Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 4 Bible Online

Skutky 4 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 4

¹Mezitím však co mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží a velitel chrámové stráže i saduceové.

²Tito totiž těžce nesli, že učí lid a že v Ježíši hlásají zmrtvýchvstání.

³A dali je zajmouti a vsaditi do žaláře až do příštího dne, neboť již byl večer.

⁴Mnozí z těch, kdož slyšeli to slovo, uvěřili a počet mužů dosáhl pěti tisíc.

⁵Druhého dne se shromáždili v Jerusalemě jejich předáci a starší a zákonÍci,

⁶též velekněz Annáš i Kaifáš, Jan i Alexander, a všichni ostatní z velekněžského rodu.

⁷Postavili je doprostřed a tázali se: „Jakou pravomocí nebo v čím jméně vy jste to učinili?“

⁸Tu Petr naplněn Duchem svatým řekl k nim: „Předáci lidu a starší, [poslyšte]!

⁹Jestliže my jsme dnes vyslýcháni pro s dobrodiní na člověku nemocném, čím on byl uzdraven,

¹⁰budiž známo vám i celému izraelskému národu: Ve jménu [Pána našeho] Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, kterého však Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí tento před vámi zdráv.

¹¹To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, ale který se stal kamenem úhelným.

¹²A není v nikom jiném spásy; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, v němž bychom mohli býti spaseni.“

¹³Oni pak pozorovali Petrovu a Janovu neohroženost a když shledali, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se a poznávali, že bývali s Ježíšem.

¹⁴Poněvadž však viděli, že u nich stojí také ten uzdravený člověk, nemohli nic namítnouti.

¹⁵Rozkázali jim však, aby vyšli z velerady ven, a radili se vespolek řkouce:

¹⁶„Co máme učiniti s těmito lidmi? Neboť je zjevno všem obyvatelům jerusalemským, že skutečně učinili zázrak, a nemůžeme to popříti.

¹⁷Avšak aby se to dále mezi lidem nerozhlašovalo, pohrozme jim, aby v tom jméně nemluvili již nikomu z lidí!“

¹⁸A když je zavolali, přikázali (jim), aby vůbec nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšovu.

¹⁹Ale Petr a Jan jim odpověděli: „Posuďte, je-li spravedlivé před Bohem, abychom poslouchali více vás než Boha!

²⁰Neboť my nemůžeme nemluviti to, co jsme viděli a slyšeli.“

²¹Oni (jim) však pohrozili a propustili je – neboť nenalezli, jak by je potrestali – a to kvůli lidu, poněvadž všichni velebili Boha pro to, co se stalo.

²²Vždyť více než čtyřicet let měl ten člověk, který byl zázračně uzdraven.

²³Byvše propuštěni, přišli k svým a pověděli jim všechno, co jim velekněží a starší řekli.

²⁴Když (to) tito uslyšeli, pozdvihli všichni do jednoho (svůj) hlas k Bohu a pravili: „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je na nich!

²⁵Ty jsi ústy našeho otce Davida, svého služebníka, v Duchu svatém řekl:,Proč se vzbouřili pohani a proč vymyslili marné věci národové?

²⁶Proč povstali králové země a sešli se vespolek knížata proti Pánu a proti jeho Pomazanému?' “

²⁷„Neboť v tomto městě se skutečně sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a s lidem izraelským proti tvému svatému Synu Ježíšovi – kterého jsi pomazal –

²⁸aby provedli, co tvá ruka a tvůj úradek předem ustanovily.

²⁹Nyní, Pane, viz, jak hrozí, a dej svým služebníkům, aby se vší neohrožeností mluvili tvé slovo!

³⁰Pozvedni svou ruku k uzdravování a konání zázraků a divů jménem svatého svého Syna Ježíše!“

³¹Po této modlitbě se otřáslo místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým; i mluvili slovo Boží neohroženě.

³²Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši; nikdo z nich nenazýval něco ze svého majetku vlastním, nýbrž všechno bylo jim společné.

³³A velikou mocí vydávali apoštolové svědectví o zmrtvýchvstání Pána našeho Ježíše [Krista], a veliká milost byla v nich všech.

³⁴Vždyť nebylo mezi nimi ani žádného chuďasa, poněvadž majetníci polí nebo domů je prodávali a stržené za ně peníze přinášeli a

³⁵kladli apoštolům k nohám. Rozdávalo se pak každému, jak bylo komu potřebí.

³⁶Tak (na příklad) levita Josef, rodem z Kypru, apoštoly nazvaný Barnabáš, to jest v překladě „Syn útěchy“,

³⁷maje pole, prodal je a peníze za ně přinesl a položil je apoštolům k nohám.