Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Jan 9 Bible Online

Jan 9 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Jan 9

¹Cestou uzřel člověka slepého od narození.

²I otázali se ho jeho učedníci: „Mistře, kdo zhřešil, tento či jeho rodiče, že se narodil slepý?“

³Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani tento ani jeho rodiče, ale stalo se to, aby se na něm zjevily skutky Boží.

⁴Já musím, pokud je den, činiti skutky Toho, který mě poslal; přichází noc, kdy nikdo nemůže pracovati.

⁵Pokud jsem na světě, jsem světlem světa.“

⁶Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, pomazal mu blátem oči a

⁷řekl mu: „Jdi a umyj se v rybníce Siloe!“ – To je v překladě „Poslaný.“ – I odešel a umyl se, a když se vrátil, viděl.

⁸Tu pravili sousedé a ti, kdož ho dříve vídali jako žebráka: „Není to ten, který sedával a žebral?“ Jedni pravili: „Je to on!“

⁹Jiní řekli: „Ne, ale je mu podoben!“ On však pravil: „Já jsem to.“

¹⁰Tu mu řekli: „Jak se otevřely tvoje oči?“

¹¹On odpověděl: „Ten člověk, který se nazývá Ježíš, udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi: ,Jdi k rybníku Siloe a umyj se!' I šel jsem, umyl jsem se a vidím.“

¹²I řekli mu: „Kde jest on?“ Pravil: „Nevím.“

¹³Přivádějí toho, který býval slepý, k farizeům.

¹⁴Byla totiž sobota, když Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči.

¹⁵Opět se ho otázali farizeové, jak prohlédl. On jim řekl: „Položil mi bláto na oči, i umyl jsem se a vidím.“

¹⁶Tu řekli někteří z farizeů: „Ten člověk není od Boha, neboť nezachovává sobotu.“ Jiní však pravili: „Jak může hříšník činiti takové zázraky?“ I byla mezi nimi různost mínění.

¹⁷Praví opět slepému: „Co ty pravíš o něm, že ti otevřel oči?“ On řekl: „Je prorok.“

¹⁸I nevěřili o něm židé, že býval slepý a že prohlédl, až povolali rodiče toho, který prohlédl.

¹⁹I otázali se jich: „Je to váš syn, který se slepý narodil, jak vy pravíte? Jak to, že nyní vidí?“

²⁰Jeho rodiče jim odpověděli takto: „Víme, že je to náš syn a že se slepý narodil,

²¹ale jak to, že nyní vidí, nevíme; anebo kdo mu otevřel oči, my nevíme. Jeho se zeptejte, má léta, ať sám mluví o sobě!“ –

²²To řekli jeho rodiče ze strachu před židy, neboť se židé již usnesli, aby byl každý, kdo ho vyzná jako Mesiáše, vyobcován ze synagogy.

²³Proto řekli jeho rodiče: „Má léta, jeho se zeptejte!“

²⁴Opět tedy povolali toho člověka, který býval slepý, a řekli mu: „Vzdej chválu Bohu! My víme, že ten člověk je hříšník.“

²⁵On jim tedy řekl: „Zda je hříšník, nevím; jedno vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“

²⁶I řekli mu: „Co ti učinil? Jak ti otevřel oči?“

²⁷Odpověděl jim: „Pověděl jsem vám již a neslyšeli jste. Proč to chcete opět slyšeti? Copak i vy chcete býti jeho učedníky?“

²⁸I spílali mu a řekli: „Ty si buď jeho učedlníkem, my však jsme učedníky Mojžíšovými.

²⁹My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh; o tomto však nevíme, odkud jest.“

³⁰Ten člověk jim odpověděl: „To je věru podivné, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel mi oči.

³¹Víme, že hříšníky Bůh nevyslyší, ale je-li kdo ctitelem Božím a činí-li jeho vůli, toho vyslyší.

³²Od věků nebylo slýcháno, aby někdo otevřel oči slepému od narození.

³³Kdyby tento nebyl od Boha, nic by nemohl činiti.“

³⁴Odpověděli mu: „Celý ses narodil v hříších, a ty chceš nás poučovati?“ I vyhnali ho ven.

³⁵Ježíš uslyšel, že ho vyhnali ven. Když ho nalezl, řekl mu: „Věříš v Syna Božího?“

³⁶On odpověděl: „Kdo je to, pane, abych v něho věřil?“

³⁷Ježíš mu řekl: „Vidíš ho a ten je to, který s tebou mluví.“

³⁸On řekl: „Věřím, Pane!“ Padl před ním a klaněl se mu.

³⁹I řekl Ježíš: „Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby slepí viděli a ti, kteří vidí, aby oslepli.“

⁴⁰I uslyšeli to někteří farizeové, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad také my slepí?“

⁴¹Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Nyní však pravíte: ,Vidíme'; proto váš hřích zůstává.“