Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 10 Bible Online

Jan 10 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 10

¹„Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, nýbrž vstupuje jinudy, je zloděj a lotr.

²Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

³Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas, a on své ovce volá jménem a vyvádí je ven.

⁴A když své ovce vypustí, jde před nimi, a ovce jdou za s ním, neboť znají jeho hlas.

⁵Za cizím však nejdou, nýbrž utíkají před ním, neboť neznají hlas cizích.“

⁶To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni neporozuměli, co jim mluvil.

⁷Ježíš jim tedy řekl opět: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Já jsem dveře k ovcím.

⁸Všichni, kteří vystoupili (přede mnou), jsou zloději a lotři, ale ovce je neslyšely.

⁹Já jsem dveře. Vejde-li někdo skrze mne, bude zachráněn; a vejde i vyjde a nalezne pastvu.

¹⁰Zloděj přichází jen krást, zabíjet a hubit. Já jsem přišel, aby život měly a měly hojnost.“

¹¹„Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává život za své ovce.

¹²Avšak, vidí-li najatý člověk, který není (pravým) pastýřem a jemuž ovce nepatří, přicházeti vlka, opouští ovce a utíká. A vlk lapá a rozhání ovce.

¹³Najatý člověk pak prchá, poněvadž je najatý a nezáleží mu na ovcích.

¹⁴Já jsem pastýř dobrý a znám svoje a znají mě moje,

¹⁵jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za své ovce.

¹⁶Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivésti, a můj hlas budou slyšeti, a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹⁷Proto miluje mě Otec, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

¹⁸Nikdo mi jej nebere, nýbrž já jej dávám dobrovolně. Mám moc jej dáti, a mám moc jej zase vzíti. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.“

¹⁹Pro tyto řeči povstala opět mezi židy různost názorů.

²⁰Mnozí z nich pravili: „Má zlého ducha a blázní. Proč ho posloucháte?“

²¹Jiní pravili: „To nejsou slova posedlého. Což může zlý duch otevříti oči slepým?“

²²V Jerusalemě se konala slavnost posvěcení chrámu. Byla zima.

²³Ježíš chodil v chrámě v podloubí Šalomounově.

²⁴Tu ho obstoupili židé a pravili mu: „Jak dlouho nás (ještě) držíš v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, pověz nám to zjevně!“

²⁵Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, vydávají svědectví o mně.

²⁶Ale vy nevěříte, neboť nepatříte k mým ovcím:

²⁷Mé ovce slyší můj hlas, a já je znám, a ony jdou za mnou.

²⁸Já jim dávám život věčný a nezhynou na věky, a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

²⁹Co mi dal můj Otec, to jest větší nade všecko, a nikdo nemůže (je) vytrhnouti z ruky mého Otce.

³⁰Já a Otec jedno jsme.“

³¹Tu se židé chápali kamení, aby ho kamenovali.

³²Ježíš jim odpověděl: „Mnoho dobrých skutků jsem vám ukázal z poslání svého Otce; pro který z těch skutků mě kamenujete?“

³³Židé mu odpověděli: „Pro dobrý skutek tě nekamenujeme, nýbrž pro rouhání, že ty se děláš Bohem, ačkoli jsi člověk.“

³⁴Ježíš jim odpověděl: „Copak není psáno ve vašem zákoně: ,Já jsem řekl: Bohové jste'?

³⁵Jestliže bohy nazval ty, jimž bylo řečeno slovo Boží – a Písmo se nemůže zrušiti –

³⁶jak o tom, jejž Otec posvětil a poslal na svět, vy pravíte:,Rouháš se, poněvadž jsem řekli:,Syn Boží jsem'?

³⁷Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi!

³⁸Činím-li pak a nechcete mně věřiti, věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v Otci.“

³⁹Zamýšleli ho tedy zajmouti, ale unikl jejich rukám.

⁴⁰Odešel opět za Jordán do té krajiny, kde dříve Jan křtil, a zůstal tam.

⁴¹I přišli mnozí k němu a pravili: „Jan neučinil sice žádný zázrak,

⁴²ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé.“ A mnozí uvěřili v něho.