Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 13 Bible Online

Jan 13 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 13

¹Bylo to před velikonoční slavností. Poněvadž Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa odešel k Otci, a poněvadž miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim svou lásku měrou nejvyšší.

²Konala se večeře. Ďábel již vnukl Jidáši, synu Šimona Iškariotského, do jeho srdce, aby ho zradil.

³Jsa si (Ježíš) vědom toho, že mu Otec dal do rukou všechno a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstává od večeře a odkládá svůj šat.

⁴Pak vzal lněné roucho a přepásal se.

⁵Potom nalil vody do umyvadla a počal umývati učedníkům nohy a utírati je rouchem, kterým byl přepásán.

⁶Přišel tedy k Simonu Petrovi. I řekl mu Petr: „Pane, ty mně myješ nohy?“

⁷Ježíš mu odpověděl: „Co já činím, ty nevíš nyní, ale pochopíš později.“

⁸Dí mu Petr: „Nebudeš mi mýti nohy na věky!“ Ježíš mu odvětil: „Jestliže tě neumyji, nebudeš míti podíl se mnou.“

⁹Dí jemu Šimon Petr: „Pane, nejen mé nohy, nýbrž i ruce a hlavu!“

¹⁰Dí mu Ježíš: „Kdo se vykoupal, nepotřebuje si umýti víc než nohy, neboť je celý čistý; i vy jste čisti, ale ne všichni.“ –

¹¹Věděl totiž, kdo je ten, který ho zradí. Proto řekl: „Nejste čisti všichni.“

¹²Když jim tedy umyl nohy, vzal svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Víte-li, co jsem vám učinil?

¹³Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem a správně pravíte, neboť jsem jím.

¹⁴Jestliže tedy já, váš Pán a Mistr, umyl jsem vám nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

¹⁵Příklad zajisté dal jsem vám, abyste i vy činili tak, jako jsem já učinil vám.

¹⁶Vpravdě, vpravdě pravím vám: Není služebník větší nad svého pána, ani posel větší nad toho, který ho poslal.

¹⁷Víte-li to, blahoslavení budete, jestliže podle toho budete jednati.

¹⁸Nepravím to o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil, avšak aby se naplnilo Písmo:,Kdo jí se mnou chléb, pozdvihne proti mně svou patu.'

¹⁹Již nyní pravím (to) vám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že jsem to já.

²⁰Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá; kdo však mne přijímá, přijímá Toho, který mě poslal.“

²¹Po těch slovech se zkormoutil Ježíš v duchu a prohlásil: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“

²²I pohlíželi učedníci jeden na druhého, neboť byli na rozpacích, o kom to praví.

²³Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, spočíval na prsou Ježíšových.

²⁴Tomu pokynul Šimon Petr a řekl mu: „Kdo je ten, o němž mluvíš?“

²⁵On se tedy naklonil na Ježíšovu hruď a řekl mu: „Pane, kdo je to?“

²⁶Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu já podám namočenou skývu.“ A namočil skývu a podal ji Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

²⁷Po té skývě vešel do něho ďábel. I řekl mu Ježíš: „Co činíš, učiň rychle!“

²⁸To však nikdo ze spolustolujících nevěděl, proč mu to řekl.

²⁹Poněvadž totiž měl Jidáš (na starosti) měšec, mínili někteří, že mu Ježíš řekl: „Nakup, co potřebujeme na svátky,“ anebo aby dal něco chudým.

³⁰Jakmile vzal Jidáš skývu, ihned vyšel ven. Byla noc.

³¹Když pak odešel, pravil Ježíš: „Nyní jest oslaven Syn člověka a Bůh jest oslaven v něm.

³²Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví ho i Bůh sám v sobě; ano, hned ho oslaví.

³³Dítky, ještě maličko jsem s vámi! Budete mě hledati, ale jak jsem řekl židům, tak pravím nyní vám: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

³⁴Přikázání nové vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, abyste se i vy milovali navzájem.

³⁵Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“

³⁶Řekl mu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Kam já jdu, nemůžeš za mnou nyní jíti, ale půjdeš později.“

³⁷Dí mu Petr: „Pane, proč nemohu nyní za tebou jíti? Svůj život dám za tebe!“

³⁸Odpověděl mu Ježíš: „Svůj život dáš za mne? Vpravdě, vpravdě pravím tobě: Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“