Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 11 Bible Online

Jan 11 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 11

¹Byl nemocen jakýsi Lazar z Bethanie, z vesnice Marie a její sestry Marty. –

²Byla to ona Maria, která pomazala mastí Pána a utřela mu nohy svými vlasy. – Její bratr Lazar byl nemocen.

³Jeho sestry poslaly k němu se vzkazem: „Pane, hle ten, kterého miluješ, je nemocen.“

⁴Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, nýbrž k slávě Boží, aby Syn člověka byl skrze ni oslaven.“ –

⁵Ježíš miloval Martu i její sestru [Marii] i Lazara. –

⁶Jakmile tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal sice na tom místě dva dny,

⁷ale potom řekl svým učedníkům: „Pojďme opět do Judska!“

⁸Praví mu učedníci: „Mistře, právě tě zamýšleli židé ukamenovat, a zase tam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Copak nemá den dvanáct hodin?

⁹Chodí-li někdo ve dne, neklopýtá, neboť vidí světlo tohoto světa;

¹⁰chodí-li však v noci, klopýtne, neboť mu schází světlo.“

¹¹To pověděl a potom jim pravil: „Lazar, náš přítel, spí; ale jdu jej ze sna probudit.“

¹²I řekli mu jeho učedníci: „Pane, spí-li, bude zdráv.“ –

¹³Ježíš však to řekl o jeho smrti, kdežto oni myslili, že mluví o spánku. –

¹⁴Tu jim tedy řekl Ježíš zjevně: „Lazar je mrtev.

¹⁵I raduji se kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“

¹⁶Řekl tedy Tomáš příjmením Blíženec k spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať umřeme s ním!“

¹⁷Když tedy Ježíš přišel, nalezl ho již čtyři dny pochovaného. –

¹⁸Bethanie ležela blízko Jerusalema, asi patnáct honů od něho. –

¹⁹Mnozí židé přišli k Martě a Marii, aby je potěšili pro jejich bratra.

²⁰Jakmile Marta uslyšela o Ježíšově příchodu, vyšla mu naproti, Maria však zůstala doma.

²¹I řekla Marta Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!

²²Avšak i nyní vím, že o cokoliv požádáš Boha, dá ti Bůh.“

²³Dí jí Ježíš: „Vstane zase tvůj bratr.“

²⁴Dí jemu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v den poslední.“

²⁵Řekl jí Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život: Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, živ bude;

²⁶a nikdo, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky. Věříš tomu?“

²⁷Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boha [živého], který jsi přišel na tento svět.“

²⁸Po těchto slovech odešla, zavolala svou sestru Marii a řekla jí potají: „Mistr je zde a volá tě!“

²⁹Sotva to ona uslyšela, rychle vstává a jde k němu. –

³⁰Ježíš totiž ještě nepřišel do vesnice, nýbrž byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta. –

³¹Židé, kteří s ní byli v domě a těšili ji, spatřivše, že Maria rychle vstala a odešla, šli za ní pravíce: „Jde ke hrobu si tam poplakat.“

³²Když tedy Maria přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila jej, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl býval, můj bratr nebyl by umřel!“

³³Ježíš tedy, vida ji, jak pláče a jak pláčí také židé, kteří s ní přišli, byl hluboce dojat, zachvěl se

³⁴a řekl: „Kam jste ho položili?“ Praví mu: „Pane, pojď a viz!“

³⁵I zaslzel Ježíš.

³⁶Židé tedy řekli: „Hle, jak ho miloval!“

³⁷Někteří z nich však pravili: „Nemohl učiniti ten, který otevřel oči slepci [od narození], aby tento neumřel?“

³⁸Ježíš znovu dojat, přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a kámen ležel na ní.

³⁹Ježíš řekl: „Odvalte kámen!“ Řekla mu Marta, sestra zemřelého: „Pane, již zapáchá, vždyť je čtyři dny (v hrobě).“

⁴⁰Dí jí Ježíš: „Neřekl jsem ti, budeš-li věřiti, že uzříš slávu Boží?“

⁴¹Odvalili tedy kámen. Ježíš pozdvihl oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.

⁴²Já jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, avšak kvůli zástupu, který stojí kolem, jsem to řekl, aby uvěřili, že Ty jsi mě poslal.“

⁴³Po těch slovech zvolal silným hlasem: „Lazare, pojď ven!“

⁴⁴I vyšel ten, který byl mrtvý, jsa svázán obvazy na rukou i na nohou a tvář maje ovinutu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte, ať odejde!“

⁴⁵Mnozí židé, kteří přišli k Marii [a k Martě] a spatřili, co učinil [Ježíš], uvěřili v něho.

⁴⁶Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš učinil.

⁴⁷Velekněží a farizeové shromáždili veleradu a řekli: „Co podnikneme, vždyť tento člověk činí mnoho divů?

⁴⁸Necháme-li ho tak, všichni uvěří v něho; i přijdou Římané a vezmou naše místo i národ.“

⁴⁹Jeden z nich pak jménem Kaifáš, který byl toho roku nejvyšším knězem, řekl jim: „Vy nic nevíte,

⁵⁰ani na to nemyslíte, že je pro nás prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý národ zahynul.“ –

⁵¹To však neřekl sám ze sebe, nýbrž to prorokoval jako velekněz toho roku, že Ježíš zemře za národ,

⁵²a to nejen za národ, nýbrž aby shromáždil v jedno rozptýlené dítky Boží.

⁵³Od toho dne tedy se uradili, že ho usmrtí.

⁵⁴Proto Ježíš už nechodil mezi židy veřejně, nýbrž odešel do krajiny poblíže pouště, do města jménem. Efrem, a tam zůstal se svými učedníky.

⁵⁵Byly pak blízko židovské velikonoce a mnozí z kraje odešli před velikonocemi do Jerusalema, aby se tam očistili.

⁵⁶I hledali Ježíše, a stojíce v chrámě, pravili vespolek: „Co myslíte, nepřijde na slavnost?“ Velekněží a farizeové vydali totiž rozkaz, ať každý, kdo zví o jeho pobytu, to oznámí, aby ho jali.