Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 16 Bible Online

Skutky 16 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 16

¹Přišel pak do Derbe a do Lystry. A hle, tam byl jeden učedník jménem Timothej, syn věřící židovky, ale z otce pohana.

²Poněvadž o něm dávali bratří v Lystře i v Ikoniu dobré svědectví,

³chtěl ho Pavel vzíti s sebou na cestu. Vzal ho a obřezal ho kvůli židům, kteří žili v oněch krajinách; neboť všichni věděli, že (jeho) otec byl pohan.

⁴Když pak procházeli od města k městu, odevzdávali jim ustanovení vydaná apoštoly a staršími v Jerusalemě, aby je zachovávali.

⁵A tak byly křesťanské obce utvrzovány ve víře a denně jich přibývalo.

⁶Prošli pak Frygií a galatskou krajinou, poněvadž jim bylo zabráněno Duchem svatým hlásati slovo [Boží] v Asii.

⁷Když přišli do Mysie, pokoušeli se jíti do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.

⁸Prošli tedy Mysií a sestoupili do Troady.

⁹A Pavel měl v noci vidění: Jakýsi Makedoňan stál a prosil ho: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“

¹⁰Po tomto vidění ihned jsme se snažili odejíti do Makedonie, neboť jsme poznali, že Bůh nás povolal kázat jim evangelium.

¹¹Odpluli jsme z Troady a dorazili přímým směrem na (ostrov) Samothrake a druhého dne pak do Neapole a odtud do Filipp.

¹²To je první město té části Makedonie s římským právem.

¹³I pobyli jsme v tom městě několik dní. V sobotu však jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme se domnívali, že je modlitebna. Posadili jsme se a mluvili k ženám, které se (tam) sešly.

¹⁴I poslouchala jedna žena jménem Lydie, prodavačka nachu, z města Thyatiry, proselytka. A Bůh otevřel její srdce, aby byla pozorná na to, co Pavel mluvil.

¹⁵Když pak byla pokřtěna ona i její dům, prosila: „Jsem-li podle vašeho soudu věrná Pánu, vejděte do mého domu a zůstávejte tam!“ I přinutila nás.

¹⁶Na cestě do modlitebny potkala nás jedna služebná, která měla věšteckého ducha a svým pánům vydělávala věštěním velké peníze.

¹⁷Ta, kráčejíc za Pavlem a námi, volala takto: „Tito lidé jsou služebníci nejvyššího Boha, oni zvěstují vám cestu k spáse!“

¹⁸Tak to činila po mnoho dní. S nevolí nad tím obrátil se Pavel a řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!“ A vyšel v tu chvíli.

¹⁹Ale její páni vidouce, že naděje na zisk je pryč, uchopili Pavla a Silu a dovedli je na náměstí k představeným (města).

²⁰Postavili je před úředníky a řekli: „Tito lidé – jsou to Židé – pobuřují naše město

²¹a hlásají obyčeje, které my jato Římané nesmíme ani přijímati, ani činiti.“

²²I povstal také lid proti nim. Úředníci strhli s nich šaty a kázali je mrskati metlami.

²³A když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení a přikázali žalářníkovi, aby je hlídal bezpečně.

²⁴On je podle tohoto příkazu vsadil do vnitřního vězení a sevřel jejich nohy kládou.

²⁵O půl noci se však Pavel a Silas modlili a zpěvem chválili Boha. I poslouchali je vězni.

²⁶Náhle se však stalo veliké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře, a vtom se otevřely všechny dveře a všem spadla pouta.

²⁷Když se žalářník probudil a spatřil dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se usmrtiti, neboť se domníval, že vězni utekli.

²⁸I zvolal Pavel silným hlasem: „Nečiň si nic zlého, neboť jsme tu všichni!“

²⁹Dal si přinésti světlo a vešel tam a třesa se padl Pavlovi a Silovi k nohám.

³⁰Vyvedl je pak ven a řekl: „Páni, co mám činiti, abych byl spasen?“

³¹A oni mu řekli: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!“

³²I mluvili slovo Páně jemu a všem, kteří byli v jeho domě.

³³A vzal je v onu noční hodinu s sebou, umyl jejich rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

³⁴Pak je uvedl nahoru do svého příbytku, předložil jim jídlo a veselil se nad tím, že uvěřil v Boha s celým svým domem.

³⁵Když se pak rozednilo, poslali úředníci služebníky s rozkazem: „Propusť ty lidi!“

³⁶I oznámil žalářník ta slova Pavlovi: „Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Nuže, tedy vyjděte a jděte v pokoji!“

³⁷Avšak Pavel jim vzkázal: „Bez vyšetření dali veřejně zmrskati nás, římské občany, a vsaditi do žaláře, a nyní nás tajně vyhánějí? Ne, ať přijdou sami a vyvedou nás!“

³⁸Služebníci tedy oznámili úředníkům ta slova. Když ti uslyšeli, že jsou Římané, ulekli se a přišli je odprosit.

³⁹Vyvedli je pak s prosbou, aby odešli z města.

⁴⁰I vyšli ze žaláře a odebrali se k Lydii, a uzřevše bratry, potěšili je a odešli.