Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 5 Bible Online

Jan 5 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 5

¹Potom byla slavnost židovská, a Ježíš se odebral do Jerusalema.

²V Jerusalemě je při Ovčí bráně rybník s pěti podloubími, který se nazývá hebrejsky Bethesda.

³Pod těmi leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnulých. Čekali na pohyb vody.

⁴Neboť anděl [Páně] sestupoval čas od času do rybníka a hýbal vodou. A kdo první vstoupil do rybníka, když se voda hnula, býval uzdraven, ať trpěl jakoukoliv nemocí.

⁵I byl tam jeden člověk, který byl již osmatřicet let nemocen.

⁶Když jej uzřel Ježíš ležeti a poznal, že jest už dlouhý čas nemocen, řekl mu: „Chceš býti zdráv?“

⁷Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám člověka, který by mě spustil do rybníka, když se začne voda hýbati. Zatím co jdu sám, jiný sestoupí přede mnou.“

⁸Dí mu Ježíš: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“

⁹A hned byl ten člověk uzdraven; i vzal své lože a chodil,

¹⁰Byla však toho dne sobota. Proto židé řekli tomu uzdravenému: „Je sobota! Nesmíš nosit své lože!“

¹¹On jim řekl: „Ten, který mě uzdravil, řekl mi: ,Vezmi své lože a choď!'“

¹²Tu se ho otázali: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ,Vezmi své lože a choď'?“

¹³Uzdravený však nevěděl, kdo (to) je, neboť se Ježíš vzdálil od zástupu, který byl na tom místě.

¹⁴Později ho nalezl Ježíš v chrámě a řekl mu: „Hle, jsi uzdraven; nehřeš už, aby se ti nepřihodilo něco horšího!“

¹⁵Ten člověk odešel a oznámil židům, že to Ježíš ho uzdravil.

¹⁶Proto židé pronásledovali Ježíše, poněvadž to učinil v sobotu.

¹⁷Ježíš pak promluvil k nim takto: „Můj Otec dosud je činný, i já jsem činný.“

¹⁸Proto židé tím více dychtili po jeho smrti, poněvadž nejen rušil sobotu, nýbrž i Boha nazýval svým Otcem a stavěl se na roveň Bohu.

¹⁹Ježíš jim tedy odpověděl takto: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nemůže Syn činiti něco sám ze sebe, nýbrž jen to, co vidí činiti Otce. Cokoli tedy činí On, to činí podobně i Syn;

²⁰neboť Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. A ještě větší skutky než tyto mu ukáže, abyste se divili.

²¹Neboť jako Otec mrtvé křísí a oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce.

²²Neboť Otec nesoudí nikoho, nýbrž veškeren soud odevzdal Synu,

²³aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.

²⁴Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má život věčný a nepropadá soudu, nýbrž přešel ze smrti do života.

²⁵Vpravdě, vpravdě pravím vám: Přichází hodina, ano už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Syna Božího; a ti, kdož uslyší, budou žíti.

²⁶Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě.

²⁷I moc konati soud mu dal, poněvadž je Syn člověka.

²⁸Tomu se nedivte! Neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas;

²⁹a půjdou ti, kdož dobré skutky činili, na vzkříšení k životu; ti, kdož zlé skutky páchali, na vzkříšení k soudu.

³⁰Nemohu já sám od sebe nic činiti. Jak slyším, soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť hledám ne vůli svou, nýbrž vůli Toho, který mě poslal.“

³¹„Vydám-li já svědectví sám o sobě, mé svědectví není spolehlivé.

³²Jiný však vydává svědectví o mně, a já vím, že spolehlivé je svědectví, které o mně vydává.

³³Vy jste poslali k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.

³⁴Já však neberu svědectví od člověka, ale toto pravím, abyste vy byli spaseni.

³⁵On byl lampou hořící a svítící, ale vám se zalíbilo (jen) chvíli se veseliti v záři jeho.“

³⁶„Já však mám svědectví větší, než (je) Janovo; ty skutky totiž, které mi dal Otec vykonati, ty skutky, které činím, vydávají o mně svědectví, že Otec mě poslal.

³⁷I sám Otec, který mě poslal, vydal svědectví o mně. Vy jste ovšem nikdy ani jeho hlas neslyšeli, ani jeho tvář neviděli

³⁸a jeho slovo nemáte v sobě trvale, neboť vy nevěříte Tomu, kterého On poslal.“

³⁹„Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný. – A ona vydávají svědectví o mně. –

⁴⁰A vy (přece) nechcete přijíti ke mně, abyste měli život.“

⁴¹„Oslavy od lidí nepřijímám,

⁴²ale poznal jsem u vás, že lásky k Bohu v sobě nemáte.

⁴³Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Jestliže někdo jiný přijde ve jménu svém, toho přijmete.

⁴⁴Jak můžete uvěřiti vy, kteří přijímáte čest jedni od druhých, a té cti, která jest od jediného Boha, nehledáte?

⁴⁵Nedomnívejte se, že já budu vaším žalobcem u Otce! Vaším žalobcem je totiž Mojžíš, v něhož vy doufáte.

⁴⁶Neboť kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, vždyť on o mně psal.

⁴⁷Jestliže nevěříte tomu, co napsal, jak uvěříte mým slovům?“