Boží a uzdravovat nemocné.

³I řekl jim: „Nic neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani po dvou sukních nemějte!

⁴A do kterého domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte!

⁵A kde vás nepřijmou, setřeste [i] prach se svých nohou, až budete z toho města vycházeti, na svědectví proti nim!“

⁶I vydali se na cestu a chodili od vesnice k vesnici a hlásali evangelium a všude uzdravovali.

⁷Kníže Herodes uslyšel o všem, co činil (Ježíš). Byl na rozpacích,

⁸neboť někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ jiní: „Eliáš se zjevil,“ a jiní: „Jeden z dávných proroků vstal z mrtvých.“

⁹Ale Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo však je tento, o němž slyším takové věci?“ A toužil ho spatřiti.

¹⁰Když se apoštolé vrátili, vypravovali mu všechno, co činili. I vzal je s sebou a odebral se v ústraní na osamělé místo u Bethsaidy.

¹¹Když to zástupové poznali, šli za ním. I přijal je a mluvil jim o království Božím a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.

¹²Ale den se počal nachylovati. I přistoupilo k němu dvanáct a řekli mu: „Rozpusť zástupy, ať odejdou do okolních vesnic a dvorců přenocovat a opatřit si pokrmy! Neboť zde jsme v pusté krajině.“

¹³Ale On jim řekl: „Dejte vy jim jísti!“ Oni řekli: „Nemáme více než pět chlebů a dvě ryby; museli bychom jíti nakoupit pokrmů pro celý tento zástup.“

¹⁴Bylo tam asi pět tisíc mužů. - I řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách po padesáti!“

¹⁵Učinili tak a rozsadili všechny.

¹⁶Pak vzal pět chlebů a dvě ryby, pohlédl vzhůru k nebi, požehnal je a rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupům.

¹⁷I jedli všichni a nasytili se. A z toho, co jim zbylo, bylo sebráno dvanáct košů kousků.

¹⁸Když se modlil o samotě, byli s ním jeho učedníci. I otázal se jich: „Za koho mě pokládají zástupové?“

¹⁹Oni odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní zase, že jeden z dávných proroků vstal z mrtvých.“

²⁰Řekl jim: „Vy pak za koho mě pokládáte?“ [Šimon] Petr odpověděl: „Za Mesiáše, (Syna) Božího.“

²¹I přikázal jim přísně, aby to neříkali nikomu.

²²Řekl: „Syn člověka musí mnoho trpěti a býti zavržen staršími a velekněžími a zákoníky a zabit a třetího dne vstáti z mrtvých.“

²³Ke všem pak pravil: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi denně svůj kříž a následuj mne!

²⁴Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej; kdo by však svůj život pro mne ztratil, zachrání jej.

²⁵Neboť co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale sebe sám zahubil a na sobě utrpěl škodu?

²⁶Neboť kdo se bude styděti za mne a za má slova, za toho se bude styděti Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

²⁷Vpravdě pravím vám: Jsou tu někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokud neuzří království Boží.“

²⁸Asi za osm dní po těch slovech vzal Petra a Jakuba a Jana s sebou a vyšel na horu se pomodlit.

²⁹Když se modlil, proměnil se vzhled jeho obličeje a jeho oděv zbělel a zaskvěl se.

³⁰A hle, dva muži s ním rozmlouvali; byli to Mojžíš a Eliáš.

³¹Ti se zjevili v slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupiti v Jerusalemě.

³²Petr a ti, kteří Byli s ním, byli obtíženi spánkem. Když se však probudili, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří stáli s ním.

³³Když chtěli od něho odejíti, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, dobře je nám zde! Udělejme tři stánky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!“-Ale nevěděl co praví.

³⁴Když to mluvil, udělal se oblak a zastínil je. I báli se, když oni vešli do oblaku.

³⁵I zazněl z oblaku hlas: „Tento je můj milý Syn, toho poslouchejte!“

³⁶A jakmile ten hlas dozněl, shledali, že Ježíš je samoten. A mlčeli a nepověděli v těch dnech nikomu nic o tom, co viděli.

³⁷Když následujícího dne sestoupili s hory, setkal se s ním veliký zástup.

³⁸A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím tě, podívej se na mého syna, neboť mám jediného!

³⁹Hle, zlý duch ho uchvacuje, i vykřikuje znenadání, poráží ho a lomcuje jím, takže sliní. Ztěžka od něho odchází a vysiluje ho.

⁴⁰Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vymítli, ale nemohli.“

⁴¹Odpověděl Ježíš: „O pokolení nevěřící a zvrhlé, jak dlouho mám býti u vás a vás trpěti? Přiveď sem svého syna!“

⁴²Ještě na cestě porazil ho zlý duch a lomcoval jím.

⁴³I pohrozil Ježíš nečistému duchu, uzdravil a chlapce a odevzdal ho jeho otci.

⁴⁴Všichni žasli nad velikostí Boží. Zatím co se všichni divili všem věcem, které činil, řekl svým učedníkům: „Vy si zachovejte v svém srdci tato slova: Syn člověka bude vydán v ruce lidí.“

⁴⁵Ale oni tomu slovu nerozuměli, a zůstalo jim temné, takže je nepochopili. A báli se ho otázat na smysl toho slova.

⁴⁶Napadla jim myšlenka, kdo z nich je větší.

⁴⁷Ježíš, znaje smýšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe

⁴⁸a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě ve jménu mém, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je největší.“

⁴⁹I řekl na to Jan: „Mistře, viděli jsme, jak kdosi ve jménu tvém vymítá zlé duchy. I bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi.“

⁵⁰Ale Ježíš mu řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je pro vás.“

⁵¹Doba jeho nanebevstoupení se přibližovala. Tu se rozhodl pevně, že půjde do Jerusalema.

⁵²I poslal posly před sebou. Ti se vydali na restu a přišli do jedné samařské vesnice, aby mu vše připravili.

⁵³Ale nepřijali ho, poněvadž se ubíral do Jerusalema.

⁵⁴Když (to) jeho učedníci Jakub a Jan uzřeli, pravili: „Pane, chceš, abychom řekli, ať oheň sestoupí s nebe a je zahubí?“

⁵⁵Ale On se obrátil a pokáral je [slovy: „Nevíte, čího ducha jste.

⁵⁶Syn člověka nepřišel duše zahubit, nýbrž spasit.“] I odešli do jiné vesnice.

⁵⁷Když se brali cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovati, kamkoli půjdeš.“

⁵⁸Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil.“

⁵⁹Jinému pravil: „Pojď za mnou!“ On řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat mého otce!“

⁶⁰A řekl mu Ježíš: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé; ty však jdi a hlásej království Boží!“

⁶¹I řekl jiný: „Budu tě následovati, Pane, ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svými domácími!“

⁶²Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo položil svou ruku na pluh a ohlíží se nazpět, není způsobilý pro království Boží.“