Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 17 Bible Online

Skutky 17 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 17

¹Cestou přes Amfipoli a Apollonii přišli do Soluně, kde měli židé synagogu.

²Podle svého zvyku vešel k nim Pavel a rozmlouval s mimi po tři soboty o Písmech.

³Vysvětloval a dokládal, že Mesiáš musil trpěti a z mrtvých vstáti, a tím že je ten Ježíš Kristus, „kterého já zvěstuji vám“.

⁴I uvěřili někteří z nich a připojili se k Pavlovi a Silovi, taktéž veliké množství proselytů i pohanů i mnoho vznešených žen.

⁵Ale židé se rozhorlili a přibrali si některé špatné muže z pouliční chátry, způsobili povyk a pobouřili město. I postavili se k domu Jasonovu a hledali je, aby je předvedli před lid, ale nenalezli je.

⁶Proto vlekli Jasona a některé bratry před představené města a křičeli:

⁷„Ti, kteří pobuřují svět, přišli také sem, a Jason je přijal. Ti všichni jednají proti ustanovením císařovým, neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“

⁸A zneklidnili lid i představené města, kteří to slyšeli;

⁹ale když tito dostali rukojemství od Jasona i ostatních, propustili je.

¹⁰Bratří však hned za noci vypravili Pavla a Silu do Bereje. Když (tam) přišli, odebrali se do synagogy (tamějších) židů.

¹¹Tito však byli šlechetnější než oni v Soluni, neboť přijali slovo se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest.

¹²Mnozí z nich tedy uvěřili; také velký počet vznešených pohanských žen i mužů.

¹³Když se však soluňští židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Bereji, přišli a také tam pobuřovali a zneklidňovali lid.

¹⁴Tu bratří hned vypravili Pavla, aby šel až k moři; ale Silas a Timothej tam zůstali.

¹⁵Průvodci Pavlovi dovedli ho až do Athén. A když obdrželi od něho příkaz pro Silu a Timotheje, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.

¹⁶Mezitím co je Pavel v Athénách očekával, byl velice rozmrzen, když viděl, že v městě je plno model.

¹⁷I rozmlouval v synagoze se židy a s proselyty i na náměstí každého dne s těmi, kteří tam (právě) byli přítomni.

¹⁸Ale někteří epikurejští a stoičtí filosofové se s ním hádali. Jedni pravili: „Co asi chce tento mluvka povídati?“ Jiní však: „Zdá se, že je zvěstovatelem cizích bohů.“ Neboť jim kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.

¹⁹I uchopili ho a dovedli ho před Areopag a řekli: „Můžeme zvěděti, jaké je to nové učení, které hlásáš?

²⁰Neboť jakési věci podivné dáváš nám slyšeti. Proto bychom rádi zvěděli, co to asi jest.“ –

²¹Všichni Athéňané totiž i cizinci tam se zdržující neměli pro nic jiného kdy, než aby si povídali nebo poslouchali nějaké novinky.

²²Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a řekl: „Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velmi bohabojní.

²³Neboť když jsem procházel a prohlížel vaše svatyně, nalezl jsem také jeden oltář, na němž bylo napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Co tedy nevědomky ctíte, to já zvěstuji vám:

²⁴Bůh, který stvořil svět a všecko, co je v něm, ten, jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech rukama vystavěných,

²⁵ani se nedává obsluhovali lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž sám dává všechen život i dýchání a všechno.

²⁶On učinil z jednoho (člověka) celé lidské pokolení, aby přebývalo na celé zemi. Ustanovil určité časy a pevné hranice jejich přebývání,

²⁷aby hledali Boha, zdali by se ho mohli dotknouti nebo ho nalézti, ačkoliv není daleko od každého z nás.

²⁸Neboť v něm žijeme a dýcháme i trváme, jak to i někteří z vašich básníků řekli:,Neboť jsme i jeho rod.' „

²⁹„Jsme-li tedy z rodu Božího, nemáme se domnívati, že božství je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamení, výtvoru lidského umění nebo důmyslu.

³⁰Časy té nevědomosti Bůh přehlédnuv, ohlašuje nyní lidem, aby všichni všude činili pokání.

³¹Neboť ustanovil den, v kterém bude spravedlivě souditi svět skrze muže, kterého určil, dávaje všem víru tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“

³²Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se posmívali, jiní však řekli: „O tom tě poslechneme někdy jindy.“

³³Tak vyšel Pavel z jejich shromáždění.

³⁴Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi též Dionysios, Areopagita, a žena jménem Damaris a s nimi jiní.