Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 5 Bible Online

Skutky 5 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 5

¹Jeden muž však, jménem

²Ananiáš, se svou manželkou Safírou prodal pozemek a s vědomím své manželky ponechal si lstivě část z peněz za pozemek. Jakýsi díl přinesl a položil jej apoštolům k nohám.

³Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč naplnil ďábel tvé srdce, abys selhal Duchu svatému a aby sis lstivě ponechal pro sebe část z peněz za pole?

⁴Copak, jsouc neprodáno, nepatřilo tobě, a když jsi je prodal, (nebyly peníze) v tvé moci? Proč sis usmyslil tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“

⁵Při těch slovech padl Ananiáš a skonal. I padla veliká bázeň na všechny, kteří to slyšeli.

⁶Mládenci pak vstali, zavinuli ho, vynesli a pochovali.

⁷Asi po třech hodinách přišla i jeho manželka, aniž věděla, co se přihodilo.

⁸I řekl jí Petr: „Pověz mi, [ženo,] za tolik jste to pole prodali?“ Ona řekla: „Ano, za tolik.“

⁹A Petr k ní: „Proč jste se umluvili pokoušeti Ducha Páně? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi a vynesou (i) tebe.“

¹⁰I padla hned před jeho nohy a skonala. Když pak mládenci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli (ji) a pochovali vedle jejího muže.

¹¹I zmocnila se veliká bázeň celé křesťanské obce i všech, kteří o tom slyšeli.

¹²Rukama apoštolů se dělo mezi lidem mnoho zázraků a divů. Všichni bývali svorně v podloubí Šalomounově.

¹³Z ostatních však se nikdo neodvažoval připojit se k nim; ale lid je velebil.

¹⁴Vždy více přibývalo Pánu věřících, množství mužů i žen.

¹⁵I vynášeli nemocné na ulice a kladli je na lůžka i nosítka, aby alespoň stín kolemjdoucího Petra zastínil někoho z nich [a aby byli osvobozeni od svých nemocí].

¹⁶Přicházelo do Jerusalema také množství lidu z okolních měst a přinášeli nemocné a nečistými duchy sužované. Ti všichni byli uzdravováni.

¹⁷Tu povstal velekněz a všichni jeho přívrženci, to je strana saducejská, byli naplněni řevnivostí.

¹⁸Dali zajmouti apoštoly a vsadili je do veřejného vězení.

¹⁹Avšak anděl Páně otevřel v noci žalářní dveře, vyvedl je ven a řekl:

²⁰„Jděte, postavte se a mluvte v chrámě lidu všechna slova toho života!“

²¹Jakmile to uslyšeli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Když pak přišel velekněz a jeho přívrženci, svolali veleradu, a to všechny starší izraelských synů, a poslali do žaláře, aby je přivedli.

²²Když však služebníci přišli [a otevřeli vězení], nenalezli je. I vrátili se a ohlásili:

²³„Žalář jsme nalezli sice zavřený naprosto bezpečně, též stráže stály přede dveřmi, avšak když jsme otevřeli, nenalezli jsme uvnitř nikoho.“

²⁴Po té zprávě byl velitel chrámové stráže i velekněží na rozpacích o nich, co by to znamenalo.

²⁵Tu kdosi přišel a oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid!“

²⁶I odešel velitel se služebníky a přivedl je; avšak bez násilí, neboť se báli lidu, aby je neukamenovali.

²⁷Když je přivedli, postavili je ve veleradě. I promluvil k nim velekněz takto:

²⁸„Přísně jsme vám přikázali, abyste neučili v tom jméně, a hle, naplnili jste Jerusalem svým učením a chcete uvésti na nás krev toho člověka.“

²⁹Petr však a apoštolové odpověděli: „Poslouchati sluší více Boha než lidí.

³⁰Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a usmrtili.

³¹Toho povýšil Bůh svou pravicí za panovníka a vykupitele, aby dal změnu smýšlení a odpuštění hříchů izraelskému národu.

³²A my jsme svědky těch věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdož ho poslouchají.“

³³Když to uslyšeli, pukali hněvem a pomýšleli je usmrtiti.

³⁴Ale jeden farizej jménem Gamaliel, učitel zákona, vážený u všeho lidu, povstal ve veleradě a rozkázal, aby ty lidi na chvíli vyvedli ven.

³⁵Potom jim řekl: „Muži izraelští, dobře si rozmyslete při těchto lidech, co chcete učiniti!

³⁶Neboť před krátkou dobou povstal Theudas a pravil o sobě, že je cosi (velikého), a přidrželo se ho asi čtyři sta mužů; byl však usmrcen a všichni jeho přívrženci byli rozptýleni a zničeni.

³⁷Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a svedl za sebou lid. Také on zahynul a všichni jeho přívrženci byli rozprášeni.“

³⁸„A proto nyní vám pravím: Upusťte od těchto lidí a nechte je; neboť je-li z lidí ten záměr nebo to dílo, rozpadne se;

³⁹je-li však od Boha, nebudete moci je zničiti, abyste snad nebyli shledáni odbojníky proti Bohu.“

⁴⁰I souhlasili s ním. Povolali si apoštoly, dali je zmrskat a zakázali jim [vůbec] mluviti ve jménu Ježíšovu a propustili je.

⁴¹Ti šli z velerady s radostí nad tím, že byli uznáni za hodny trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo.

⁴²A nepřestávali den co den v chrámě i po domech učit a hlásat Krista Ježíše.