Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 22 Bible Online

Skutky 22 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 22

¹„Bratří a otcové, poslyšte moji obranu, kterou před vámi nyní konám!“

²Když pak uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, byli ještě tišeji.

³I řekl: „Já jsem Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, vychovaný však zde v tomto městě; u nohou Gamalielových byl jsem přísně vzdělán podle otcovského zákona, takže jsem byl horlitelem pro zákon, jak i vy všichni jste podnes.

⁴I pronásledoval jsem toto učení až k smrti. Muže i ženy jsem spoutával a uvrhoval do vězení,

⁵jak mi dosvědčí velekněz a všichni starší. Od nich jsem obdržel i listy k bratřím a ubíral jsem se do Damašku, abych také tamější (křesťany) přivedl svázané do Jerusalema, aby byli potrestám.“

⁶„Když však jsem se na cestě přibližoval k Damašku, ozářilo mě náhle o poledni veliké světlo s nebe

⁷a padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil: ,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?'

⁸Já pak jsem odpověděl: ,Kdo jsi, Pane?' I řekl ke mně: ,Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.'

⁹Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, jenž ke mně mluvil.

¹⁰I řekl jsem: ,Co mám učinit, Pane?' A Pán mi odvětil: ,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti poví všechno, co máš činiti!'

¹¹Poněvadž jsem však neviděl z jasnosti onoho světla, byl jsem veden za ruku svými průvodci a tak jsem přišel do Damašku.“

¹²„Přišel ke mně jakýsi Ananiáš, muž podle zákona, který se těšil u všech tamějších židů dobré pověsti,

¹³přistoupil a řekl mi:,Šavle, bratře, prohlédni!' A já jsem v témž okamžiku pohlédl na něho.

¹⁴Ale on řekl:,Bůh našich otců vyvolil tě k tomu, abys poznal jeho vůli a uzřel Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst.

¹⁵Neboť mu budeš u všech lidí svědkem toho, co jsi viděl a slyšel. A nyní co váháš?

¹⁶Vstaň, vzývej jeho jméno, dej se pokřtíti a obmyj se ze svých hříchů!' “

¹⁷„Když jsem se pak navrátil do Jerusalema a modlil se v chrámě, dostal jsem se do vytržení mysli.

¹⁸Spatřil jsem ho, jak mi praví: Pospěš a vyjdi rychle z Jerusalema, neboť nepřijmou tvé svědectví o mně!'

¹⁹A já jsem řekl:,Pane, oni vědí, že já jsem dával vězniti a po synagogách mrskati ty, kteří věřili v tebe.

²⁰A když se prolévala krev tvého mučedníka Štěpána, já jsem stál při tom a souhlasil jsem a hlídal jsem šaty jeho vrahů.'

²¹I řekl ke mně: ,Jdi, neboť já pošlu tebe daleko mezi pohany.'”

²²Poslouchali ho však až potud. Ale nyní hlasitě vykřikli: „Pryč se země s takovým člověkem, neboť se nesluší, aby žil!“

²³A když křičeli, odkládali svá roucha a házeli do vzduchu prach.

²⁴Velitel rozkázal zavěsti ho do kasáren. Tam ho dal zbičovati a přitom vyslýchati, aby se dověděl, proč tak proti němu křičeli.

²⁵Když ho však natáhli do řemenů, otázal se Pavel setníka, který při něm stál: „Smíte vy bičovati římského občana, a to bez rozsudku?“

²⁶Uslyšev to setník, šel k veliteli a ohlásil mu to slovy: „Co to chceš dělat? Vždyť ten člověk je římský občan!“

²⁷I přistoupil velitel a řekl mu: „Pověz mi, jsi-li ty římským občanem?“ A on řekl: „Ano.“

²⁸I řekl velitel: „Já jsem dosáhl tohoto občanství za velké peníze.“ A Pavel pravil: „A já jsem se (v něm) i narodil.“

²⁹Ihned odstoupili od něho ti, kteří ho chtěli mučením vyslýchati. Také velitel se ulekl, když zvěděl, že je římským občanem, a poněvadž ho dal spoutati.

³⁰Druhého dne však, chtěje zvěděti bezpečně, z čeho ho židé obviňují, dal ho odvázati a přikázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. A dal vyvésti Pavla a postaviti ho před ně.