Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 8 Bible Online

Jan 8 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 8

¹Ježíš se pak odebral na horu Olivetskou.

²Ráno však přišel opět do chrámu. Veškerý lid přicházel k němu. I posadil se a učil je.

³Tu přivádějí k němu zákoníci a farizeové ženu dopadenou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a

⁴řekli mu: „Mistře, tahle žena byla dopadena při cizoložství, při činu samém.

⁵V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat.

⁶Co ty na to říkáš?“ – To pravili, pokoušejíce ho, aby ho mohli obžalovat. – Ale Ježíš se shýbl dolů a psal prstem na zemi.

⁷Když se ho ustavičně dotazovali, zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první na ni kamenem!“

⁸A opět se shýbl dolů a psal na zemi.

⁹Když to uslyšeli, odcházeli jeden po druhém, nejdříve starší. A Ježíš zůstal sám se ženou, která stála uprostřed.

¹⁰I pozvedl se Ježíš a řekl jí: „Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?“

¹¹Ona řekla: „Nikdo, Pane!“ Ježíš jí řekl: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a již nehřeš!“

¹²Tu k nim mluvil Ježíš dále: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nechodí ve tmě, nýbrž bude míti světlo života.“

¹³I řekli mu farizeové: „Ty vydáváš svědectví sám o sobě, tvé svědectví není spolehlivé.“ Ježíš jim odpověděl:

¹⁴„Ačkoliv vydávám svědectví sám o sobě, spolehlivé je mé svědectví, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy nevíte, odkud přicházím nebo kam jdu.

¹⁵Vy soudíte podle těla; já (takto) nesoudím nikoho.

¹⁶A soudím-li já, je můj soud správný, neboť nejsem sám, nýbrž já a Ten, který mě poslal, [Otec].

¹⁷Ve vašem zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je spolehlivé.

¹⁸Já jsem to, který svědčím sám o sobě, a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“

¹⁹I pravili mu: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mne ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“

²⁰Tato slova mluvil u pokladní síně, když učil v chrámě. A nikdo ho nejal, neboť ještě nepřišla jeho hodina.

²¹Ježíš řekl jim opět: „Já jdu, a budete mě hledati, a v svém hříchu zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.“

²²Tedy řekli židé: „Copak si chce sám vzíti život, že praví: ,Kam já jdu, vy nemůžete přijíti'?“

²³I pravil jim: „Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

²⁴Proto jsem vám řekl, že zemřete v svých hříších. Jestliže totiž neuvěříte, že já jsem to, zemřete v svých hříších.“

²⁵Tu mu pravili: „Kdopak jsi ty?“ Ježíš jim řekl: „Ten, za koho se před vámi od počátku vydávám.

²⁶Měl bych mnoho o vás mluviti a souditi, ale Ten, který mě poslal, je pravdomluvný, a já mluvím ve světě to, co jsem od něho slyšel.“

²⁷A neporozuměli, že jim mluví o Otci.

²⁸Tu jim řekl Ježíš: „Až povýšíte Syna člověka, tehda poznáte, že jsem to já a že sám od sebe nic nečiním, nýbrž jak mě naučil Otec, to mluvím.

²⁹A Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechá samotného, poněvadž já vždycky činím to, co je mu milé.“

³⁰Když tyto věci mluvil, mnozí uvěřili v něho.

³¹I pravil Ježíš k těm židům, kteří v něho uvěřili: „Vytrváte-li v mém slově, budete opravdu mými učedníky,

³²poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

³³Odpověděli mu: „Jsme potomky Abrahamovými a nikdy jsme nikomu nesloužili. Jak to, že ty pravíš: ,Svobodni budete'?“

³⁴Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám, že každý, kdo hřeší, jest otrokem hříchu.

³⁵Otrok však nezůstává v domě navždy, ale syn zůstává na věky.

³⁶Osvobodí-li vás tedy Syn, budete opravdu svobodni.

³⁷Vím, že jste potomky Abrahamovými, avšak přece zamýšlíte mě usmrtit, poněvadž mé slovo nemá ve vás místa.

³⁸Já mluvím, co jsem viděl u svého Otce, a vy činíte, co jste viděli u svého otce.“

³⁹Odpověděli mu: „Náš otec je Abraham!“ Řekl jim Ježíš: „Jste-li dítkami Abrahamovými, jednejte podle Abrahamových skutků!

⁴⁰Ale nyní zamýšlíte mne usmrtit, mne, který jsem vám mluvil pravdu, kterou jsem slyšel od Boha. Takto Abraham nejednal.

⁴¹Vy jednáte podle skutků svého otce.“ I řekli mu: „My jsme se nezrodili z cizoložství, neboť máme jednoho otce, Boha.“

⁴²Ježíš tedy jim řekl: „Kdyby vaším otcem byl Bůh, milovali byste mne, neboť já jsem od Boha vyšel a přišel. Vždyť jsem nepřišel sám od sebe, nýbrž On mě poslal.

⁴³Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšeti mé slovo.

⁴⁴Vy máte ďábla za otce a chcete jednati podle přání svého otce. On byl vrahem lidí od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravdy není. Když lže, mluví z vlastního, neboť je lhář a otec lži.

⁴⁵Poněvadž však já mluvím pravdu, nevěříte mi.

⁴⁶Kdo z vás bude mne viniti z hříchu? Mluvím-li [vám] pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷Kdo z Boha jest, slovo Boží slyší; proto vy neslyšíte, že z Boha nejste.“

⁴⁸Tu mu židé odpověděli: „Což neříkáme správně, že jsi Samaritán a že máš zlého ducha?“

⁴⁹Ježíš odpověděl: „Já zlého ducha nemám, nýbrž ctím svého Otce, a vy mě zneuctíváte.

⁵⁰Já však nehledám svou slávu; je kdosi, kdo (ji) hledá a soudí.

⁵¹Vpravdě, vpravdě pravím vám: Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.“

⁵²I řekli mu židé: „Nyní jsme poznali, že máš zlého ducha. Abraham zemřel i proroci (zemřeli), a ty pravíš: ,Bude-li kdo mé slovo plniti, nezemře na věky.'

⁵³Copak ty jsi větší než otec náš Abraham, který zemřel? A také proroci zemřeli. Koho děláš ze sebe?“

⁵⁴Ježíš odpověděl: „Oslavuji-li se já sám, má sláva nic není. Mne oslavuje můj Otce, o němž vy pravíte, že jest vaším Bohem.

⁵⁵A nepoznali jste ho, ale já ho znám, a řeknu-li, že ho neznám, budu lhářem jako vy. Avšak znám ho a jeho slovo plním.

⁵⁶Abraham, otec váš, zajásal, aby viděl můj den. I viděl a zaradoval se.“

⁵⁷Tu mu řekli židé: „Padesát let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?“

⁵⁸Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám: Dříve než Abraham byl, jsem já.“

⁵⁹I chápali se kamení, aby házeli na něho. Ježíš se však skryl a vyšel z chrámu.