Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 6 Bible Online

Jan 6 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 6

¹Potom odešel Ježíš za Galilejské jezero, to je Tiberiadské.

²A veliký zástup šel za ním, neboť viděli zázraky, které činil na nemocných.

³I vystoupil Ježíš na horu a posadil se tam se svými učedníky.

⁴Byly blízko velikonoce, slavnost židovská.

⁵Když Ježíš pozdvihl oči a spatřil, že veliký zástup jde k němu, praví Filipovi: „Odkud nakoupíme chlebů, aby tito pojedli?“ –

⁶To řekl, aby ho zkoušel; neboť sám věděl, co hodlá učiniti. –

⁷Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů nestačí chleba pro ně, aby každý něco málo dostal.“

⁸Dí jemu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:

⁹„Je zde jeden hoch, který má pět ječných chlebů a dvě ryby, ale co je to pro tak mnohé?“

¹⁰Řekl tedy Ježíš: „Rozkažte lidem, ať se posadí!“ – Bylo mnoho trávy na tom místě. – I posadilo se mužů asi na pět tisíc.

¹¹Tu Ježíš vzal chleby, a když učinil díky, rozdal je sedícím; podobně i z ryb, kolik chtěli.

¹²Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé kousky, ať nepřijdou nazmar!“

¹³I sebrali a naplnili dvanáct košů kousky z pěti ječných chlebů, které zbyly po jídle.

¹⁴Když ti lidé uzřeli tento Ježíšův zázrak, řekli: „To je jistě ten prorok, který má přijíti na svět.“

¹⁵Poněvadž Ježíš poznal, že chtějí přijíti a násilím ho učiniti králem, uchýlil se opět sám jediný na horu.

¹⁶Když pak byl večer, sestoupili jeho učedníci k jezeru,

¹⁷vstoupili na loďku a plavili se přes jezero do Kafarnaa. Již se setmělo, a Ježíš ještě u nich nebyl.

¹⁸Jezero se vzdouvalo, ježto vál veliký vítr.

¹⁹Když tedy urazili asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po jezeře a blíží se k loďce; i báli se.

²⁰On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“

²¹Tu ho chtěli vzíti na loďku, ale loďka byla hned u země, k níž pluli.

²²Druhého dne viděl lid, který stál za jezerem, že tam nebylo jiné loďky, leda jedna, a že Ježíš nevstoupil se svými učedníky na loď, ale že jeho učedníci sami odpluli.

²³Jiné pak loďky připluly z Tiberiady blízko k tomu místu, kde (včera) jedli chléb, když Pán činil díky.

²⁴Když tedy lid viděl, že tam není ani Ježíše ani jeho učedníků, vstoupili na loďky a dostali se do Kafarnaa, hledajíce Ježíše.

²⁵A když ho nalezli za jezerem, řekli mu: „Mistře, kdy jsi sem přišel?“

²⁶Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli z chlebů a nasytili se.

²⁷Usilujte nikoliv o pokrm pomíjející, nýbrž o pokrm, který zůstává k životu věčnému, jejž vám dá Syn člověka; neboť toho potvrdil [Otec] Bůh.“

²⁸I řekli mu: „Co máme činiti, abychom konali díla Bohu milá?“

²⁹Ježíš jim odpověděl: „To je dílo milé Bohu, abyste věřili v Toho, kterého On poslal.“

³⁰Tu mu řekli: „Jaké znamení činíš tedy ty, abychom je viděli a tobě věřili? Co konáš?

³¹Otcové naši jedli na poušti mannu, jakož je psáno:,Chléb s nebe dal jim k jídlu.' “

³²Tedy řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, nýbrž můj Otec dává vám pravý chléb s nebe.

³³Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje s nebe a dává život světu.“

³⁴I řekli mu: „Pane, vždycky nám dávej ten chléb!“

³⁵Ale Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude lačněti; a kdo věří ve mne, nebude nikdy žízniti.

