Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 3 Bible Online

Jan 3 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 3

¹Mezi farizeji byl jeden člověk jménem Nikodem, člen židovské velerady.

²Ten přišel v noci k Ježíšovi a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi od Boha přišel jako učitel; neboť nikdo nemůže činiti ty zázraky, které ty činíš, není-li s ním Bůh.“

³Ježíš mu odpověděl takto: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova, nemůže viděti království Boží.“

⁴Dí jemu Nikodem: „Jak se může člověk naroditi, když je starý? Cožpak může po druhé vejiti do lůna své matky a znovu se naroditi?“

⁵Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím ti: Nenarodí-li se kdo znova z vody a z Ducha [svatého], nemůže vejiti do království Božího.

⁶Co se z těla narodilo, je tělo; co se z Ducha narodilo, je duch.

⁷Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znova naroditi.

⁸Vítr vane, kam chce; a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to u každého, kdo se narodil z Ducha.“

⁹Nikodem mu řekl: „Jak se to může státi?“

¹⁰Ježíš mu odvětil: „Ty jsi učitel v lidu izraelském, a to nevíš?

¹¹Vpravdě, vpravdě pravím ti: Co víme, mluvíme, a co jsme viděli, dosvědčujeme; a svědectví naše nepřijímáte.

¹²Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li k vám mluviti o věcech nebeských?

¹³A nikdo nevstoupil na nebe, leda Ten, který s nebe sestoupil, Syn člověka, [který je v nebi].“

¹⁴„A jako Mojžíš povýšil na poušti hada, tak musí býti povýšen Syn člověka,

¹⁵aby každý, kdo v něho věří, [nezahynul, nýbrž] měl život věčný.“

¹⁶„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo, jenž v něho věří, nezahynul, nýbrž měl život věčný.

¹⁷Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby svět byl jím spasen.

¹⁸Kdo v něho věří, nebývá souzen; kdo však nevěří, již jest odsouzen, poněvadž nevěří ve jméno jednorozeného Syna Božího.

¹⁹To pak je soud, že Světlo přišlo na svět, a lidé milovali více tmu než světlo; neboť jejich skutky byly zlé.

²⁰Každý totiž, kdo činí zlé, nenávidí světlo a nejde k světlu, aby nebyly jeho skutky najevě.

²¹Kdo však činí pravdu, jde k světlu, aby se ukázaly jeho skutky, neboť jsou vykonány v Bohu.“

²²Potom přišel Ježíš se svými učedníky do judského území a tam s nimi pobýval a křtil.

²³Také Jan křtil v Enonu u Salimu, neboť tam bylo mnoho vody. Lidé přicházeli a dávali se křtíti.

²⁴Jan totiž ještě nebyl v žaláři.

²⁵Tu vznikl mezi učedníky Janovými a židy spor o očišťování.

²⁶I přišli k Janovi a řekli mu: „Mistře, ten, který byl u tebe za Jordánem, o němž jsi ty vydal svědectví, hle, ten křtí, a všichni jdou k němu.“

²⁷Jan na to řekl: „Člověk si nemůže nic vzíti, není-li mu (to) dáno s nebe.

²⁸Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl:,Já nejsem Mesiáš, nýbrž jsem poslán před ním.'

²⁹Kdo má nevěstu, je ženich. Ženichův přítel, který stojí a ženicha slyší, raduje se srdečně z jeho hlasu. Nuže, tato má radost se naplnila:

³⁰On musí růsti, já pak se menšiti.“

³¹„Kdo shůry přichází, je nade všechny; kdo je ze země je pozemský a mluví po zemsku. Kdo s nebe přichází, je nade všechny a svědčí o tom,

³²co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.

³³Kdo přijal jeho svědectví, ten zpečetil, že Bůh je pravdomluvný.

³⁴Neboť ten, jehož Bůh poslal, mluví slova Boží. Vždyť Bůh (mu) dává Ducha bez míry.

³⁵Otec miluje Syna a všecko dal do jeho ruky.

³⁶Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však v Syna nevěří, neuzří život, nýbrž hněv Boží zůstává na něm.“