Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 23 Bible Online

Skutky 23 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 23

¹Tu Pavel upřel zrak na veleradu a pravil: „Bratří, já jsem žil před Bohem se svědomím zcela dobrým až do dnešního dne.“

²Ale velekněz Ananiáš poručil mužům okolo něho stojícím, aby ho bili po ústech.

³Tu Pavel řekl k němu: „Bůh bude tebe bíti, obílená stěno! Také ty zde sedíš, abys mě podle zákona soudil, a proti zákonu mě kážeš bíti?“

⁴I řekli mu okolostojící: „Božímu veleknězi zlořečíš?“

⁵A Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vždyť je psáno:,Knížeti svého lidu nezlořeč!' “

⁶Poněvadž věděl, že jedna část je ze saduceů a druhá z farizeů, zvolal ve veleradě: „Bratří, já jsem farizej a z farizejské rodiny. Pro naději, a to ve vzkříšení z mrtvých, jsem souzen.“

⁷A když to pověděl, povstal mezi farizeji a saduceji nepokoj a shromáždění se rozštěpilo. –

⁸Neboť saduceové praví, že není vzkříšení ani anděla ani ducha, farizeové však učí obojímu. –

⁹I strhl se veliký křik. Někteří zákoníci z farizejské strany povstali a přeli se: „Nic zlého neshledáváme na tomto člověku. Což, mluvil-li k němu duch nebo anděl?“

¹⁰A když nepokoj vzrostl, velitel ze strachu, aby Pavla nerozsápali, rozkázal, aby vojsko sešlo dolů a vytrhlo ho z jejich středu a přivedlo do kasáren.

¹¹Následující noci přistoupil Pán k němu a řekl: „Buď dobré mysli, neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčiti i v Římě.“

¹²Druhého dne se srotili někteří židé a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud Pavla neusmrtí.

¹³Bylo pak jich přes čtyřicet, kteří se tak spikli.

¹⁴Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud neusmrtíme Pavla.

¹⁵Proto nyní ohlaste vy s veleradou veliteli, aby ho k vám přivedl, jako byste chtěli důkladněji vyšetřiti jeho záležitost. My pak jsme ochotni ho usmrtit, ještě dříve než se přiblíží.“

¹⁶O těch úkladech se však dověděl syn Pavlovy sestry. Šel, a vstoupiv do kasáren, oznámil to Pavlovi.

¹⁷Pavel pak zavolal k sobě jednoho setníka a řekl: „Doveď tohoto jinocha k veliteli, neboť má mu něco oznámiti!“

¹⁸A on ho vzav s sebou, dovedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel povolal mě k sobě a prosil mě, abych tohoto jinocha dovedl k tobě, poněvadž ti má něco povědět.“

¹⁹Tu ho vzal velitel za ruku, odstoupil s ním stranou a otázal se ho: „Co mi máš oznámiti?“

²⁰A on řekl: „Židé se umluvili, že tě požádají, abys dal zítra uvésti Pavla před veleradu, jako by chtěli o něm něco důkladněji zvěděti.

²¹Ale ty jim nevěř, neboť z nich víc než čtyřicet mužů činí mu úklady a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokud ho neusmrtí. A nyní jsou připraveni a čekají na tvou přípověď.“

²²Velitel propustil tedy jinocha a přikázal mu, aby nikomu neříkal, že mu to ohlásil.

²³I povolal (velitel) k sobě dva setníky a řekl jim: „Mějte od třetí hodiny noční v pohotovosti dvě stě vojínů k odchodu do Caesareje, k tomu sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků!

²⁴Připravte také jezdecká zvířata, aby na ně Pavla posadili a dovedli ho zdravého k vladaři Felixovi!“

²⁵[Bál se totiž, aby ho snad židé násilně neodvedli a neusmrtili a aby se on sám potom nedostal do pomluvy, jako by byl přijal úplatek.]

²⁶A napsal list tohoto znění: „Klaudius Lysias posílá velmožnému vladaři Felixovi pozdravení!

²⁷Tohoto muže zajali židé a jižjiž ho chtěli usmrtiti. I zakročil jsem s vojskem a vytrhl ho, poněvadž jsem zvěděl, že je římským občanem.

²⁸A chtěje poznati, z čeho ho obviňují, uvedl jsem ho před jejich veleradu.

²⁹I shledal jsem, že na něho žalují ve věcech svého zákona, ale že není vinen žádným zločinem, na který je smrt nebo vězení.

³⁰Poněvadž mi však bylo sděleno o úkladech, které osnovali proti tomuto muži, posílám ho k tobě a žalobcům (jeho) jsem přikázal, aby svou při vedli před tebou. Buď zdráv!“

³¹Podle rozkazu vzali vojíni Pavla a v noci ho dovedli do Antipatridy.

³²Druhého dne nechali jezdce s ním dále jeti a sami se vrátili do kasáren.

³³Po příjezdu do Caesareje odevzdali list vladaři a postavili před něho i Pavla.

³⁴Když (jej) přečetl, otázal se, z kterého území je (Pavel), a zvěděv, že je z Kilikie,

³⁵pravil: „Vyslechnu tě, až přijdou tvoji žalobci.“ I rozkázal, aby ho hlídali v domě Herodově.