Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 18 Bible Online

Jan 18 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 18

¹Když to Ježíš pověděl, vyšel se svými učedníky za potok Cedron. Tam byla zahrada. Do té vešel On i jeho učedníci.

²Věděl však o tom místě i Jidáš, který ho zrazoval, neboť Ježíš se tam často scházel se svými učedníky.

³Jidáš vzal tedy četu a pochopy od velekněží a farizeů a přišel tam se svítilnami, pochodněmi a zbraněmi.

⁴Ježíš, věda všecko, co naň mělo přijíti, vyšel (vstříc) a řekl: „Koho hledáte?“

⁵Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského!“ Řekl jim Ježíš: „Já jsem to.“ – Stál s nimi též Jidáš, který ho zrazoval.

⁶Jak jim tedy řekl: „Já jsem to,“ ustoupili zpět a padli na zem.

⁷I otázal se jich opět: „Koho hledáte?“ Oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“

⁸Ježíš odpověděl: „Řekl jsem vám, že já jsem to. Hledáte-li tedy mne, nechte tyto odejiti!“

⁹To aby se naplnilo slovo, které řekl: „Neztratil jsem nikoho z těch, které jsi mi dal.“

¹⁰Tu Šimon Petr, maje meč, vytasil jej, napadl služebníka veleknězova a uťal mu pravé ucho. – Služebník se jmenoval Malchus. –

¹¹I řekl Ježíš Petrovi: „Zastrč svůj meč do pochvy! Nemám píti kalich, který mi dal Otec?“

¹²Tu četa, její velitel a židovští pochopové jali Ježíše a svázali ho.

¹³Petrův pád. I přivedli ho nejprve k Annášovi. Ten byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku nejvyšším knězem.

¹⁴Byl to (onen) Kaifáš, který poradil židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za lid.

¹⁵Za Ježíšem šel Simon Petr a jiný učedník. Tento učedník byl znám nejvyššímu knězi a vešel s Ježíšem do dvora nejvyššího kněze.

¹⁶Petr však stál u dveří venku. Ten druhý učedník, který byl znám nejvyššímu knězi, vyšel, a promluviv s vrátnou, uvedl Petra dovnitř.

¹⁷Tu služebná vrátná pravila Petrovi: „Nejsi také ty z učedníků toho člověka?“ On řekl: „Nejsem.“

¹⁸Stáli pak tam služebníci a pochopové u ohně, poněvadž bylo chladno, a ohřívali se; stál s nimi také Petr a ohříval se.

¹⁹Velekněz se tedy otázal Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení.

²⁰Ježíš mu odpověděl: „Já jsem mluvil před světem veřejně. Já jsem učil vždy v synagoze a v chrámě, kde se všichni židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil.

²¹Proč se mne ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem jim mluvil! Hle, ti vědí, co jsem já mluvil.“

²²Když to pověděl, jeden ze stojících tu pochopů dal Ježíšovi políček řka: „Tak odpovídáš nejvyššímu knězi?“

²³Ježíš mu odpověděl: „Mluvil-li jsem zle, vydej svědectví o zlém; pakli dobře, proč mě biješ?“

²⁴I poslal ho Annáš svázaného k nejvyššímu knězi Kaifášovi.

²⁵Simon Petr stál a ohříval se. I řekli mu: „Nejsi také z jeho učedníků?“ On zapřel a řekl: „Nejsem.“

²⁶Dí [mu] jeden ze služebníků nejvyššího kněze, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho: „Copak jsem tě já neviděl s ním v zahradě?“

²⁷Tu zapřel Petr opět a hned kohout zakokrhal.

²⁸I přivedli Ježíše od Kaifáše do soudní budovy. Bylo ráno. Sami nevstoupili do soudní budovy, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jísti velikonočního beránka.

²⁹Vyšel tedy Pilát k nim ven a řekl: „Jakou žalobu vedete proti tomuto člověku?“

³⁰Odpověděli mu: „Kdyby tento nebyl zločincem, nevydali bychom ho tobě.“

³¹I řekl jim Pilát: „Vezměte ho vy a suďte podle svého zákona!“ Tu řekli mu Židé: „My nesmíme nikoho usmrtit.“ –

³²Aby se naplnilo slovo Ježíšovo, jímž naznačil způsob své smrti.

³³Pilát tedy vešel opět do soudní budovy, povolal si Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“

³⁴Ježíš odpověděl: „Sám od sebe to pravíš, nebo jiní ti to o mně pověděli?“

³⁵Pilát odpověděl: „Copak já jsem Žid? Tvůj národ a velekněží vydali mi tebe. Co jsi učinil?“

³⁶Ježíš odpověděl: „Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo z tohoto světa mé království, moji služebníci by bránili, abych nebyl vydáni Židům; ale mé království není odtud.“

³⁷I řekl mu Pilát: „Tedy králem jsi ty?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se k tomu narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

³⁸Dí mu Pilát: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel Pilát opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádné viny nenalézám!

³⁹Je však u vás zvyk, abych vám o velikonocích propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil krále židovského?“

⁴⁰I vzkřikli opět [všichni]: „Ne toho, nýbrž Barabáše!“ – Barabáš však byl lotr.