³⁶Avšak řekl jsem vám, že jste mě i viděli, ale nevěříte.

³⁷Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo přichází ke mně, od sebe neodpudím.

³⁸Neboť jsem sestoupil s nebe, ne abych činil svou vůli, nýbrž vůli Toho, který mě poslal.

³⁹Toto pak je vůle Toho, který mě poslal, abych nic neztratil z toho, co mi dal, nýbrž abych to vzkřísil v den poslední.

⁴⁰Neboť to je vůle mého Otce, [který mě poslal,] aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v den poslední.“

⁴¹I reptali židé na něho, že řekl: „Já jsem chléb [živý], který s nebe sestoupil.“

⁴²A pravili: „Cožpak to není Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak to, že praví: ,S nebe jsem sestoupil'?“

⁴³Ježíš jim tedy na to odpověděl: „Nereptejte vespolek!

⁴⁴Nikdo nemůže přijíti ke mně, nepřitáhne-li ho Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v den poslední.

⁴⁵Je psáno u Proroků:,A budou všichni Bohem poučováni.' Každý, kdo uslyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.

⁴⁶Nepravím tím, že by někdo viděl Otce; jen ten, který jest od Boha, ten viděl Otce.

⁴⁷Vpravdě, vpravdě pravím vám: Kdo věří ve mne, má život věčný.“

⁴⁸„Já jsem chléb života.

⁴⁹Otcové vaši jedli na poušti mannu, a zemřeli.

⁵⁰To je chléb, který s nebe sestupuje, aby, bude-li kdo z něho jísti, nezemřel.

⁵¹Já jsem chléb živý, který s nebe sestoupil.

⁵²Bude-li kdo jísti z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé Tělo, (které dám) za život světa.“

⁵³Tu se hádali židé mezi sebou a pravili: „Jak může tento dáti nám své tělo za pokrm?“

⁵⁴Proto řekl jim Ježíš: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Nebudete-li jísti Tělo Syna člověka a píti jeho Krev, nebudete míti v sobě život.

⁵⁵Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v den poslední.

⁵⁶Neboť Tělo mé je pravý pokrm a Krev má je pravý nápoj.

⁵⁷Kdo jí mé Tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

⁵⁸Jako mne poslal živý Otec a já jsem živ skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, živ bude skrze mne.

⁵⁹Toto je chléb, který s nebe sestoupil, ne jako [manna, kterou] jedli otcové vaši, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude na věky.“

⁶⁰To promluvil, když učil v synagoze v Kafarnau.

⁶¹Když to mnozí z jeho učedníků uslyšeli, řekli: „Tvrdá je ta řeč! Kdopak ji může poslouchat?“

⁶²Ale Ježíš, věda sám u sebe, že jeho učedníci na to reptají, řekl jim: „To vás pohoršuje?

⁶³Co tedy, až uzříte Syna člověka, jak vstupuje tam, kde byl dříve?

⁶⁴Duch je to, který oživuje, tělo samo není ku prospěchu. Ta slova však, která jsem já mluvil k vám, jsou duch a život.

⁶⁵Ale jsou někteří mezi vámi, kteří nevěří.“ –

⁶⁶Věděl zajisté Ježíš od počátku, kteří nevěří a kdo ho zradí. – I pravil: „Proto jsem vám řekl, že nikdo nemůže přijíti ke mně, není-li mu to dáno od Otce.“

⁶⁷Od toho času mnozí z jeho učedníků odešli zpět a již s ním nechodili.

⁶⁸Řekl tedy Ježíš ke dvanácti: „Chcete i vy odejiti?“

⁶⁹Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova života věčného,

⁷⁰a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží.“

⁷¹Odpověděl jim Ježíš: „Což nevyvolil jsem vás dvanáct? A jeden z vás je ďábel!“

⁷²Pravil to o Jidáši, synu Šimona Iškariotského; neboť to by ten, který ho měl zraditi, ač byl jedním ze dvanácti.