Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 12 Bible Online

Jan 12 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 12

¹Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Bethanie, kde bydlel Lazar, ten, který umřel a kterého Ježíš vzkřísil.

²I připravili mu tam hostinu a Marta posluhovala. Lazar byl jedním z těch, kteří s ním byli u stolu.

³Maria vzala libru drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a utřela jeho nohy svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.

⁴I řekl jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který jej chtěl zradit:

⁵„Pročpak nebyla prodána ta mast za tři sta denárů a nebylo to dáno chudým?“

⁶To řekl, ne že měl péči o chudé, ale že byl zloděj, a maje měšec, zpronevěřoval, co (tam) bylo vkládáno.

⁷Ježíš tedy řekl: „Nechte ji, aby to uchovala ke dni mého pohřbu!

⁸Vždyť chudé máte vždycky s sebou, mne však vždycky nemáte.“

⁹Četný zástup židů se dověděl, že tam jest. I přišli nejen kvůli němu, nýbrž aby uviděli také Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.

¹⁰Velekněží se však uradili, že i Lazara usmrtí,

¹¹neboť mnoho židů kvůli němu odpadlo a uvěřilo v Ježíše.

¹²Druhého dne uslyšel četný zástup, který přišel na slavnost, že Ježíš jde do Jerusalema.

¹³Vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: „Hosanna! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, král izraelský!“

¹⁴Ježíš totiž nalezl oslátko a sedl si na ně, jak je psáno:

¹⁵„Neboj se, dcero sionská! Hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.“

¹⁶Tomu neporozuměli zprvu jeho učedníci, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to bylo o něm psáno a že to učinili jemu.

¹⁷Zástup, který byl s ním, když Lazara povolal z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydal o něm svědectví.

¹⁸Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť slyšeli, že ten div učinil.

¹⁹Tu řekli farizeové mezi sebou: „Vidíte, že nic nezmůžeme. Hle, celý svět odešel za ním!“

²⁰Byli pak někteří pohani mezi těmi, kteří připutovali, aby o slavnosti vzdali Bohu čest.

²¹Ti přistoupili k Filipovi, který pocházel z Bethsaidy v Galileji, a žádali ho slovy: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“

²²Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip pak to pověděli Ježíšovi.

²³Ježíš jim řekl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

²⁴Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nezemře-li pšeničné zrno, jež padlo do země,

²⁵zůstává samotno; zemře-li však, přináší mnoho užitku. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; a kdo nenávidí svůj život na tomto světě, zachová jej pro život věčný.

²⁶Slouží-li mi kdo, ať mě následuje! A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Bude-li mi kdo sloužiti, poctí jej můj Otec.

²⁷Nyní je má duše zkormoucena, A co mám říci? Otče, vysvoboď mě z té hodiny! Avšak právě na tu hodinu jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“

²⁸I zazněl hlas s nebe: „Oslavil jsem je a ještě oslavím.“

²⁹Přítomný lid, který to slyšel, pravil, že zahřmělo; a jiní pravili: „Anděl mluvil k němu.“

³⁰Ježíš řekl: „Ne kvůli mně zazněl ten hlas, nýbrž kvůli vám.

³¹Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude kníže tohoto světa vypuzen ven.

³²A já, budu-li povýšen od země, potáhnu všechno k sobě.“ –

³³Těmi slovy chtěl naznačiti, jakou smrtí zemře. –

³⁴Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věky. Jak to, že ty pravíš:,Musí povýšen býti Syn člověka'? Kdo je tento Syn člověka?“

³⁵Ježíš jim odvětil: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, pokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma! Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

³⁶Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli účastni světla!“ Po těch slovech odešel Ježíš a skryl se před nimi.

³⁷Ačkoliv učinil tolik zázraků před nimi, nevěřili v něho,

³⁸aby se naplnilo slovo proroka Izaiáše, které pověděl: „Pane, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Páně?“

³⁹Proto nemohli uvěřiti; neboť Izaiáš opět řekl:

⁴⁰„Zaslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, takže očima nevidí a srdcem nerozumějí a neobracejí se, abych (já) je neuzdravil.“

⁴¹To řekl Izaiáš, když viděl jeho slávu a mluvil o něm.

⁴²Přece však i z členů velerady mnozí uvěřili v něho, ale pro farizeje se veřejně (k tomu) neznali, aby nebyli vyobcováni ze synagogy,

⁴³neboť milovali více chválu od lidí, než chválu od Boha.

⁴⁴Ježíš pak zvolal: „Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, nýbrž v Toho, který mě poslal;

⁴⁵a kdo vidí mne, vidí Toho, který mě poslal.

⁴⁶Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

⁴⁷A uslyší-li kdo má slova, a neplní-li je, toho já nesoudím, neboť jsem nepřišel svět soudit, nýbrž svět spasit.

⁴⁸Kdo mnou pohrdá a nepřijímá má slova, má svého soudce: To slovo, které jsem mluvil, to ho odsoudí v den poslední,

⁴⁹neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, nýbrž Otec, který mě poslal, ten mi přikázal, co mám mluviti a co hlásati.

⁵⁰A já vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“