Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 4 Bible Online

Jan 4 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 4

¹Jakmile tedy Ježíš poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíš získává více učedníků a více křtí než Jan –

²ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci –

³opustil Judsko a odešel opět do Galileje.

⁴Musil však jíti Samařskem.

⁵I přišel k samařskému městu jménem Sichar, poblíže pole, které dal Jakub svému synu Josefovi.

⁶Byla tam studnice Jakubova. Unaven putováním, posadil se Ježíš u studnice. Bylo kolem šesti hodin.

⁷Tu přichází jedna žena samařská pro vodu. Praví jí Ježíš: „Dej mi píti!“ –

⁸Jeho učedníci odešli totiž do města nakoupit pokrmů. –

⁹I dí mu ta Samaritánka: „Jak? Ty, Žid, žádáš mne, Samaritánku, o vodu?“ – Židé se totiž se Samaritány nestýkají. –

¹⁰Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala dar Boží i toho, který ti praví: ,Dej mi píti!' ty bys ho poprosila, a dal by ti vody živé.“

¹¹Dí mu žena: „Pane, ani nemáš, čím bys navážil, a studna je hluboká! Odkud tedy máš vodu živou?

¹²Což ty jsi větší než otec náš Jakub, který nám dal tu studni a sám z ní pil i jeho synové a jeho dobytek?“

¹³Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, opět bude žízniti; kdo se však napije z vody, kterou já mu dám, nebude žízniti na věky.

¹⁴Neboť voda, kterou já mu dám, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“

¹⁵Praví mu žena: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila ani nechodila sem pro vodu!“

¹⁶Dí jí [Ježíš]: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“

¹⁷Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Dí jí Ježíš: „Správně jsi řekla: ,Nemám muže.'

¹⁸Neboť jsi měla pět mužů a ten, kterého nyní máš, není tvým mužem. To jsi pověděla po pravdě.“

¹⁹Dí mu žena: „Pane, vidím, že ty jsi prorok.

²⁰Naši otcové se klaněli (Bohu) na této hoře, a vy pravíte, že v Jerusalemě je místo, kde se patří klaněti.“

²¹Praví jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klaněti Otci ani na této hoře ani v Jerusalemě.

²²Vy se klaníte tomu, co neznáte; my se klaníme tomu, co známe, poněvadž spása je ze židů.

²³Avšak přichází hodina, ano už je tu, kdy se praví ctitelé budou klaněti Otci v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá takové, kteří by se mu (tak) klaněli.

²⁴Bůh je duch, a ti, kdož se mu klanějí, mají se mu klaněti v duchu a v pravdě.“

²⁵Dí mu žena: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Kristus. Až tedy On přijde, oznámí nám všechno.“

²⁶Dí jí Ježíš: „Já to jsem, který mluvím s tebou.“

²⁷V tom okamžiku přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou; přece však nikdo neřekl: „Čeho si přeješ?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“

²⁸Tu nechala žena svou konev a odešla do města a řekla lidem:

²⁹„Pojďte a vizte člověka, který mi pověděl všechno, co jsem učinila, není-li on Mesiáš?“

³⁰Vyšli tedy z města a ubírali se k němu.

³¹Mezitím ho jeho učedníci prosili: „Mistře, pojez!“

³²Ale On jim řekl: „Já mám pokrm k jídlu, o němž vy nevíte.“

³³Tu pravili učedníci jeden druhému: „Což mu někdo přinesl jídlo?“

³⁴Dí jim Ježíš: „Můj pokrm je činiti vůli Toho, který mě poslal, a dokonati jeho dílo.

³⁵Neříkáte vy:,Ještě čtyři měsíce a přijde žeň'? Hle, pravím vám: Pozdvihněte své oči a podívejte se na pole, že jsou již bílá pro žně.

³⁶Žnec bere již mzdu a shromažďuje užitek pro život věčný, takže se radují: rozsevač i žnec.

³⁷Na to se zajisté hodí přísloví: Jiný jest, kdo rozsévá, a jiný jest, kdo žne.

³⁸Já jsem vás poslal žnout, o čem jste nepracovali; jiní pracovali, a vy jste vešli v jejich práce.“

³⁹Mnoho Samaritánů z toho města uvěřilo v něho pro slovo ženy, která vydávala svědectví: „Pověděl mi všechno, co jsem činila.“

⁴⁰Samaritáni přišli tedy k němu s prosbou, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

⁴¹A (ještě) mnohem více jich uvěřilo v něho pro jeho slovo.

⁴²Pravili té ženě: „Věříme již nikoli pro tvou řeč; neboť jsme sami slyšeli a víme, že tento je skutečně Spasitel světa.“

⁴³Po dvou dnech odešel tamodtud a odebral se do Galileje. –

⁴⁴Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok není ve vážnosti v své otčině. –

⁴⁵Když tedy přišel do Galileje, přijali ho Galilejané, poněvadž viděli všechno, co o slavnosti činil v Jerusalemě; také oni totiž přišli (tehdy) na slavnost.

⁴⁶Přišel tedy zase do Kány Galilejské, kde dříve proměnil vodu ve víno. V Kafarnau byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocen.

⁴⁷Když uslyšel, že Ježíš přichází z Judska do Galileje, odebral se k němu s prosbou, aby mu přišel uzdravit syna; neboť jižjiž umíral.

⁴⁸I řekl mu Ježíš: „Neuzříte-li zázraky a divy, neuvěříte.“

⁴⁹Dí mu královský úředník: „Pane, pojď, dříve než můj syn umře!“

⁵⁰Dí mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Ten člověk uvěřil slovu, které mu řekl Ježíš, a šel.

⁵¹Když již byl na cestě, potkali se s ním jeho služebníci a oznámili (mu), že jeho syn je živ.

⁵²I vyptal se jich na hodinu, kdy se mu ulevilo. Oni mu řekli: „Včera v hodinu sedmou přestala mu horečka.“

⁵³Poznal tedy otec, že to byla ona hodina, v které mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ I uvěřil v něho on sám i celý jeho dům.

⁵⁴To byl druhý zázrak, který Ježíš učinil opět (v Káně) po svém návratu z Judska do Galileje.