Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 28 Bible Online

Skutky 28 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 28

¹A když jsme se zachránili, tu jsme se dověděli, že se ten ostrov nazývá Melita.

²Obyvatelé nám ukázali neobyčejnou přívětivost. Pro nastalý déšť a pro zimu zapálili hranici a vzali nás všechny k sobě.

³Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil je na oheň. Tu pro horko vyběhla (z chrastí) zmije a zavěsila se mu na ruku.

⁴Jak obyvatelé uzřeli to zvíře viseti mu na ruce, pravili si vespolek: „Jistě vrah je tento člověk! Třebas vyvázl z moře, přece ho bohyně pomsty nechce nechati na živu.“

⁵Ale on setřásl to zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo.

⁶Oni pak čekali, že oteče nebo padne a náhle zemře. Když však dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili své mínění a pravili, že je bohem.

⁷V oné krajině měl své statky vladař toho ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a přátelsky hostil po tři dny.

⁸Otec Publiův ležel nemocen s horečkou a úplavicí. Pavel vešel k němu a pomodlil se; pak vložil na něho ruce a uzdravil ho.

⁹Když se to stalo, přicházeli také ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni.

¹⁰Ti také nám prokázali mnohou čest; a když jsme byli na odchodu, nakladli nám věcí potřebných (na cestu).

¹¹Po třech měsících jsme odpluli na alexandrijské lodi, která na ostrově přezimovala a měla za znak Blížence.

¹²A když jsme přijeli do Syrakus, zdrželi jsme se tam tři dny.

¹³Odtud obepluvše, dostali jsme se do Regia. A když den nato zavál jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol.

¹⁴Tam jsme nalezli bratry a ti nás žádali, abychom u nich zůstali sedm dní. A tak jsme přišli do Říma.

¹⁵Tamější bratří, uslyševše o nás, přišli nám naproti až na Forum Appiovo a ke Třem Hospodám. Jakmile je Pavel uzřel, poděkoval Bohu a nabyl nové odvahy.

¹⁶Po našem příchodu do Říma bylo Pavlovi dovoleno, aby bydlel v soukromí jen s vojínem, který ho hlídal.

¹⁷Po třech dnech svolal k sobě židovské předáky. Když se sešli, řekl jim: „Bratří, já jsem neučinil nic zlého proti svému lidu ani proti otcovským obyčejům. Byl jsem jako vězeň vydán z Jerusalema do moci Římanů.

¹⁸Ti mě chtěli po vyšetření propustit, poněvadž na mně není žádného provinění hodného smrti.

¹⁹Ježto však židé tomu odpírali, byl jsem donucen se odvolati k císaři, ale ne abych něco na svůj národ žaloval.

²⁰Proto tedy jsem žádal vás spatřit a k vám promluvit, neboť pro naději národa izraelského jsem svázán tímto řetězem.“

²¹Ale oni mu řekli: „My jsme písemné zprávy o tobě z Judska nedostali, ani nikdo z bratří nepřišel, který by byl býval o tobě něco špatného oznámil nebo řekl.

²²Avšak žádáme si poslechnout od tebe, co smýšlíš, neboť o této sektě je nám to známo, že se jí všude odporuje.“

²³V ustanovený jimi den přišli k němu ve velkém počtu do jeho obydlí. I vykládal jim, vydávaje svědectví o království Božím, a snažil se je od rána do večera přesvědčiti o Ježíši jak ze Zákona Mojžíšova, tak z Proroků.

²⁴A někteří věřili jeho slovům, jiní však nevěřili.

²⁵Jsouce pak mezi sebou nesvorni, odcházeli; přitom Pavel pravil jen toto slovo: „Správně pravil Duch svatý k otcům vašim skrze proroka Izaiáše:

²⁶,Jdi k tomuto lidu a řekni: Ušima budete poslouchati, a nebudete rozuměti; a hledíce budete se očima dívati, a neuvidíte.

²⁷Neboť zatvrdlo srdce tohoto lidu a těžce poslouchali ušima, zamhuřovali své oči, aby snad někdy očima neuviděli a ušima neslyšeli a srdcem neporozuměli a neobrátili se, a abych (já) je neuzdravil.' “

²⁸„Budiž vám tedy známo, že pohanům byla poslána tato spása Boží, a ti (jí) budou naslouchati.“

²⁹[A po těch slovech odešli židé od něho, majíce mezi sebou velkou hádku.]

³⁰Zůstal pak po celé dva roky v svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli.

³¹I hlásal království Boží a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší neohrožeností a bez překážky.