Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 21 Bible Online

Skutky 21 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 21

¹Jakmile jsme se s nimi rozloučili, odpluli jsme a dorazili přímým směrem na Kós, druhý den na Rhodos a odtud do Patary.

²A když jsme nalezli loď, která měla plouti do Fenicie, vstoupili jsme na ni a odpluli jsme.

³Když pak jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, nechali jsme jej po levé straně a plavili jsme se k Syrii a přistali jsme v Tyru. Tam totiž měla loď složiti svůj náklad.

⁴Vyhledali jsme učedníky a pobyli jsme tam sedm dní. Z vnuknutí Ducha pravili Pavlovi, aby nechodil do Jerusalema.

⁵A po uplynutí těch dní vypravili jsme se a odebírali (odtud). I vyprovázeli nás všichni i se (svými) manželkami a dítkami až ven za město. Na břehu jsme klekli na kolena a pomodlili jsme se.

⁶Potom jsme se vespolek rozloučili a vstoupili na loď; oni se pak vrátili domů.

⁷My však jsme dokonali plavbu od Tyru a přirazili jsme do Ptolemaidy, a pozdravivše bratry, zůstali jsme u nich jeden den.

⁸Druhého dne jsme se vydali na cestu a přišli do Caesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi (jáhnů), a zůstali jsme u něho.

⁹On měl čtyři neprovdané dcery, a ty prorokovaly.

¹⁰Když jsme tam několik dní dleli, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.

¹¹Ten přišel k nám, vzal Pavlův pás, svázal si jím ruce i nohy a pravil: „Toto praví Duch svatý:,Toho muže, jemuž tento pás patří, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů.' „

¹²Jak jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější (věřící), aby nechodil do Jerusalema.

¹³Ale Pavel odpověděl takto: „Proč mi pláčem rozrýváte srdce? Vždyť já jsem připraven dáti se nejen svázati, nýbrž pro jméno Pána Ježíše v Jerusalemě i zemříti.“

¹⁴Poněvadž jsme jej nemohli přemluviti, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“

¹⁵Po těch dnech jsme se připravili na cestu a odebrali se do Jerusalema.

¹⁶Také někteří učedníci z Caesareje šli s námi a vedli (nás) k jakémusi Mnasonovi z Kypru, starému učedníkovi, abychom se u něho uhostili.

¹⁷Když pak jsme přišli do Jerusalema, přijali nás bratří s radostí.

¹⁸Druhého dne vešel Pavel s námi k Jakubovi a sešli se všichni starší.

¹⁹I pozdravil je a vypravoval podrobně všechno, co Bůh učinil mezi pohany skrze jeho službu.

²⁰A když to vyslechli, velebili Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik tisíc je mezi židy těch, kteří uvěřili, a ti všichni jsou horlitelé pro zákon.

²¹Uslyšeli však o tobě, že učíš všechny židy, kteří žijí mezi pohany, k odpadu od Mojžíše, ježto pravíš, aby neobřezávali své syny a ani nežili podle obyčejů.

²²Co je tedy činiti? Neboť zcela jistě [se sejde množství], až uslyší o tvém příchodu.

²³To tedy učiň, co ti pravíme: U nás jsou čtyři muži, kteří se zavázali slibem.

²⁴Vezmi je k sobě, zasvěť se s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dáti ostříhati hlavu! I poznají všichni, že ty pověsti o tobě jsou nepravdivé a že také sám žiješ, zachovávaje zákon.

²⁵Pokud se týká pohanů, kteří uvěřili, nařídili jsme písemně, aby se zdržovali od věcí obětovaných modlám a od krve a udáveného a také smilstva.“

²⁶Tu Pavel vzal k sobě ty muže, a druhého dne se s nimi zasvětiv, vešel do chrámu a ohlásil konec dnů zasvěcení, aby se pak mohla podati oběť za každého z nich.

²⁷Když se končilo sedm dní, uzřeli ho židé z Asie v chrámě; popudili všechen lid, jali ho

²⁸a křičeli: „Muži izraelští, pomozte! To je ten muž, který všecky všude učí proti lidu, proti zákonu a proti tomuto místu. Dokonce i pohany uvedl do chrámu a tím znesvětil toto svaté místo.“ –

²⁹Viděli totiž s ním dříve v městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do chrámu. –

³⁰Celé město bylo na nohou a povstal shon lidu. Uchopili Pavla a táhli ho ven z chrámu, a hned byly brány zavřeny.

³¹Už ho chtěli usmrtiti, když tu bylo veliteli vojska ohlášeno, že se bouří celý Jerusalem.

³²Ten ihned vzal vojáky a setníky a sběhl k nim. Když však uzřeli velitele s vojáky, přestali bíti Pavla.

³³Tu velitel přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázati dvěma řetězy. I vyptával se, kdo jest a co učinil.

³⁴V zástupu však křičel každý něco jiného. Poněvadž se tedy nemohl pro hluk dověděti nic jistého, rozkázal ho vésti do kasáren.

³⁵Když však přišel ke schodům, musel býti pro násilí lidu nesen vojáky;

³⁶neboť šlo za ním množství lidu a křičelo: „Pryč s ním!“

³⁷Když měl býti Pavel již uveden do kasáren, řekl veliteli: „Smím ti něco říci?“ On řekl: „Umíš řecky?

³⁸Nejsi tedy ten Egypťan, který nedávno pobouřil a na poušť odvedl čtyři tisíce zbojníků?“

³⁹I řekl mu Pavel: „Já jsem Žid z Tarsu, občan nikoliv neznámého města v Kilikii. Prosím tě, dovol mi promluviti k lidu!“

⁴⁰On dovolil. Pavel stoje na schodech, pokynul lidu rukou. Když nastalo veliké ticho, promluvil hebrejsky: