Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 27 Bible Online

Skutky 27 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 27

¹Jakmile bylo rozhodnuto, abychom se plavili do Itálie, vydali Pavla s některými jinými vězni setníku jménem Juliovi z císařské čety.

²Vstoupili jsme na adramyttskou loď, která měla plouti do pobřežních míst Asie, a vyrazili jsme; s námi byl Makedoňan Aristarch ze Soluně.

³Druhého dne jsme se dostali do Sidonu. Julius, který se choval k Pavlovi přívětivě, dovolil mu zajiti k přátelům a zaopatřiti si potřebné.

⁴Odtud jsme pak vyjeli a pluli jsme pod Kyprem, neboť vály větry proti nám;

⁵a propluvše moře podél pobřeží Kilikie a Pamfylie, dorazili jsme do Myry v Lykii.

⁶Tam setník vyhledal alexandrijskou loď, která plula do Itálie; i přivedl nás na ni.

⁷Když pak jsme zvolna pluli po mnoho dní, dostali jsme se stěží proti Knidu, a poněvadž nám bránil vítr, odpluli jsme pod Krétu k Salmoně.

⁸Po namáhavé plavbě podél pobřeží dorazili jsme k jednomu místu jménem Dobré přístavy, blíže něhož bylo město Lasea.

⁹Poněvadž však uplynulo mnoho času a plavba byla již nebezpečná, ježto pominul i půst, napomínal je Pavel a pravil jim:

¹⁰„Muži, vidím, že plavba bude spojena s nesnází a velikou škodou nejen pro náklad a pro loď, nýbrž i pro naše životy.“

¹¹Ale setník věřil více kormidelníku a majiteli lodi než slovům Pavlovým.

¹²A poněvadž ten přístav nebyl příhodný k přezimování, většina se rozhodla odtud odplouti, aby se pokud možno dostali k přezimování do Feniky, krétského přístavu na straně jihozápadní a severozápadní.

¹³Ježto pak zavál mírný jižní vítr, vytáhli kotvu v domněnce, že svůj úmysl provedou, a plavili se blíže pobřeží Kréty.

¹⁴Ale nedlouho potom zadul s ostrova bouřlivý vítr zvaný Eurakylon.

¹⁵A poněvadž loď větrem zachvácená nemohla mu čeliti, pustili jsme ji po něm a byli jsme hnáni.

¹⁶Když jsme se dostali k jednomu ostrůvku jménem Kauda, stěží jsme se mohli zmocniti záchranného člunu.

¹⁷Když jsme jej vzali na loď a užili pomocných prostředků tím, že jsme loď obvázali, stáhli jsme ze strachu, abychom se nedostali na mělčinu, plachty a tak jsme se nechali hnáti.

¹⁸A poněvadž bouře námi prudce zmítala, vyhazovali druhého dne (z lodi) náklad

¹⁹a třetího dne vlastníma rukama hodili do moře lodní nářadí.

²⁰Když však se po mnoho dní ani slunce ani hvězdy neukázaly a bouře nemalá zuřila, ztrácela se již veškerá naděje, že se zachráníme.

²¹A když se již mnoho postili, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: „Muži, měli jste mě zajisté uposlechnouti a neodjížděti od Kréty a ušetřiti si tuto nesnáz a škodu.

²²A nyní napomínám vás, abyste byli dobré mysli, vždyť nebude ztracen žádný život mezi námi, nýbrž jen loď.

²³Neboť této noci přistoupil (ke mně) anděl toho Boha, jemuž patřím a jemuž sloužím,

²⁴a řekl:,Neboj se, Pavle, před císařem musíš státi! A hle, Bůh ti dal všechny ty, kteří se s tebou plaví.'

²⁵Proto, muži, buďte dobré mysli! Neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo pověděno.

²⁶Musíme se však dostati na nějaký ostrov.“

²⁷Přišla čtrnáctá noc, co jsme se plavili po Adriatickém moři. Kolem půlnoci se domnívali lodníci, že se jim ukazuje nějaká země.

²⁸I spustili olovnici a naměřili dvacet sáhů. A když kousek odtud opět spustili olovnici, naměřili patnáct sáhů.

²⁹Ze strachu, abychom nenarazili na úskalí, spustili se zadní části lodi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.

³⁰Když však lodníci usilovali o útěk z lodi a spustili záchranný člun pod záminkou, že chtějí vrhnouti kotvy s přední části lodi, řekl Pavel setníkovi a vojínům:

³¹„Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete býti zachráněni.“

³²Tu vojínové přesekli provazy člunu a nechali jej odplavati.

³³Když pak se počalo rozednívati, pobízel Pavel všechny, aby pojedli; pravil: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte a bez jídla zůstáváte a nic nejíte.

³⁴Proto vás prosím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně! Nikomu totiž z vás se neztratí vlas s hlavy.“

³⁵Po těch slovech vzal chléb, učinil přede všemi díky Bohu, rozlámal jej a dal se do jídla.

³⁶I nabyli všichni dobré mysli a pojedli také oni.

³⁷Bylo nás všech na lodi dvě stě šestasedmdesát osob.

³⁸Když se nasytili pokrmem, odlehčovali lodi tím, že házeli do moře pšenici.

³⁹Když se rozednilo, nepoznávali zemi, ale pozorovali jakýsi záliv s nízkým břehem a k němu pomýšleli, bude-li jim možno, s lodí přistati.

⁴⁰I odťali kotvy a pustili do moře. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, vytáhli přední plachtu proti větru a jeli ke břehu.

⁴¹A když jsme se dostali na mělčinu, narazili s lodí; a tu předek lodi uvázl a zůstával nepohnut, kdežto zadní část se lámala náporem vln.

⁴²I radili vojínové vězně usmrtit, aby některý, až doplave (na břeh), neutekl.

⁴³Ale setník, chtěje zachrániti Pavla, zabránil tomu. Přikázal, aby se nejprve spustili (do moře) ti, kteří umějí plovat, a dorazili na pevninu;

⁴⁴ostatní pak dílem po prknech, dílem po kusech zbylých z lodi. A tak se všichni zachránili na pevninu.